Tipy ze SlovenskaVšechny výlety ze Slovenska a nejzajímavější tipy na dovolenou najdete ZDE. |
"Češi jsou všude," říkávají Slováci v kdejaké výspě. Slováci se diví, touhou po poznání dalekých i blízkých krajů tolik neoplývají, a když do ciziny, tak spíše za prací. Co by se plahočili po horách, když kopce za jejich chalupou dosahují 2 000 metrů. Český živel je bezesporu na Slovensku vítaný mnohdy velmi nadšeně a přátelsky. Je však také zdrojem vtipů a průpovídek všeho druhu. Proti Čechům jsou slabým terčem nejen Poláci, ale kupodivu i Maďaři.
"Táto, jsme tady teprve týden a stovka v pr....," parafrázuje sice česky, ale s půvabným slovenským přízvukem Peter na terase před Zamkovského chatou ve Vysokých Tatrách oblíbený výrok připisovaný Čechům. Prstem přitom ukazuje na plechovku od české paštiky, která prosvítá igelitem v odpadkovém koši.
Šetřiví pivaři
Pověst držgrešlí si Češi vydobyli na Slovensku už dávno, ovšem Peter za tímto proslulým jevem hledá i jistou přednost. "Zásoby si nosí, aby ušetřili na jídle a za ty peníze víc viděli."
Nejsou to ale jen zásoby paštiky, českou šetrnost vystihuje i oblíbená slovenská anekdota: Dva chlapi sedí v hospodě - jak se pozná, kdo je Čech a kdo Slovák? Čech má v kapse tisíc korun a tváří se, že má deset. Slovák má v kapse pětku a chová se, jako kdyby tam měl tisícovku.
Když v Bruselu vzbudila pozdvižení Entropa výtvarníka Davida Černého, dotkla se i Slovenska. To bylo vyobrazené jako uherák zabalený v maďarské vlajce. MF DNES tehdy požádala evropské výtvarníky, aby vykreslili tužkou charakter českého národa. Na Slovensku se toho zhostil dvorní karikaturista deníku Sme Martin Šútovec zvaný Shooty. Jeho Brouk Pytlík v evropské konkurenci jasně zvítězil. S pivem v jedné ruce a s taškou popsanou sloganem "Levné, no nekup to" zabral, a tak se čeští vlastenci opět dozvěděli, jakou mají na Slovensku pověst.
"I kdyby měl Čech jakékoliv množství peněz, tak vždy bude řešit, jestli je to výhodné koupit nebo ne a kolik na tom ušetří. To Slovák je absolutně opačný případ a chová se víc balkánsky. Ten bude za šéfa vždycky, i když nemá ani korunu. A ten pivní pupek? To je bez debaty, to z borovičky nikdy nezískáte."
Shooty si tuto charakteristiku nevycucal z prstu, tak vnímá Čechy slušná řádka lidí. Proto se stal Brouk Pytlík mimořádně oblíbenou kresbou i na Slovensku. Ovšem největší radost udělaly čtenářům sandály, do kterých kreslíř slavného červotoče obul. A to v bílých ponožkách.
"To je součást českého národního kroje 20. a 21. století," říká Shooty, který je jinak pověstný trefováním se do politiků a kvůli svým kresbám má na krku řadu soudů. Kvůli broukovi mu ale žádná obsílka nepřišla. "Já jsem si z toho dělal legraci. Ale když jste někde v zahraničí a podíváte se kolem sebe a vidíte člověka, který má..." a tady se Shooty odmlčí, chvíli hledá výraz a nakonec řekne s odporem"... tu věc na sobě, tak s devadesátiprocentní úspěšností je to Čech. Minule jsem byl na hlavním nádraží v Praze, díval jsem se kolem sebe a vyprsknul jsem smíchem, protože všichni, co tam stáli, to měli na sobě."
Kvůli tomu postřehu jsem si koupil u Vietnamců v bratislavském obchodním domě Račan bílé ponožky, skočil do kožených sandálů a ze zdi sundal zrcadlo. Doporučuji jako psychoterapii. Na ulici jsem se ale v národním kroji neodvážil.
Našinec ví všechno líp
Stěžejní rys české národní povahy si kreslíř nechává na konec. "Každý Slovák, když vidí nějakého Čecha, tak si představí člověka, který ví všechno lépe než ostatní. Když třeba slovenská Horská služba řekne českému turistovi - ne, nechoďte tam, padají laviny - tak český turista je chytřejší a jde tam, protože jemu se nemůže nic stát. Typický brouk Pytlík." Patrně z tohoto důvodu není moc těžké stát se na Slovensku mediální hvězdou.
Stačí mluvit česky a spadnout z nějakého kopce. Nejlépe ovšem ve Vysokých Tatrách. A samozřejmě musí přijet Horská služba, aby se nešťastník dostal do statistik. Za jakýkoli úlovek českého turisty jsou místní média nekonečně vděčná a osobní tragédie se okamžitě stává kořistí téměř všech od bulváru až po seriózní listy.
I kdyby skončili pod lavinou ve stejný den dva Poláci a tři Slováci, stejně si média vyberou jednoho Čecha, který šel okolo a lavina mu sebrala hůlky. Ostatně není nutné číst noviny. Stačí posedět chvíli na horské chatě s partou místních a nakonec se řeč stejně stočí na hynoucí české turisty.
"Ty volé, co v tých lavinách furt děláté," říká roztomilou napodobeninou češtiny už notně posilněný skialpinista Juraj. Za oknem Téryho chaty leží metry sněhu, dveře se kvůli větru nedají ani otevřít a cestu na cigaretu si každý dvakrát rozmyslí. Ideální čas pro dlouhou rozmluvu, než v kuchyni zhasnou a slušně nás vykážou na palandy.
"Poslouchej, s tebou dolů nepůjdeme, ty mluvíš česky, to spadne lavina," přidávají hoši oblíbený vtípek a mezi skleničky přihazují historky o Pepících, co vylezli na Říp a nemají tušení, co všechno se může v opravdových horách semlít.
Čeští turisté jsou zkrátka nekonečným zdrojem zábavy slovenských horalů a přitom jsou v tom zcela nevinně. Statistika je sice nudná, ale jasně ukazuje, že nejčastější oběti slovenských hor nejsou Češi, ale domácí turisté, a to pravidelně a dlouhá léta po sobě. Procenta se téměř nemění. Autorem statistik je nezpochybnitelná autorita, slovenská Horská záchranná služba.
Po Chorvatsku na Slovensko
Všechny historky o českých turistech je dobré vnímat v souvislostech. Česká "turistifikace" Slovenska probíhá na mnoha frontách, a co je nejdůležitější, přináší peníze. I kdyby Češi dostáli pověsti držgrešlí, stejně po sobě nějaká eura nechají a bez českého živlu by slovenský turistický průmysl vypadal podstatně hůř a na některých místech by zašel na úbytě.
Podle statistik přijede na Slovensko každoročně kolem 700 tisíc Čechů. To je první místo v porovnání s ostatními státy a představuje to přibližně i třetinu všech zahraničních turistů. Do toho se nepočítají lidé, kteří tu přespávají u přátel a příbuzných, takže konečné číslo bude podstatně vyšší a ve výsledku šlape na paty návštěvnosti Chorvatska s jedním milionem Čechů.
Čech utratí v zahraničí podle údajů Asociace českých cestovních kanceláří a agentur v průměru přes 16 tisíc korun. Na Slovensku nepochybně méně než ve Středomoří, ale nějakou miliardu v korunách to pořád hodí. Místní podnikatelé by mohli vysát Čechy podstatně víc - stejně jako turisty z ostatních zemí, ale to by museli vědět, jak na to.
Brouk Pytlík by to rozchodil a ještě by o tom mohl doma zkušeně vyprávět.
