Češi na Jadranu: nejen paštičkáři, ale i oblíbení hosté

  • 1
Češi se dělí - na ty, co už se naučili cestovat a na ty ostatní, kteří se rozčilují na recepcích, kultura navštívené země je vůbec nezajímá a prasklá žárovka na pokoji je pro ně neřešitelný problém. Nezáleží to ani tak na penězích, spíš na povaze, zájmech, náhledu na život. Je poledne. Začíná ubytování nových hostů na recepci jednoho levnějšího hotelu na chorvatské Istrii. Předlouhá fronta nadávajících Čechů je nervózní. Aby ne, někteří tu čekají od rána. Místo aby se šli koupat.

Přímo k pultu přichází delegátka české cestovní kanceláře a během deseti minut ubytovává 45 klientů.  Jejich jednotlivé odbavení  by zabralo přinejmenším hodinu a půl. Strhne se peklo. Nadávky létají vzduchem, brunátní otcové rodin nešetří ani pracovníky recepce. Lidé se dohadují mezi sebou. Klid a pohoda začátku dovolené jsou nenávratně pryč.  

"Němec ví, co si zaplatil. Čech však chce za sedm osm tisíc, které dal za zájezd s dopravou, ubytováním, polopenzí v hlavní sezoně do jednoho z nejdražších letovisek, luxus,"  vysvětluje stálá zástupkyně jedné z největších českých cestovek Andrea Ligocká. Pokoj s televizí, ubytování hned ráno po příjezdu a nepřetržitá pozornost delegáta jsou nejčastějšími požadavky.

I česká strana má však výhrady. "Cílem Chorvatů není, aby se turista vrátil, ale aby z něj v daném okamžitu dostali co nejvíc peněz," zlobí se Miroslav Mrázek, který se právě vrátil z istrijského letoviska Rovinj. " Protože Češi neutrácejí po hospodách, ignorují nás," dodává.

Tak zřejmě vypadá dosavadní zkušenost, alespoň na Istrii. "Situace se však mění," oponuje spolumajitel největší české cestovní kanceláře, která se specializuje na Chorvatsko,  Zděněk Honek. "Chorvatští hoteliéři došli letos k velkému zjištění - český host vyšel ze srovnání s ostatními národy jako nejlepší. Češi jsou nenároční,  velmi slušní, čistotní a za stravu a ubytování platí úplně stejně jako každý jiný. Navíc se pravidelně vracejí," dodává.

Stále si  na nás  však stěžují majitelé restaurací, neboť u nich prakticky neutrácíme. "S Čechy nejsou problémy, peníze v restauracích ale nenechávají," potvrzuje  šéfová recepce hotelu Monte Mulini v Rovinji Vanda Quarantotto.

Šetří ale celá Evropa. Už ani obyvatelé Evropské unie nepouštějí tolik peněz. Němec si klidně odpustí večeři v restauraci, když si spočítá, na kolik by ho oproti jeho domovině vyšla. Totéž se týká Čechů. Málokdo mávne rukou nad tím, če by jeho čtyřčlennou rodinu každodenní oběd v obyčejné pizzerii stál téměř tisíc korun. Takový požitek si nechají ujít i ti, kteří jsou takříkajíc "za vodou".

Tuhle částku našinec raději utratí za výlety. "Češi kupují kvalitní výlety - Benátky, Plitvice, Brijuni," potvrzuje Ivan Miškovič z  chorvatské cestovní kanceláře Atlas. Stejně tak se nám stále ještě nepřejedly výlety na lodích s pořádnou porcí pečených ryb - tak zvaný fishpicnic. "Každý den vozím spoustu Čechů," souhlasí Toni Črnac, majitel agentury, které provozuje tento typ výletu na Istrii už osmnáct let. "Co se týče chování, jsou vaši krajané na prvním místě."

Češi sáhnou do peněženek, ale ne, pokud jde o hlouposti. "Utrácíme peníze za zážitky, za kulturu. Chorvaté na to začínají přicházet," shrnuje za všechny Zdeněk Honek.