Jsou temná. Jsou silná. Jsou výrazná. Jsou plná slunce. A je jich mnoho. Červená vína z Balkánu představují druh sám o sobě,který ovšem nenajdete v žádné vinařské příručce. Jsou prostě osobitá a dokážou okouzlit znalce i ty,kteří si nedělají nároky na oficióznost a chtějí jen dobře pít.
Vezměme například Slovinsko. Pěstování a výroba vína (bílého i červeného) patří mezi národní sporty. Díky až přecitlivělé péči lze potom pít takové zajímavosti, jako je kraški teran, víno, jež roste a zraje na svazích, pod nimiž leží proslulý vápencový kras. Každý Slovinec se přitom počítá mezi znalce vína a je schopen a ochoten právě u lahve s vámi diskutovat a rozebírat přednosti slovinských odrůd až do bílého rána. Nebo černohorský Vranac Vraník. Je to velmi specifické, aromatické a silné víno, které nelze srovnávat s ničím jiným právě proto, že jeho hrozny vyrostly na strm ých svazích černohorských vršků, které se zvedají přímo z moře. Právě u sklenky tohoto vína pochopíte, proč například v srbštině (chorvatštině, bosňáčtině, slovinštině, makedonštině) se červenému vínu říká víno černé - crno vino. Vranac lze dostat i v Makedonii, ale každý Černohorec se s vámi bude do krve hádat, že to prostě není ono a Vranac je prostě a jenom černohorský. Jiný druh potěšení nabízejí vína dalmatská. Podobně jako slovinská či černohorská rostou na svazích hor přímo u moře. Jejich tradice ovšem sahá až do dob řeckých, neboť to byli právě staří Řekové, kteří sem přivezli první vinné kultury. I když za tu řadu století na mnoha dalmatských ostrovech víno zahubily četné epidemie, udržela si dalmatská vína velmi dobrou kvalitu. Mezi nezapomenutelné zážitky se může například zařadit posezení na nábřeží v Orebiči, městečku na poloostrově Pelješac,se sklenkou vynikajícího místního červeného. Ale nejen pobřeží Jaderského moře rodí vynikající vína. Mezi určité rarity se zařadilo třeba víno kosovské, jehož kultury byly zničeny či zanedbány v poslední době válkou, proto bude toto celkem solidní víno stále vzácnější. Jinou kapitolou jsou zase vína rumunská, jejichž tradice se pro změnu táhne k dobám starořímským. Překvapivý se může zdát fakt, že Rumunsko patří v produkci vína na šesté místo v Evropě. V elmi proslulá jsou vína V aleverde z oblastí středního Rum unska - pinot noir, cabernet sauvignon a merlot, která díky zvláštnímu karpatskému klimatu získala specifické vlastnosti. S rumunskými víny jsou nerozlučně spjata vína moldavská, která byla hlavním vývozním artiklem této bývalé sovětské republiky. Historicky však Moldávie tvořila celek s rumunskými zeměmi V alašskem a Sedmihradskem. Moldávie leží ve stejné nadmořské výšce jako Burgundsko a je velmi bohatá na různé typy půdy, proto se tam daří klasickým francouzským odrůdám. A současná chaotická situace moldavského hospodářství tamní produkci velmi zlevňuje. Bulharská vína mají dlouhou tradici. Červená označují znalci dokonce za jedny z nejlepších v Evropě. Existují záznamy o produkci thráckých vín už za dob Homérových. V inné kultury tu potom rozvinuli především Římané. Jako celé zemědělství této země utrpěla i vína nedotaženou pozemkovou reformou v devadesátých letech. Na druhou stranu privatizace přinesla do bulharského vinohradnictví investice. Vynikající jsou odrůdy merlot a cabernet sauvignon. Je přitom těžké doporučit nějaký specifický region, protože kromě malé oblasti kolem hlavního města Sofie je celá země oficiálně uznána za vhodnou pro pěstování vína. A protože místní lidé toho také hojně využívají, cítí se cizinec poněkud zmaten přívalem nabídek. Makedonská vína jsou podobně jako celá země směsicí vlivů okolních kultur. Najdeme tu jak vína spadající spíše do řecké oblasti (retsina), tak vína jadranská jako je už zmiňovaný Vranac. Přítomnost vojáků sil KFOR, kteří mají v Makedonii zázemí, vyhnala ceny poněkud nahoru a kvalitnější vína rychle mizí, přesto lze najít velmi dobrá červená vína. V unikátních přírodních podmínkách údolí řeky V ardar se pěstují především odrůdy pinot noir a merlot. Proto je při výběru makedonského vína dobré orientovat se na tuto oblast.
Vezměme například Slovinsko. Pěstování a výroba vína (bílého i červeného) patří mezi národní sporty. Díky až přecitlivělé péči lze potom pít takové zajímavosti, jako je kraški teran, víno, jež roste a zraje na svazích, pod nimiž leží proslulý vápencový kras. Každý Slovinec se přitom počítá mezi znalce vína a je schopen a ochoten právě u lahve s vámi diskutovat a rozebírat přednosti slovinských odrůd až do bílého rána. Nebo černohorský Vranac Vraník. Je to velmi specifické, aromatické a silné víno, které nelze srovnávat s ničím jiným právě proto, že jeho hrozny vyrostly na strm ých svazích černohorských vršků, které se zvedají přímo z moře. Právě u sklenky tohoto vína pochopíte, proč například v srbštině (chorvatštině, bosňáčtině, slovinštině, makedonštině) se červenému vínu říká víno černé - crno vino. Vranac lze dostat i v Makedonii, ale každý Černohorec se s vámi bude do krve hádat, že to prostě není ono a Vranac je prostě a jenom černohorský. Jiný druh potěšení nabízejí vína dalmatská. Podobně jako slovinská či černohorská rostou na svazích hor přímo u moře. Jejich tradice ovšem sahá až do dob řeckých, neboť to byli právě staří Řekové, kteří sem přivezli první vinné kultury. I když za tu řadu století na mnoha dalmatských ostrovech víno zahubily četné epidemie, udržela si dalmatská vína velmi dobrou kvalitu. Mezi nezapomenutelné zážitky se může například zařadit posezení na nábřeží v Orebiči, městečku na poloostrově Pelješac,se sklenkou vynikajícího místního červeného. Ale nejen pobřeží Jaderského moře rodí vynikající vína. Mezi určité rarity se zařadilo třeba víno kosovské, jehož kultury byly zničeny či zanedbány v poslední době válkou, proto bude toto celkem solidní víno stále vzácnější. Jinou kapitolou jsou zase vína rumunská, jejichž tradice se pro změnu táhne k dobám starořímským. Překvapivý se může zdát fakt, že Rumunsko patří v produkci vína na šesté místo v Evropě. V elmi proslulá jsou vína V aleverde z oblastí středního Rum unska - pinot noir, cabernet sauvignon a merlot, která díky zvláštnímu karpatskému klimatu získala specifické vlastnosti. S rumunskými víny jsou nerozlučně spjata vína moldavská, která byla hlavním vývozním artiklem této bývalé sovětské republiky. Historicky však Moldávie tvořila celek s rumunskými zeměmi V alašskem a Sedmihradskem. Moldávie leží ve stejné nadmořské výšce jako Burgundsko a je velmi bohatá na různé typy půdy, proto se tam daří klasickým francouzským odrůdám. A současná chaotická situace moldavského hospodářství tamní produkci velmi zlevňuje. Bulharská vína mají dlouhou tradici. Červená označují znalci dokonce za jedny z nejlepších v Evropě. Existují záznamy o produkci thráckých vín už za dob Homérových. V inné kultury tu potom rozvinuli především Římané. Jako celé zemědělství této země utrpěla i vína nedotaženou pozemkovou reformou v devadesátých letech. Na druhou stranu privatizace přinesla do bulharského vinohradnictví investice. Vynikající jsou odrůdy merlot a cabernet sauvignon. Je přitom těžké doporučit nějaký specifický region, protože kromě malé oblasti kolem hlavního města Sofie je celá země oficiálně uznána za vhodnou pro pěstování vína. A protože místní lidé toho také hojně využívají, cítí se cizinec poněkud zmaten přívalem nabídek. Makedonská vína jsou podobně jako celá země směsicí vlivů okolních kultur. Najdeme tu jak vína spadající spíše do řecké oblasti (retsina), tak vína jadranská jako je už zmiňovaný Vranac. Přítomnost vojáků sil KFOR, kteří mají v Makedonii zázemí, vyhnala ceny poněkud nahoru a kvalitnější vína rychle mizí, přesto lze najít velmi dobrá červená vína. V unikátních přírodních podmínkách údolí řeky V ardar se pěstují především odrůdy pinot noir a merlot. Proto je při výběru makedonského vína dobré orientovat se na tuto oblast.
