Připadám si podvedený. Vlastně to je horší. Je to, jako když jste se uprostřed teenagerovského sexu před vrcholem probudili a v posteli jste byli sami. Tohle mi Sveti Stefan dělat neměl. Snímek toho místa jsem viděl tolikrát. Teď před ním stojím, a nic z toho nebude.
Tip na dovolenouDovolená Vašich snů na celém pobřeží i ostrovech Chorvatska. Vybírejte na dovolena.iDNES.cz |
A tak jsem se těšil! Už shora, když jsme zastavili u silnice na odpočívadle, vypadal úchvatně. Ostrůvek spojený s pevninou krátkou šíjí, před ní palmy, za ní červené střechy, zeleň cypřišů a zimolezu, strohé kamenné domy, okenice, věž kostelíčka, to všechno namačkané na skále ne větší než jedno a půl fotbalového hřiště. A kolem modromodré moře zasypané stříbrem, jak se v Jadranu odráží slunce.
Jeden z nejfotogeničtějších pohledů, co znám. Obrázek, z něhož si Černá Hora udělala reklamní ikonu. Je na kdejakém plakátu.
Nacvakáme pár fotek a jedeme rychle dolů, abychom si tu krásu prohlédli zblízka. Zaparkujeme a mažeme k šíji. Sveti Stefan je už na dosah ruky.
Ale nedosáhneme na něj.
Když chceme vstoupit na silničku vedoucí k hradbám, zastoupí nám cestu mladý muž a říká: "Dobrý den, máte rezervaci?“
Bleskne mi hlavou, že je to zřejmě náhončí nějakého hotelu. Chlapečku, vodpal, pomyslím si. Kdybys tušil, kolik jsem takových jako ty už viděl. S tebou budu hotový ajncvaj.
Ale s úsměvem mu odpovím, že my rezervaci nepotřebujeme.
On mi řekne, že ji potřebujeme. Já na to, že ji fakt nepotřebujeme, protože se chceme jen projít uličkami vesnice, a jak jsem celý nadržený, vykročím vpřed, protože si myslím, že tím se to vysvětlilo. Mladý muž mi zastoupí cestu a znovu řekne, že potřebujeme rezervaci. Já na to, že to je v pořádku, protože spát tam nechceme.
To on jistě tuší, protože na ty, kdo tam obvykle spávají, opravdu nevypadáme. Když jsme byli nahoře na odpočívadle, stála tam taky třída černohorských školáků na výletě, a jak paní učitelka dětem vykládala o Svetim Stefanu, zaslechl jsem slova jako Sylvester Stallone a princ Charles.
Nijak mě to nepřekvapilo, protože vím, že Sveti Stefan je hodně nóbl. Průvodce, který mám v autě, začíná kapitolou o tomhle místě slovy: "Na jižním konci Budvanského zálivu se můžete projít uličkami města Sveti Stefan, zřejmě nejluxusnějšího letoviska na celém pobřeží."
Ale když se teď bavím s tím zdvořilým, leč neústupným mladíkem, pomalu mi dochází, že něco je špatně.
"A můžeme se dostat dovnitř?" ptám se.
"Bohužel, to je jen pro hotelové hosty," zní odpověď.
"To znamená, že kdo není hotelový host, nemůže se ani projít těmi uličkami?"
"Bohužel ne." Ještě zbývá poslední naděje. Je tady několik vládních aut, a tak mě napadá, že se tam koná nějaký papalášský mejdan a Sveti Stefan je pro dnešek uzavřen.
"Ne, pane. Je uzavřen pořád. Je to jen pro hotelové hosty." "A odkdy?" říkám.
"Od roku 2007," říká on.
Jsem z toho tumpachový. Před přáteli, které jsem sem dotáhl, si připadám jako trouba. Vím, kolik je to kilometrů z letiště Malpensa do Milána, pamatuji si, kolik stála v roce 1991 měsíční jízdenka v autobusech Greyhound kolem Ameriky, ale tady jsem shořel jak papír.
Přestože je vedro a oni se jdou koupat na pláž, která od jihu navazuje na šíji, táhnu se zpátky na parkoviště a koukám do průvodce o Černé Hoře, jestli jsem neměl nějaké mámení.
Neměl. Je to tam. A navíc je tam napsáno, že "návštěva městečka se rozhodně vyplatí".
Napadá mě, kolik lidí naletí jako já.
Ale jak uvidíte, nenechal jsem to tak.
Sveti Stefan, Budvanský záliv
Pražské intermezzo
Když se vrátím do Prahy, nedá mi to a zajdu do knihkupectví. Ne že bych viděl všechny průvodce o Černé Hoře, které existují, ale pět jich bylo. To, že Sveti Stefan je nepřístupný, psal jen jeden z nich: bylo to anglické vydání Lonely Planet.
Pravda, přesto tam můžete i vy - noc se snídaní stojí v největším apartmá přes dva tisíce eur, nicméně některé české cestovky mají v nabídce osm dní i s letem a snídaní od 118 000 korun.
Chudí rybáři, kteří na tomhle skalnatém ostrůvku celá staletí žili, by se asi divili, co z něj vzniklo. Luxusní letovisko tady zřídila jugoslávská vláda už v 60. letech, z jednoho kostelíčka udělali dokonce kasino. Jezdily sem hvězdy jako Liz Taylorová, Marilyn Monroe, Ingemar Stenmark, Sophia Lorenová či Orson Welles. Před pár lety si Sveti Stefan pronajala na třicet let společnost Aman Resorts, která má luxusní letoviska po celém světě. Zpívá tady Bocelli a k zahlédnutí je Claudia Schifferová v bikinách.
Ale 118 000 korun, to je docela drahá vstupenka.
Nic pro normální smrtelníky.
No, nevím jak vy, ale já jsem to tehdy na té pláži vzal jako hozenou rukavici. Jak někam nemůžu, o to víc tam chci.
Hotelový komplex Sveti Stefan, Miločerský záliv
Jako tuňák
Takže zatímco jsem ve Svetim Stefanu, říkám si, že toho bohdá nebude, aby český novinář z pláže utíkal. Přemýšlel jsem, co by podnikl Clark Kent, Fučík nebo Tintin.
Taky jsem si vzpomněl, jak se James Bond kdesi vynoří z vody a na hlavě má maskovací kachničku. Já jsem měl jen plavky. Tak jsem skočil do vody. Rozhodl jsem se, že když to nejde po souši, doplavu tam.
Nebudu předstírat, že to byly tři kilometry a byly tam proudy, ochranka na torpédovém člunu a žraloci.
Bylo to jako v rybníce. A směšných dvě stě, tři sta metrů. Rybičky, které jsem zahlédl, měly tak dvacet centimetrů.
Ale taky jsem si všiml, že po mně kouká ten mladý muž, který mě na Sveti Stefan nechtěl pustit.
Snažím se tvářit, že jsem jen tuňák, ale nezabírá to.
Ale za chvíli jsem tam. Ještě pět temp, tři, dvě. Opatrně dohmatávám a vylézám. Musím si dávat pozor, kam šlapu, protože skála je ostrá a rozeklaná. Proto tady ani nepotřebují ostnatý drát nebo miny.
Jsem na Svetim Stefanu.
Sedám si na kámen a dělám, že mě to sem nějak vyplavilo. Nad sebou mám kamenný dům přestavěný na luxus, z otevřených okenic slyším nějaký hovor. Za zády trochu vlevo mám nějakou jeskyňku. A v dálce mám problém.
Ten mladý muž se vydal po šíji na Sveti Stefan. A jde s ním ještě jeden. Nevím, jestli sem jdou kvůli mně. Spíš ne. Ale stejně už mě to tady nebaví. Tak skočím do vody a plavu zpátky.
Cíl splněn. Byl jsem tam. Jen těmi uličkami jsem se neprošel.
Nevadí, toho průvodce jsem stejně vyhodil.
