Čekání na počasí je testem psychické kondice

  • 3
Ledová plošina je veliká asi dva krát dva metry. Na ní stojí stan na několika místech přivázaný na kost zmrzlými fixními lany. Kolem sviští ledový vítr, jehož rychlost hodně přesahuje rychlost sto kilometrů v hodině. Takhle nějak to vypadá ve stěně K2 v šesti tisících metrech nad mořem.

Skupina českých horolezců je na cestě k vrcholu nejobávanější hory Světa přesně měsíc. Z vídeňského letiště totiž odlétali 22. května. Po několikadenní cestě auty a potom více než stokilometrovém pěším pochodu nastoupili do stěny.

Čekalo tady na ně proměnlivé počasí, které stále ještě opovažují za velmi slušné. "S počasím je to na K2 vždycky problematické. Je to nejzápadnější velký kopec, a když udeří zlé počasí, trvá i mnoho dní, než se umoudří," tvrdí šéf expedice Leopold Sulovský. více ZDE

Jeho tým se zatím pohybuje pod sedmitisícovou hranicí. Zbudovali už druhý výškový tábor ve výšce 6350 metrů nad mořem. "Postavit stan v takové výšce rozhodně není legrace. Trvá to i několik hodin, často ve velmi náročných podmínkách. Nejdůležitější je vysekat ve sněhu a ledu rovnou plošinu a postavit stan. Hned potom se musí začít vařit, to je nejdůležitější," míní Sulovský.

Horolezci si i v těchto výškách dopřávají pestrou stravu. "Jíme všechno, co se nám sem podaří vytáhnout, snažíme se konzumovat hodně masa," hlásí do satelitního telefonu jeden z členů expedice Josef Lukáš.

Jak to ale vypadá, když ostrý vítr uvězní lezce ve stanu? "Před pár dny zůstali dva kluci v jedničce. Foukalo a chumelilo tak, že vůbec nemohli vylézt ze stanu," popisuje Lukáš. "Nemohli ani na záchod," dodává horolezec.Lezci nakonec museli použít prázdnou termosku. "Řešíme to tak, že v každém táboře bude pro tyto účely připravená plastová láhev," uzavírá příhodu Lukáš.

Čekání na lepší počasí ve stísněném prostoru stanu je psychicky velmi náročné. "Obecně se dá říci, že osmitisícovka je minimálně z poloviny o psychické kondici a pohodě," míní například jeden z členů expedice Milan Sedláček, který před časem vystoupil na vrchol Šiša Pangmy, nejnižší osmitisícovky.

Horolezce nad druhým výškovým táborem čeká trochu lehčí terén než dosud. "Už to není tak náročné technické lezení v ledu jako do dvojky," píše Sulovský stručnou zprávu.

Už před odletem ale říkal, že K2 je výjimečná tím, že prakticky v žádném místě není možné jít bez toho, aby se lezec přidržoval rukama. "Je jiná než ostatní kopce. I takzvaná normálka je těžká a musí se důkladně zajistit," tvrdí Sulovský s tím, že při výstupu strmý svah nevadí. "Je to problém hlavně při sestupu, kdy už toho má člověk plné zuby," míní zkušený horolezec.