Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Čech přejel Pamír na koloběžce. A jak si zkusil uvařit čaj z benzinu

aktualizováno 
Putovat po Horském Badachšánu, zvaném též Pamír – střecha světa, lze různě. Je možné ho projet džípem nebo na motorce po Pamir Highway. Je možné ho po této silnici, jediné v oblasti, projet i na kole. Já jsem si vymyslel jinou cestu: cestu přes hory a údolími divokých řek.

Autor článku u jezera Karakul | foto: Dalibor Benešpro iDNES.cz

Postavil jsem si speciální koloběžku-trojkolku, na kterou jsem naložil vše potřebné pro spaní a vaření a která mi dovolila si na ni při sjezdech naskočit a nebo koloběžkovat.

Fotogalerie

A na té koloběžce jsem tu střechu světa sám přejel, zřejmě jako první člověk (nebo blázen?) na světě.

Cestovat přes Pamír na koloběžce je docela prima. Místní lidé vás často zastavují, chodí kolem vás a hledají nějaký motor nebo alespoň pedály. Když to nenajdou, tak zřejmě usoudí, že tomu chudákovi je třeba nějak pomoci a pozvou vás k sobě, pohostí a třeba dají i něco na cestu. Stávalo se mi, že pohraničníky na hranici, ale i policisty na některých kontrolních bodech nezajímaly mé doklady a pas, ale jen to, aby se mohli projet na mém stroji.

Z benzinu čaj neuvaříš!

Stoupám k tádžickým hranicím. Nedaleko cesty se objevuje jurta. Přijímám pozvání a dostávám malé pohoštění. Nespím v jurtě, všude se začaly rojit děti a nakonec jich bylo tolik, že bych se do jurty nevešel. Přespal jsem venku pod celtou. Ráno jsem začal vařit čaj na benzinovém vařiči.

Děti si vše braly do rukou a prohlížely. A já jsem z té nervozity uchopil do ruky PET láhev s benzinem. A děti už tušily, že si chci uvařit čaj z benzinu a vykvikly zděšením, ale já nedbal!

Konvice, vařič i blízké okolí vzplálo jasným plamenem a takový šikovný klučík se rozeběhl a nakopl konvici a ta letěla až do polovyschlého potoka. A děti se začaly smát a přiběhli dospělí a také se začali smát a jestli nepřestali, smějí se tam dodnes.

Těsně před požárem

Těsně před požárem

Mrazivé ráno

Mrazivé ráno

Pamírské plato

U jezera Karakul jsem opustil Pamir Highway. Většina lidí cestuje dále po ní k jihu, já však zamířil  na západ k řece Tanymas. Následujících několik desítek kilometrů vedlo po pamírském platu v téměř konstantní nadmořské výšce čtyři tisíce metrů nad mořem. Je to vysokohorská pustina, v podstatě poušť s minimem vegetace, nad kterou se tyčí zasněžené vrcholy hor, vysokých i přes 7 000 m n. m.

Povrch připomíná hodně zvětralý beton. Vítr odnese jemné složky půdy a zůstane jen hrubá mozaika kamenů. Jsou zde velké rozdíly v teplotách mezi dnem a nocí. Velice málo tady prší a jsou tu místa, kde se rozhodně nevyplácí bezstarostně minout zdroje pitné vody a nenaplnit si své lahve po okraj. Slunce má v této výšce velikou sílu. Kdo toho nedbá, skončí tak jako já. Skončí pod celtou a dva dny leží jako lazar.

Dodnes vlastně pořádně nevím, co mě postihlo. Probudil jsem se s horečkou a hlavou opuchlou tak, že jsem přes ty štěrbinky očí téměř neviděl. Asi to chtělo se víc chránit před sluncem. Od té doby jsem chodil zahalený tak, že by i ten nejfundamentálnější talibanec nade mnou zajásal.

Noc bez vody u čínských hranic

Noc bez vody u čínských hranic

Čabani

Autor článku

Dalibor Beneš je cestovatel a publicista. Touhu po dobrodružství a netradičních zážitcích má v genech. V roce 2012 sám přešel jezero Bajkal. O této jeho výpravě si můžete přečíst článek: "Dobrodruh z Ústí přešel jezero Bajkal. Sílu mrazu poznal podle slaniny".

Čabani jsou pastevci, kteří se svými stády tráví léto na horských letních pastvinách, zvaných džajly. Mají zde velice prosté příbytky, většinou kamenné chýše, nebo stany. Pasou svá stáda, ale za úplatu i stáda svých sousedů z kišlaků. Platí se asi pět somoni za ovci nebo kozu na měsíc. Za krávu se neplatí, protože čabani spotřebovávají její mléko.

Seděl jsem ve stanu se 74letým staříkem a dvěma mladšími ženami. Popíjel jsem čaj a zakusoval chlebovou placku zvanou lipjoška. Povídal jsem si se starcem  mimo jiné i o politice. Když přišla řeč na chystané volby staronového, poněkud autoritativního prezidenta Rachmona, tak odpověděl: "Ať je tam kdo je tam, mí berani více trávy mít stejně nebudou!"

Obydlí čabanů. Takhle tráví několik měsíců na letních pastvinách.

Obydlí čabanů. Takhle tráví několik měsíců na letních pastvinách.

Čech, který přijel na kole a šlapal rukama

Nad vesnicí Ghudara postával asi dvanáctiletý chlapec. Když jsem k němu  dorazil, pozval mě na čaj. Spustili jsme se do kišlaku. V kamenném domku, zvaném chušchona, mě pohostili a já se chystal  ke spaní. Neustále však chodili místní vesničané si prohlédnout cizince, který přijel na zvláštním stroji. Jen jeden z nich přišel z jiného důvodu. Byl nemocný a hledal pomoc.

Ač stavební technik, provedl jsem podrobnou diagnózu jeho stavu a předepsal jsem mu zinat. Přísedící pochvalně zamručeli a já si řekl: "Přišel jsem o svá jediná antibiotika, ale zase jsem udělal dobrý skutek!"

Dále na cestě mě pak dostihli dva čeští cyklisti Marek a Petr, borci, co udělali smělý okruh po Tádžikistánu. Spali také v Ghudaře a jeden z nich mi řekl: "My jsme ti přijeli do Ghudary a oni nám povídaj, byl tady taky jeden Čech. Mluvil rusky, přijel na kole a šlapal rukama! A byl to doktor!"

Můj kamarád Karim

Můj kamarád Karim

Chystá se pečení chleba.

Chystá se pečení chleba.

Až Pjandž poteče do kopce a hory se zřítí

Pamírci jsou ismailité, což je odnož šíitů. V dodržování islámských praktik jsou velmi umírnění. Nekladou si za cíl vytvoření chalifátu, islámského státu založeného na právu šaría. Nedodržují všech pět pilířů islámu.Nevykonávají pouť do Mekky a nemodlí se pětkrát denně. Někteří se, myslím, nemodlí vůbec.

Muži nemusí nosit plnovous, ženy nechodí zahalené a nevěrné ženy nejsou veřejně ukamenovány. Ženy naopak začínají studovat a jsou z nich právničky nebo lékařky. Věc dříve nemyslitelná, protože, jak se říkalo, "až  toto nastane, tak řeka Pjandž poteče do kopce a hory se zřítí".

Lanovka přes Bartang

Lanovka přes Bartang

Chlapec na oslíku mě zve na čaj.

Chlapec na oslíku mě zve na čaj.

Panují zde v některých oblastech různé zvyky a obyčeje. Při pohřbu se lidé radují, protože mrtvého již nic zlého nečeká. Naopak při porodu pláčou, protože jsou smutní z toho, jaké útrapy má novorozeně před sebou.

Ještě dnes se tam prý vyskytují tzv. kolíbkové svatby, kdy se oddávají novorozeňata. Věří se, že pokud budou oddána hned po narození, nepotká je neštěstí ani smrt. Nevěsta pak až do své dospělosti spí společně s manželovou matkou nebo jeho sestrami.

Rozvod podle muslimských zvyků bývá také zajímavý. Muž musí třikrát po sobě s odstupem měsíce pronést: "Rozvádím se s tebou". Až do třetího výroku je zapuzení manželky odvolatelné.

Pamírci jsou pohostinní, však jim to nařizuje jejich víra a povinnost udělovat almužnu. To obnáší pomoc chudým, ale třeba i pomoc lidem na cestě. Mně dokonce v jednom kišlaku 73letý pán domu umyl nohy ve škopku.

Autoři:




Nejčtenější

Karaoke z Islandu
Přijeďte a zlomíte si jazyk. Nejtěžší karaoke píseň má přilákat turisty

Že je váš rodný jazyk komplikovaný a turisté vás nedokážou ve vaší řeči ani pozdravit? Udělejte z toho výhodu. Originální karaoke písnička s komplikovanými...  celý článek

Tisíc vojáků se střetlo u Slavkova u Brna. Připomněli si rok 1805, kdy...
Kde se psala historie. Procházka za bitvou tří císařů v okolí Slavkova

V dalším díle seriálu Cesty kulturní krajinou jsme tentokrát zamířili do krajiny okolo Slavkova u Brna. Na komentovanou procházku s ruční kamerou jsme se...  celý článek

Před letošní cestou na Gašerbrum I. měl obavu, zda v něm výstup nerozvíří...
Bál jsem se, že na Gašerbrumu najdu parťákovy ostatky, říká Marek Holeček

Letos poprvé vylezl jihozápadní stěnou na osmitisícovku Gašerbrum I. Před čtyřmi lety tam při druhém společném pokusu tragicky zahynul jeho parťák Zdeněk...  celý článek

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Značka na golfovém hřišti v Austrálii upozorňující na přítomnost žraloků.
Už žádné další útoky žraloků. Australské pláže budou hlídat drony

Austrálie vyšle na pláže bezpilotní letouny s kamerami, aby hlídaly výskyt žraloků u pobřeží a okamžitě vysílaly poplach pobřežní hlídce a na chytré hodinky...  celý článek

Další z rubriky

Mezi jezery využíváme potok a táhneme naložené lodě vodou pěšky.
Samota na rozvodí oceánů. V divočině na Aljašce nemá čas žádný význam

Tam, kde je ticho nejhlasitější a především daleko od signálu, teplé sprchy a měkké postele jsme se vydali splouvat řeku Alatnu. A vybaveni jsme byli loděmi,...  celý článek

Finsku se přezdívá země tisíců jezer.
Místní lidé nepodvádějí. Nemají to v genech, píše Čech z Finska

Jako dvacetiletý neználek, který nechtěl strávit dalších pět let svého života studiem v nejbližším univerzitním městě, jsem se rozhodl odjet do Finska. Studium...  celý článek

V kráteru sopky Batur, Indonésie
Z Brušperku vyrazili na starých čezetách do Austrálie. Trvalo jim to rok

Během 430 dnů projeli Čech Marek Vantuch a Slovenka Ivana Haraslínová na starých čezetách Evropu, Asii a Austrálii. Část trasy jeli po stopách trabantů Dana...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.