Sláva Carcassonnu trvá již dva tisíce let. Na místě kdysi stávala římská pevnost a později hrad, který získal dnešní podobu ve 12. a 13. století. Mocný Carcassonne dlouhá léta sloužil jako královská pevnost střežící hranici se Španělskem.
V polovině 17. století se ale hranice posunula o notný kus na jih a Carcassonne ztratil strategický a vojenský význam. Posádka odešla a opevněné město začalo chátrat, navíc spousta stavitelů z dolního města používala hradby jako nekonečnou zásobárnu stavebního materiálu.
V polovině 19. století už byl stav středověkého hradu tak žalostný, že se jej radní rozhodli kompletně zbourat, stejně jako třeba pražské židovské město.
Tři kilometry hradeb
Demolice se však naštěstí nakonec nekonala. Významný historik a archeolog Jean-Pierre Cros Meyrevieille se postavil proti zbourání a získal na svou stranu také vlivného spisovatele Prospera Mériméa a středověký klenot zachránili. Navíc získali do svých řad architekta Eugéne Viollet le Duca, který restauroval slavný pařížský Notre Dame a pustil se také do nákladné rekonstrukce Carcassonnu, díky níž vznikla spíše romantická replika původního města.
Tip na dovolenouPestrou nabídku zájezdů do Francie najdete na dovolena.iDNES.cz |
Jen samotná rekonstrukce mohutných hradeb byla velmi zdlouhavá a protáhla se na sto let, začala v roce 1853 a skončila až roku 1960. Není ani divu, když dvojitý prstenec hradeb je dlouhý tři kilometry.
A v roce 1997 se sláva Carcassonnu potvrdila znovu, když byl zařazen na seznam světového dědictví UNESCO. O úspěchu rekonstrukce svědčí také obrovský počet návštěvníků, středověké opevněné město navštíví každý rok na tři miliony turistů.
Zabijte je všechny
A tak se nemůžeme divit, že dnešní Carcassonne je víceméně turistickým městečkem, kde najdete pár hotýlků, spousty restaurací či divadlo pod širým nebem. A také několik cenných památek, především Chateau Comtal, pevnost v pevnosti, která je obehnaná vodním příkopem – v něm ovšem už není voda, ale pěstují se tu bylinky – a která je spojená se zbytkem města mostem.
Obdivovat můžete i románsko-gotickou katedrálu z 11. století s nádhernými vitrážemi a slavným kamenem, na němž je znázorněno obléhání Carcassonnu křižáky z roku 1209. Zatímco vstup do katedrály i do celého opevněného města je zdarma, za vstup do pevnosti zaplatíte 8,5 eura, děti 5 eur.
Mimo pevnost můžete také navštívit Muzeum inkvizice s přehlídkou nástrojů, které se používaly k mučení katarů (náboženské kacířské hnutí ve středověku – pozn. red.). Město i hrad kdysi patřily rodině Trencavelů, která stála na straně katarů, ale když město dobyl v čele křížové výpravy vedené proti katarům Simon z Montfortu, získal město od krále za odměnu on. Z té doby se také traduje příběh vítězů, jak rozeznat mezi zajatci katary od "věrných" křesťanů? "Zabijte je všechny, Bůh si ty své pozná," zněla prý odpověď velitele.
Trik s vykrmeným prasetem
Finta jako z hradu KostKdyž hrad Kost obléhal Žižka a obráncům už došly poslední zásoby, přinesli prý vojáci na nádvoří prázdné hrnce a poklice a začali dělat obrovský hluk, jako by právě probíhala bouřlivá hostina. A když navíc z hradeb hodili kančí hlavu, Žižka prohodil něco v tom smyslu, že Kost nechá raději psům a odtáhl od hradu s nepořízenou. |
Kromě romantické dostavby hradu, připomínající puristické znovuzrození Karlštejna, pod kterým je podepsán slavný český architekt Josef Mocker, má Carcassonne další vazbu na české hrady. Vypráví se o něm totiž podobný příběh jako o hradu Kosti.
Když Carcassonne v 9. století dlouhých pět let obléhala vojska Karla Velikého a obyvatelé neměli co jíst, králova manželka, jistá paní Carcas, nechala z posledních zbytků jídla vykrmit čuníka, kterého pak hodila z hradeb obléhatelům. Ti lest neprohlédli, mysleli si, že hrad má stále velké zásoby potravin a od hradu odtáhli.
Plavba po kanále
Středověké pevnosti Carcassonne se správně říká Cité Médiévale, za řekou Aude pak leží vlastní město Carcassonne s dalším unikátem, který je rovněž označený nálepkou UNESCO. Jedná se o část plavebního kanálu Midi, významné technické památky, která už 300 let spojuje Středozemní moře s Atlantikem.
Neuvěřitelných 250 kilometrů dlouhá vodní "dálnice" lemovaná vzrostlými platany byla vystavěna v druhé polovině 17. století a pracovalo na ní 12 tisíc lidí. Obchodní význam kanálu už dávno ztratil smysl a dnes slouží především k rekreaci: můžete se po něm plavit na hausbótech, k jejichž řízení ani nepotřebujete kapitánské zkoušky.