Začátek je u tohoto sportu obvykle do kopce. Skupina stoupá uličkami Clautu a poté po cestičce do stále víc a víc se zužujícího údolí. Zastavuje v uzounké soutěsce, kterou zatarasil beton malé přehrady. Cesta nebyla dlouhá, ale přesto jsem se pořádně zapotil. Italské léto je horké, i když jsme v horách kousek od parku Dolomiti Friulane.
O to studenější je voda horské říčky, která se v úzké soutěsce neměla jak ohřát. Ani neopren nezabrání prvotnímu šoku, když se mi voda opře do lýtek. Průvodce Paolo se zajistí, přiváže k lanu prvního z nás a začíná ho pomalu spouštět dolů.
Stěny kloužou, ledová voda padá na helmu, stéká za neopren a studí. Občas noha nebo ruka sjede a tělo narazí do skály. Přesto je to zábava. Kaňon je nádherný a spolu s vodou vytváří pohádkovou scenerii.
CanyoningPočátky canyoningu jsou spojeny s objevováním a průzkumem vodních toků. Jako sport se začal rozvíjet na přelomu 80. a 90. let především ve Španělsku a Francii. Smyslem je zdolat kaňon, kterým protéká voda, za pomoci lezeckých technik, klouzání, skoků a často i plavání. Cena průvodce je v regionu Friuli Venezia Giulia 50 eur za člověka na den včetně vybavení. Skupina by měla mít ideálně kolem pěti lidí, aby nebylo třeba příliš dlouho čekat ve studených tůních. |
Na konci je obvykle kamenný lavor plný vody, ve kterém čekáme, než se všichni dostanou dolů z vodopádu. Většina se snaží najít místo, kam svítí sluníčko a není nutné být po pás ve vodě. Takových ale není moc. Čekání naštěstí netrvá dlouho. Průvodce je dole a můžeme na další vodopád.
Překonáváme menší kamenný schod a blížíme se k místu, které vypadá jako kamenná skluzavka. "Myslíš, že se to dá sjet?" ptá se mě Tatjana z regionální turistické agentury Friuli Venezia Giulia. "Jasně," tvrdím, přestože oba zkoušíme canyoning poprvé.
Naštěstí mi průvodce dává za pravdu. Prvního člena skupiny, který má příliš velký strach, ještě spouští, ale pak už sjíždíme. Šoupu se po zadku k místu, kde je prudký zlom a začíná mi být jasné, proč je většina neoprenů v zadní části poněkud opotřebovaná.
Canyoning za městečkem Claut na severu Itálie
Sešup dolů netrvá snad ani vteřinu. Jsem pod hladinou a cítím, jak mi studená voda zatéká kolem krku za neoprén. Jinak je ale voda čistá a průzračná. Krásně vidím kolem sebe, ale je už čas se vynořit.
Na závěr nás čeká skok. Není nijak vysoký, jen kolem dvou metrů. Přesto se velká část skupiny rozhodne slanit. Stojím na hraně, koukám na jezírko pod sebou. "Skákej támhle," říká Paolo a ukazuje při tom přibližně doprostřed. Odraz a padám zadkem na hladinu. Přes neopren ani pořádně necítím náraz. Parádní pocit. Jen lituji, že je konec a soutěska se rozestupuje.
Hory obklopující městečko Claut na severu Itálie
Canyoning za městečkem Claut na severu Itálie
O canyoningu se často mluví jako o extrémním sportu. Záleží ale na zvolené obtížnosti. Lehčí cesty zvládne bez problémů i senior či starší dítě, pokud netrpí klaustrofobií či příliš velkým strachem z výšek.
Vybavení má většina průvodců připravené k zapůjčení. Minimálně je třeba neoprén, lépe silnější o tloušťce pět milimetrů, helma, sedací úvazek, spolehlivé boty do vody, které se nebudou vyzouvat cestou a alespoň jedna karabina.
Tabulka obtížností
(zdroj: Wikipedie) |
