Město má velmi příjemné podnebí i polohu uprostřed hor necelých 2700 metrů nad mořem. Ve dne je tedy obvykle teplo a slunečno, noci jsou ale chladnější.
Leží na západní straně hlavního pásma And, severně od pohoří Cordillera Blanca s nejvyšší horou Peru Huascaránem. Od pobřeží je pak vzdálena zhruba pět hodin jízdy po dobré asfaltované silnici. Rozlohou patří k menším - má kolem sta tisíc obyvatel. Je i velmi klidná a bezpečná.
Cajamarca - hlavní dějiště dobývání Inků
Oblast Cajamarky je velmi bohatá na historii. Španělům se zde totiž podařilo zajmout inckého panovníka, což byl první krok k následnému ovládnutí celé obrovské incké říše, táhnoucí se pohořím And od Kolumbie až po Chile.
Přijeli jsme sem z přímořského Trujilla, největšího města Peru na sever od Limy. Téměř osmihodinová cesta autobusem byla poměrně příjemná - nejprve podél moře, pak strmým stoupáním a ostrými zatáčkami kolem hlubokých kaňonů (které nám naštěstí milosrdně zakrývala tma), až jsme kolem desáté večer konečně dorazili do města a jali se hledat hotel.
Hledání bylo velmi snadné: vydali jsme se do středu města. Tím je (jako ve většině peruánských měst) ústřední náměstí, nazývané všude stejně - Plaza de Armas. Vešli jsme do prvního hotelu, který jsme spatřili. Byl jím Hostal San Francisco poblíž stejnojmenného kostela.
Sice dražší než obvyklý průměr - 10 dolarů za dvoulůžkový pokoj, zato s vlastním WC a teplou sprchou. Při první večerní procházce na nás tiché uličky i důstojné koloniální budovy udělaly příznivý dojem.
Plaza de Armas
V Cajamarce si koupíte jednu vstupenku, na kterou se pak dostanete do tří hlavních objektů Cajamarky, všechny v těsné blízkosti Plaza de Armas. Jako první jsme navštívili Betlémský komplex (Complejo Belén), objekt bývalé nemocnice. Ta byla postavena v 17. století a spravovaly ji jeptišky.
Uvnitř je spousta maličkých pokojů, připomínajících cely; v bývalém ženském křídle je nyní archeologické muzeum. Součástí komplexu je i kostel s bohatě zdobenými zdmi, pěknou kupolí a vyřezávanou kazatelnou.
Pouze několik metrů od Betlémského komplexu je malé Etnografické muzeum s pěknou sbírkou místních lidových oděvů, hudebních i zemědělských nástrojů, a uměleckých a řemeslných výrobků ze dřeva, kamene, kůže i kosti. Nejznámější památkou města je však El Cuarto del Rescate, neboli Výkupní místnost, dějiště jedné z nejvýznamějších událostí, určujících osud Latinské Ameriky.
Pizzaro v říši Inků
Když Francisco Pizarro spolu s necelými dvěma stovkami conquistadorů dorazil roku 1532 do Cajamarky, našel tu obrovskou a mocnou inckou říši. Ještě před deseti lety byla na vrcholu své slávy a sahala od dnešní jižní Kolumbie až do poloviny Chile.
V době příchodu Pizzara byla země rozervaná občanskou válkou, kterou proti sobě vedli dědicové bývalého panovníka. V tomto boji o moc zvítězil vládce severní části říše Atahualpa, který Pizarra a jeho muže nejprve přijal přátelsky.
Zlatachtiví Španělé ovšem okamžitě začali spřádat plány, jak si Atahualpu podrobit. Jakkoli se takové úvahy zdály být šílené (proti 160 conquistadorům stálo odhadem 40 až 80 tisíc domorodých válečníků!), ve prospěch Španělů hrál fakt, že byli nepoměrně lépe vyzbrojeni. Měli střelné zbraně a koně, které Indiáni neznali a měli z nich panickou hrůzu.
Zlatachtiví Španělé
Díky neuvěřitelnému štestí - stojící při Španělech na většině jejich dobyvačných výprav ve Střední a Jižní Americe - a nesporné odvaze se Pizarrovým mužům tento husarský kousek nakonec vydařil. Při útoku Španělů vypukla mezi Indiány taková panika, že při útěku povalili svými těly dvoumetrovou zeď a nakonec jich sedm tisíc zahynulo.
Zajatého Atahualpu uvěznili právě do Výkupní místnosti a slíbili mu, že ho propustí, když ji nechá celou naplnit zlatem, a pak ještě dvojnásobně stříbrem. Jen zlata se prý nashromáždilo sedm tun.
Konec historky je ještě smutnější. Poté, co Španělé zajatého vladaře nějakou dobu obratně politicky využívali (jeho vlastní vojsko nechtělo proti nim zaútočit z obavy o Atahualpův život, kdežto armáda jeho poraženého bratra Huáscara, stejně jako původní obyvatelstvo, Inky porobené, považovaly conquistadory spíše za spojence), nakonec ho stejně popravili a postupně se zmocnili vlády nad celou říší.
Výkupní místnost vypadá jako obyčejná budova
Plni vzrušeného očekávání jsme se tedy vydali k Výkupní místnosti, což je jediná dochovaná incká budova ve městě. Je to kvalitní stavba s typickými rysy incké architektury.
Dveřní otvory a výklenky ve zdech mají tvar lichoběžníku. Vnitřek místnosti byl malý a nezajímavý, takže jsme si ji raději představovali až ke stropu naplněnou zlatými předměty. U vchodu viselo několik moderních obrazů znázorňujících Atahualpovo zajetí a uvěznění.
 Lázně Banos del Inca |
 Cajamarca - katedrála a Plaza de Armas |
 Pohled ze střechy hotelu na kostel San Francisco |
 Cajamarca - výkupní místnost |
 Cajamarca - pohled seshora |
 Cajamarca - vrch Cerro Santa Apolonia |
