Drobné vlny olizují zbytky zdí. Z paláce Heroda Velikého moc nezbylo. Základy však vydržely. Zdá se mi, že aspoň pokud jde o rozlohu, nebyl až tak velký. Toto že bylo sídlo krále, který proslul monumentální výstavbou? Ovšem samotná Caesarea, tedy to, co z ní teď vidím, nadchne i po těch více než dvou tisících letech.
Mramorem se tady nešetřilo. Ani mozaikami z barevných kamenů, zrovna nedávno odkryli jednu, kde je až 12 000 kamínků na metru čtverečním. Mistrovské dílo. Však to také Herodes nechal postavit na počest římského císaře. Je tu všechno: hipodrom, amfiteátr pro čtyři tisíce diváků, obchody, sklady, lázně, fontány… a samozřejmě i hradby. Jsou tu i pozůstatky lázní a podzemní kanalizační sítě, kterou dvakrát denně splachoval příliv.
Stejně jako židé, kteří zde tehdy žili a které si chtěl Herodes svou stavitelskou vášní naklonit, i já obdivuji akvadukt. Nevydržel sice celý, ale stále je ho pořádný kus. Táhne se podél pobřeží a kdysi vodu přiváděl až z jedenáct kilometrů vzdáleného místa. Turistům však občas dává zabrat. Je stranou od ostatních památek, a tak ho někteří těžko hledají. Stejně jako my. Mimochodem, je u něj nádherná pláž. Najít se ho vyplatí.
„To, co dnes v Caesareji vidíme, je asi jen šest procent z jejích pokladů. Zbylých 94 procent je stále schováno pod zemí,“ říká Jisrael Hasson, ředitel izraelského Úřadu pro antické památky.
Nechce se tomu věřit, už dnes je totiž výlet do Caesareje tak na půl dne. Pokud tedy toto místo turista nechce jen proběhnout, i tak se pořádně nachodí.
Hodně času zabere jen prohlídka amfiteátru. Je v tak dobrém stavu, že tu pořádají koncerty. Dá to práci vylézt až nahoru, ale je odtud úžasný výhled. Nejen na samotnou Caesareu, ale i na moře. Tehdy se myslelo na všechno: když hráli mizerně, mohli se diváci aspoň kochat mořem.
Turistů je tu akorát, nepřekážíme si. Dva z nich mě prosí, zda bych je mohla vyfotit. Ptám se, odkud jsou. Prý křesťané z Texasu. Jsou tu v celé skupině. „Izrael je úžasná země,“ pochvaluje si pán. „Cítím se tady tak bezpečně.“ Namítám, že Amerika už není Divoký západ. On prý doma však bez pistole nevyjde ven. Ani jeho žena. „Nikdy nevíte, kdo tam na vás zaútočí,“ vysvětluje mi.
Caesareji dominují akvadukt a amfiteátr (na snímku). Jsou také největším lákadlem. Avšak při procházce celým archeologickým parkem zaujmou i detaily, jako mozaiky, zbytky lázní anebo prastarý kanalizační systém.
Tady v Caesareji taky vždy bezpečno nebývalo. Herodes, který proslul tím, že podle evangelií nechal vraždit neviňátka, byl sice velký stavitel, ale také velký paranoik. Bál se své ženy i syna. Oba radši nechal odpravit. Prý se říkalo, že je lepší být Herodovým prasetem než příbuzným. Vepřové totiž nejedl.
Zase město pro „krále“
Dnešní Caesarea má dvě tváře – je tu totiž stará a nová. Při cestě z nádraží projíždíme tou novou. Míjíme budovy řady velkých společností, které tu mají sídla. Je tu i jeden z největších izraelských byznysových parků. Pak je střídají vily zámožných Izraelců. Někde tady bydlí oligarcha Arkadij Gajdamak nebo premiér Benjamin Netanjahu. Domy jsou však za zdmi a stromy, těžko nahlédnout do zahrad.
Ještě několik století po Herodově smrti (navzdory svým obavám, zemřel starý a přirozeně) se Caesarea držela, byla důležitým obchodním městem a centrem pro byzantské křesťany. Jenže v 7. století ji dobyli muslimové, po nich křižáci – mimochodem, i část jejich pevnosti a jejich tržiště jsou tu k vidění. Pak zase muslimové, pak zase křižáci...
V dobách krále Heroda to na hipodromu žilo, byl pro 10 000 diváků. V Caesareji je vidět celý.
Finální zásah přišel ve 13. století, z útoku Mameluků se město už nevzpamatovalo. Po vzniku státu Izrael to tu zase dávají dohromady, hlavně díky podpoře rodiny Rothschildů. Práce archeologů by se teď měly zrychlit, v současnosti jde o jeden z nejnákladnějších projektů Izraele, pokud jde o historické památky. Ambice nejsou zrovna malé – cílem je obnovit toto místo natolik, aby konkurovalo řecké Akropoli či italským Pompejím. A to vše za proudění turistů, kvůli práci archeologů se před nimi Caesarea neuzavírá.
Zdá se, že Jeruzalému znovu vyroste konkurent. Rivalita mezi oběma městy panovala už ve starověku. Bývaly doby, kdy metropolí Judeje byla právě Caesarea. Teď už se bude bojovat jen o přízeň turistů. Zatím Caesarea prohrává. Jen asi třetina z těch, kdo přijedou do Izraele, ji navštíví. V případě Jeruzaléma je to 70 procent.
I když Caesareji chybí takovéto klasické centrum s křivolakými uličkami, obchody a restaurace tu jsou. Izraelci tu dokázali spojit to nejmodernější s nejstarším. Tamní muzeum má interaktivní expozice, vznikl tu i první podvodní archeologický park na světě.
Archeologický park v izraelské Caesareji se táhne asi dva kilometry při pobřeží.
Je tu však jiný problém. Byť je toto místo na trase mezi byznysovým Tel Avivem a průmyslovou Haifou, s veřejnou dopravou do staré Caesareje to pro rozmazleného Evropana není nejlepší. A taky chybí hotely. Ví se o tom, připravují se, ale… zámožní Izraelci v nové Caesareji nadšení nejsou. Nechtějí přijít o klid.
Zastánci projektu, který počítá s odkrytím většího množství památek, však slibují, že se podaří najít rovnováhu a že z Caesareje nebude turistický cirkus. Má jít o nový koncept, místo, kde se turisté nebudou nudit – zkrátka, že tam nebudou jen zdi a mozaiky. Jedině tak se podle architekta Ze’eva Margalita dají lidé v dnešní době přilákat. Je tak možné, že Caesarea v budoucnu minimálně srovná skóre s Jeruzalémem na 1:1.
