Luboš a Jana se v neděli celé dopoledne věnovali technice, pozdě odpoledne udělali vynášku do C1 a zůstali tam, aby druhý den brzy ráno zdokumentovali a na vlastní kůži okusili alespoň kus cesty do C2 (musíme se střídat o helmy).
Notebooku se v Himálaji nelíbí
Janu trochu zlobil už druhý den notebook, který pravděpodobně nemá rád ve své klávesnici všude přítomný a za pěkného a suchého počasí vzduchem intenzivně poletující třpytivý himálajský prach, kterého je nejvíc jako na potvoru právě kolem komunikačního stanu. Takže Jana za asistence Vladimíra, Luboše a doktora Libora klávesnici vyčistila, přelepila ji igelitem a notebook se zdá být spokojen.
Čekání na počasí
V pondělí nám všem, no to snad není pravda, další plány překazilo počasí - mlha, vlhkost vzduchu 100%, vytrvalé sněžení, mizivá viditelnost a teplo, které uvolňuje z okolních svahů laviny.
Pětková skála do C2 je pokrytá sněhem a kluzká a ač jsme všichni nadržení a jmenovitě Láďa nejvíc netrpělivý, cokoliv podnikat nad C1 je trochu nebezpečné a zbytečné.
Korejci na Lhotse Shar
Vysoko na Lhotse Shar čekají na lepší počasí Korejci, kteří nahoru vyrazili (zdá se asi všichni najednou) v neděli ráno po 2 nebo 3 denním (teď nevím) závěrečném odpočinku. V neděli chtěli dojít (a došli) rovnou do jejich C2.
Terén do korejského C2 na JV pilíři Lhotse Shar je ale neporovnatelně lehčí, než terén do našeho C2 na jiném pilíři o několik set metrů východněji. Na druhou stranu to mají sympatičtí a kamarádští horolezci mistra Uma na vrchol osmitisícové Lhotse Shar o "něco" výš než my na sedmitisícový Peak 38.
Ale proč nezdůraznit, že to máme dole technicky mnohem těžší. Se skialpama na zádech to bude paráda. Robin si podobné lezení do C2 vyzkoušel hned napoprvé se svazkem opraporkovaných bambusových tyčí - trasírek do ledopádu - připevněných na zádech a nemohl si to "vynachválit". Nejvíc se mu myslím líbilo, když se špičkami trasírek zabodl v předklonu někam do terénu. Všichni se na lezení do C2 určitě těší :-)
Za Liborem, lékařem naší výpravy, v pondělí přišel leader korejských horolezců, který se vrátil dolů z hory kvůli nemocnému koleni. Večer pak přinesl jako dárek za ošetření nějaké korejské jídlo, které hned sbalil Niru.
|
Alice o nedělní stavbě C2 a pondělním vynuceném sestupu Tak za slunečného rána vyrážíme z C1 vzhůru k nebesům. Kluci pro nás vytyčili nelehký úkol. Určitě krásná lezecká skalní cesta se s nelehkým batohem stává stále úmornější. Nahoře mi už moc sil nezbývá. Začínám přemýšlet, jak omezit potřebný materiál, ale nic moc už ubrat nemůžem. Jsme v krásném sedle, výhledy nám začínají znovu zastiňovat mraky. Napínáme poslední fix na hřeben, kde zakládáme i tábor C2. Čekají nás rozsáhlé stavební úpravy, suť je celkem poddajná. A pak už jen pohodový večer naplněný vařením čaje a vody ze sněhu. Ale to probuzení! Celou noc na stan bubnují krupičky sněhu. Ráno 5cm sněhu a mlha. Ach jo. Tak zase dolů. Očekáváný lehčí sestup se nekoná. Padá sníh, mokrá skála a výška vykoná své. Cesta není časově, ale spíš fyzicky náročná. Dole po mokré moréně už sotva pleteme nohama. Snad se v BC rychle vzpamatujeme. A snad už konečně bude pěkné počasí! Držte taky palce! Díky a ahoj! Alice. |
|
Robin o stavbě C2 a sestupu Včera (v sobotu) Láďa s Vladimírem zafixovali spodní skalní partie naší výstupové cesty. Dnes máme s Alicí a s Kaldou za úkol vystoupit až na konec fixů a vymyslet místo pro camp 2. Za hezkého dne okolo osmé ranní vyrážíme s dvacetikilovými batohy z campu 1. Rozhodujeme se pokračovat kolmým žlábkem, který končí na pravé straně velikého séraku. Stojíme na 35° suťovém svahu, který protíná rampa vedoucí do sněhového žlabu. Asi 12 výškových metrů pod rampou stavíme stan a až do noci vaříme. Počasí nám nepřeje, sněží a je mlha, proto sestupujeme v pondělí ráno zpět do BC. Skály jsou oblepené sněhem, proto jdeme dolů velmi opatrně. Camp 2 stojí a teď čekáme na počasí, abychom mohli pokračovat dál. Robin |
Napsáno v neděli 28. září - pondělí 29. září
