"Slíbili nám toho hodně a my jsme si mysleli, že se zde bude žít lépe. Moje rodina ale od té doby, co jsme sem přišli, neměla mnoho dní vůbec co jíst," stěžuje si padesátiletý Chorvat Dragan Miškovi† původem z Bosny.
Během války mezi Srby a Chorvaty (1991-1995) byl Knin baštou srbské menšiny v Chorvatsku, která byla ale odtud vyhnána. Po vojenské operaci chorvatské armády v létě 1995 s cílem znovu obsadit území kontrolovaná srbskými povstalci a po následném masivním exodu chorvatských Srbů se město takřka úplně vylidnilo.
Pak se sem přemístili chorvatští uprchlíci ze střední a severní části Bosny.
V Kninu nyní žije na 9500 bosenských Chorvatů, kteří již získali chorvatské občanství. Ti dnes ve městě tvoří převážnou část obyvatelstva - vedle asi 8000 chorvatských Srbů, kteří se sem po válce vrátili. Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) většina z asi 19.500 místních Srbů (90 procent
předválečné populace) město v roce 1995 opustila.
Miškovi†, který žil před válkou ve středobosenském městě Travnik, kde pracoval jako taxikář, se rozhodl přijít do Kninu po výzvě bývalého nacionalistického prezidenta Chorvatska Franja Tudjmana. Ve městě ale práci nesehnal. Mnoho jeho sousedů proto z města odjelo do dalších západních zemí. Miškovi† obviňuje
současnou reformní vládu v Záhřebu, že neudělala nic pro vyřešení problémů obyvatelů Kninu.
Úřady nedávno přijaly plán potravinové pomoci městu a program jeho ekonomického rozvoje. "Všechny průmyslové podniky ve městě byly uzavřeny a teď tady žijí jen žebráci," říká Klari†. Upřesňuje, že Caritas pomáhá asi 10.000 obyvatelům města, kteří "požadují pouze a jen potraviny". Miškovičova osmičlenná rodina dostává měsíční sociální pomoc ve výši 2100 kun (260 eur, 230 dolarů), zatímco podle chorvatských odborů činí minimum pro čtyřčlennou rodinu 5000 kun
(650 eur, 570 dolarů). Přesto se ani on, ani jeho manželka Ljubica (35) nechtějí vrátit do svého rodného bosenského města, protože tam je podle nich situace "ještě horší".
Kninská huť, nejdůležitější závod ve městě, je zavřena a mnoho dalších menších podniků již přes půl roku neplatí svým zaměstnancům mzdy. Jedinými zaměstnanci ve městě jsou podle poradce kninského starosty Iva Jožinoviče státní úředníci a
pracovníci na dráze. Čas jakoby se v Kninu a jeho okolí, kde se nacházejí jen
vypálené a zbořené vesnice, zastavil. "Jestliže vláda rychle nevytvoří podmínky pro investice a neobnoví výrobu ve zdejších podnicích, nebude tady brzy žít nikdo," uzavírá Jožinovi†.
