Rozporuplnost ohledně věrohodnosti cesty Marka Pola, jež existuje již od středověku a kterou v roce 1995 znovu vyvedla na světlo kniha britské odbornice Frances Woodové, znovu nastolil místní historik Tang Pao-chaj na fóru v severočínském městě Tchien-ťin. Zároveň uvedl nové důkazy ve prospěch vyprávění. Tang citoval dvě zmínky z politických rozhodnutí tehdejšího vládce, mongolského Chubilaje (Kublajchán). Vnuk legendárního Čingischána rozhodl o zbourání hradeb ve městech po celé zemi, cílem toho bylo předejít vzpourám, a o sázení stromů podél cest. Marco Polo by o tom nemohl vědět, kdyby Čínu nenavštívil. "Tyto záznamy se shodují s čínskými a perskými historickými dokumenty, místními kronikami a zákony vydávanými v období mongolské dynastie," vysvětlil Tang na semináři. Historik také narazil na pověst o zrození jistého ujgurského "chána" na severozápadě Číny, o níž se zmiňuje cestovatel ve své Knize zázraků. Tu mohl zaznamenat jedině ten, kdo oblast navštívil. "Tyto tři příklady jsou jen menší poznámky, kterým obvykle (jiní badatelé) nevěnovali pozornost," zdůraznil Tang. Podle různých pramenů vyprávění o údajných cestách Marka Pola po Číně v letech 1271 až 1295 jeho současníci včetně slavného básníka Danteho Alighieriho považovali za fantazírování a jen za málo věrohodné. Přesto si s postupem let získalo svatozář věrohodného svědectví. Frances Woodová ve své knize Cestoval Marco Polo do Číny?, kterou napsala po dlouhém bádání a výpravách po Číně, tvrdí, že je velmi pravděpodobné, že Benátčan na čínskou půdu nikdy nevstoupil. Obnovila tak debatu a vyvolala rozsáhlé diskuse a opravy. Woodovou podpořili různí vědci v jejím názoru, že Benátčan mohl sebrat své příběhy a informace od arabských a perských cestovatelů nebo od členů své vlastní kupecké rodiny, která se usadila na Blízkém východě ještě před jeho příchodem. Podle Tang Pao-chaje "je škoda, že doktorka Woodová víc nepracovala s Knihou zázraků", neboť "žádný z existujících perských dokumentů nepřekonal tuto knihu jak v šíři, tak v hloubce". Kromě Velké zdi, která ve 13. století byla již v dosti špatném stavu, se kniha Marka Pola nezmiňuje ani o místním písmu, jídelních hůlkách, stahovaných nožkách čínských žen či časté konzumaci čaje. Na druhé straně dokonce i pomlouvači Woodové připouštějí, že mnohé epizody v textu, který cestovatel diktoval písaři Rustichellovi di Pisa, jsou jasně přitažené za vlasy, včetně přátelství s císařem a Markova tříletého pobytu v jednom čínském městě v úřadu guvernéra. Benátský cestovatel se nikdy nenaučil jediné slovo z čínštiny a všechna místa, jež navštívil, jmenuje v arabštině a perštině; to by mohlo naznačovat jeho závislost na vyprávění někdejších kupců právě arabského a perského původu.
- úterý 12. září 2000
