Jemný zlatý písek, teplé čisté moře a ceny skoro jako doma. Popisovat Čechům Bulharsko je možná zbytečné, jen loni jich tam vyrazilo 167 tisíc. A na Slunečním pobřeží je čeština slyšet víc, než by si kdejaký krajan na dovolené přál.
Ovšem kolující legenda, že se s Bulhary domluvíte česky a že i tamní cedule hovoří naší mateřštinou, je skutečně jen mýtus. Na většině míst pochodíte s angličtinou, starší generace využijí také ruštinu a především znalost azbuky, kterou Bulharsko užívá.
Spíš než Češi se v zemi domluví také Turci. V Bulharsku totiž na své jihovýchodní sousedy myslí. Na srbsko-bulharských hranicích jsou například pokyny celníků ve třech jazycích. Kromě bulharštiny a angličtiny je to právě turečtina.
Pokud se do Bulharska rozhodnete dojet autem, připravte si opravdu velkou dávku trpělivosti. Rozmazlení schengenským prostorem už jsme zapomněli, jak únavné mohou hraniční kontroly být. I kvůli nim nám 1 700 kilometrů dlouhá trasa Opava – Sluneční pobřeží zabrala přesně 24 hodin. Se dvěma řidiči a téměř beze spánku.
Fotogalerie |
Ze Slezska naše cesta vedla po dálnicích přes Bratislavu, Györ a Budapešť, kterou jsme díky obchvatu minuli, až k maďarsko-srbskému hraničnímu přechodu Tompa-Subotica. Cesta k němu se vine jednolitými vesnicemi s pěknými kostelíky, výhled z okresních silnic doplňují také vinice a pole s rajčaty.
Hlavní výhodou tohoto přechodu mělo být podle doporučení bulharské rodačky žijící v Česku především to, že ho téměř nikdo nezná. Čekání na hranicích tak nebývá dlouhé, vysvětlila Bulharka. Na cestě tam to odpovídalo, přejezdem od Maďarů k Srbům jsme strávili necelou půlhodinku.
Následný zhruba šestihodinový průjezd Srbskem přes Novi Sad, na pohled zajímavou metropoli Bělehrad a Niš se zdál nekonečný. Nejotravnější část cesty ovšem měla teprve přijít.
Průjezd Bělehradem je na pohled rozhodně zajímavý. (4. srpna 2019)
Kontrola na srbsko-bulharských hranicích se může výrazně protáhnout. (4. srpna 2019)
Bulharská vstupní kontrola v neděli večer zabrala hodinu a půl, načež se objevila další zkouška – pár kilometrů za hranicemi začíná objížďka vedená směrem na vesnici Slivnitsa.
Na délku je krátká. Pro posádku popojíždějící po neosvětlené zámkové dlažbě uprostřed noci ale trvá věčnost.
Dovolená v Bulharsku: deset míst, která musíte poznat |
Kdo překoná tyto dvě nástrahy, odměnou dostane překvapivě kvalitní dálnici, po které se ve směru na Sofii, Plovdiv a Burgas dostane až na Sluneční pobřeží. Tam se vyplatí zabloudit do vsi s názvem Aheloy. Takovou sbírku všelijak kýčovitých a k sobě navzájem absolutně neladících domů najdete snad už jen ve snech ruských zbohatlíků.
V Aheloyi navíc paláce se stovkami věžiček a nepravých úhlů doplňuje ještě balkánská chudoba a nepořádek. Myšlenka „kam jsme to proboha dojeli“ se tak unaveným cestovatelům téměř zhmotní nad hlavami. Ale stačí najít správný směr a úleva se dostaví.
Bulharské Sluneční pobřeží nabízí písečné pláže i čisté a teplé moře. (5. srpna 2019)
Lehátko na bulharském Slunečním pobřeží vyjde nejméně na 10 leva (130 korun), záleží na hotelu, ke kterému patří. (5. srpna 2019)
Děti se vyblbnou, mladí a neklidní moc ne
Sluneční pobřeží je jako stvořené pro rodiny s dětmi. Nejenže je moře i mnoho metrů od břehu přívětivě mělké a teplé, ve srovnání se Středozemním mořem je navíc výrazně méně slané. Milovníky mořského vzduchu to ostatně trkne hned při prvním nadechnutí, u Černého moře jejich oblíbená slaná vůně chybí.
Děti si pak vyhrají i se zlatavým pískem a obrovskou spoustou malých mušlí. Pozor snad jen na žahavé medúzy, jež se vyskytují hlavně v hloubkách u dna a občas je moře vyplaví blíž ke břehu.
A dejte pozor také na vlny. Ty jsou na Černém moři prakticky neustále a za silnějšího větru rozesmátého turistu snadno smetou.
V době od osmi ráno do šesti večer před nimi z břehu zuřivě varují plavčíci s píšťalkami. Úderem šesté nicméně svůj pracovní nástroj i varovné červené vlajky sbalí a bezpečí plavců je přestane zajímat.
Ale zpět k dětem. Jakkoli mají před sebou Bulhaři na Slunečním pobřeží ještě plno práce – třeba zkultivovat písečné duny a na jejich místech postavit chybějící promenádu nebo naučit místní řidiče používat blinkr – u dětí si mohou spokojeně říct, že mají hotovo.
Turisté se na bulharském Slunečním pobřeží mohou třeba i vyfotit s papoušky, kteří jsou na svém rohu ulice k dispozici dlouho do noci. (6. srpna 2019)
Na bulharském Slunečním pobřeží se vyžijí hlavně rodiny s dětmi. (5. srpna 2019)
Uličky kolem pláží večer ožijí a na výběr mají nejvíc právě malí výletníci. Ať už si chtějí nechat naplést pestrobarevné copánky do vlasů, vyfotit se s papoušky, zaskákat si na trampolíně zavěšení na gumě, projet se v kočáře taženém koňmi nebo v malém autíčku, svézt se na kolotoči nebo zkusit vytáhnout plyšáka z automatu, všechno mohou.
Dálniční známky a mýtnéKromě Srbska se dá všude hned u hranic koupit dálniční známka. V Bulharsku si ovšem dejte pozor, aby vám neochotný prodavač nepodstrčil známku na celý měsíc. Slovensko: 10denní známka za 10 eur Maďarsko: 10denní známka za 14 eur Srbsko: mýtné celkem za obě cesty 31 eur Bulharsko: 30denní známka za 18 eur |
Dětské atrakce doplňují restaurace, kde si fanoušci českého piva mohou zanadávat na kvalitu zdejších značek (půllitr Burgaska či Kamenice na Slunečním pobřeží vyjde v průměru na 50 korun).
V nezbytných obchodech se suvenýry se pak kromě obvyklých mušlí, pohledů, doplňků na pláž a kýčovitých cetek najdou i skutečné perly. Třeba osušky s podobiznou ruského prezidenta Vladimira Putina, otvíráky připevněné k dřevěným penisům všech tvarů i velikostí nebo med prezentovaný jako „bulharská viagra“.
Ale i opravdové místní speciality se u Černého moře dají sehnat. Bulhaři totiž nedají dopustit na účinky svých slavných růží, ve specializovaných obchodech tak prodávají vše od růžové vody přes pleťové krémy s růžovým olejem a parfémy vonící po růžích až po růžový džem.
Za památkami do antického Nesebaru
Když pomineme hotely pamatující bulharského vládce Todora Živkova, ani historie Sluneční pobřeží příliš nenabízí. Za tou je třeba se vydat do městečka na dohled od pláže – starobylého Nesebaru, který založili už Thrákové a prošli jím Řekové, Římané i Osmani.
Starou a novou část Nesebaru spojuje most. (8. srpna 2019)
Vstup do starobylého bulharského městečka Nesebar střeží pozůstatky hradeb. (8. srpna 2019)
Auto, kterým cesta zabere necelou čtvrthodinku, nechte na parkovišti v nové části města a pěšky zamiřte směrem k dřevěnému větrnému mlýnu na mostě. Právě za ním totiž najdete starou část Nesebaru, díky které se mu říká „perla Černého moře“ či „bulharská Ravenna“ a kterou si považuje i UNESCO.
V městečku plném tmavě hnědých dřevěných domů ve středověku podle místní legendy stálo víc než čtyřicet kostelů. Do dnešních dob se dochovala zhruba desítka z nich, přičemž za nejhezčí se označuje kostel svatého Jana Aliturgetose ze 14. století. Kostel nebyl nikdy vysvěcen, což Janovi dalo tento přídomek.
Kromě pozůstatků cihlových svatostánků stojí za návštěvu také krásně barevný pravoslavný kostel Zesnutí Boží rodičky na severním okraji původního ostrova. Vstup je zdarma. A čistě soukromý tip – v městečku starými Řeky kdysi nazývaném Mesambria se skvěle najíte v restauraci Romantica and Panorama s výhledem na přístav.
Pláže na Slunečním pobřeží okupují kromě českých, slovenských či polských turistů také racci. (8. srpna 2019)
Bulharské Sluneční pobřeží je s laskavým přehlédnutím drobných nedodělků skvělá destinace pro povalování na pláži a nenáročné výlety. Kromě Nesebaru je blízko i Burgas, ani ne čtyřicet kilometrů.
Do dlouhé cesty domů se však chce ještě méně než o týden dřív. Znovu kočičí hlavy za Sofií, hodina čekání na hranicích Bulharska a Srbska, dvě hodiny na „neznámém“ přechodu Tompa-Subotica s masivní dávkou výfukových zplodin z ostatních aut k tomu a nádavkem ještě bloudění na neoznačených objížďkách před Budapeští.
Ano, Sluneční pobřeží je ideální místo nejen pro děti. Ty tam ale raději vezměte letadlem.
Sluneční pobřeží (červená značka) a nedaleké městečko Nesebar (modrá značí starou část města).
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
