Do zhruba tří kilometrů vás nedoveze žádný turistický autobus, cesta spíš připomíná scény z amerického filmu Honba za diamantem. "Kdyby nahoře byla mlha, rozhodněte ke kráteru nechoďte," nabádala nás pracovnice skvostného Národního parku Cordillera de Guanacaste významně zdviženým obočím.
Prst zabodla vedle okénka do fotografie jakéhosi Američana s prosbou jeho rodičů, před měsícem se po něm v pralese propadla zem.
Pohled na sopku Rincón de la Vieja z Národního parku Cordillera de Guanacaste.
Jenže cesta na vrchol byla tak náročná a fascinující zároveň, že je těžké varování poslechnout, i když se o několik desítek metrů níž žení čerti. Přes tři hodiny sopku dobýváte neuvěřitelnou přírodou, zmoknete durch deštěm teplým tak, že by se jím dala zalít čínská polévka, s kamarády se dělíte o jídlo a pití. Přece se teď nevrátíme.
Kozí stezkou pro výhru Klokanů
Já si navíc předsevzal, že se na sopce pomodlím za výhru mé milované Bohemky. V době kdy jsem se s několika přáteli sápal na posvátnou horu, na níž podle legendy staletí žije žena s léčivými schopnostmi, hrála v Praze v Ďolíčku důležitý zápas.
Cestou na vrchol sopky Rincón de la Vieja lze potkat i leguána.
Cesta na vrchol sopky Rincón de la Vieja vede buší.
Vydrat se hřeben Rincón de la Vieja znamená dvakrát zvládnout prudké stoupání v celkovém převýšení 1500 výškových metrů, často šplhat po kořenech a jednou seskákat stejně náročnou cestou do údolí. Když už máte kráter na dohled a zbývá necelý půl druhý kilometr, zjistíte, že to byla jen procházka sadem proti závěrečnému hřebenovému přechodu.
Víra je to jediné, co vám uprostřed kozí stezky lávovým polem zbývá. Musíte být přesvědčený o vlastních schopnostech, že neuděláte chybný krok, který by nejspíš znamenal několika set metrovou jízdu po zadku dolů. Na obou stranách je tak prudký sráz, že pohledem hypnotizujete cestu před sebou a nedíváte se nalevo napravo. Zároveň prosíte bohy, aby na vás neposlali bouřku hřmící v údolí pod vámi.
Hřebenový přechod k vrcholu sopky Rincón de la Vieja. Nedívat se napravo, nalevo a jít.
Nalejme si čistého vína. Výšlap na Rincón de la Vieja jsme podcenili. Všichni jsme vyrazili jen v teniskách, takřka přímo z pláže asi sto kilometrů vzdáleného Tamarinda, u jehož okolních pláží jsme surfovali.
Kostarika právem platí za surfařský a cestovatelský ráj. Kromě Rincónu de la Vieja a dalších šesti aktivních vulkánů se na území tohoto středoamerického státu vyjímá přes sto dvacet dalších již vyhaslých kopců.
Strom v tropickém pralese v Národním parku Cordillera de Guanacaste.
Kýč i realita. Surfování v Tamarindu při západu slunce.
Pár kamínků na památku, poděkovat bohům a dolů
Starý příběh vypráví, že dobrá čarodějnice na Rincón de la Vieja byla nešťastně zamilovaná dívka, jíž otec svrhl do kráteru milého a ona od té doby na vulkánu žije. Pohled do jeho nitra je úchvatný, nezapomenutelný. Opatrně ležíte na okraji, stát se neodvažujete, tyrkysově modré jezero je setsakramentsky hluboko. Kamínek letí dolů několik vteřin, jeho dopad spíš tušíte.
Pohled do jednoho ze sedmi aktivních kráterů na Kostarice bere dech.
V tu chvíli mi došlo, že musí existovat něco vyššího. V entuziasmu jsem se kochal okolím, přehraboval se v lávě pokryté čpící sírou a nepochyboval, že je tato sopka posvátná. Než jsem si v postranní kapse batohu schoval pár kamínků, požádal jsem bohy a čarodějnici o svolení.
Vysvětlil jsem jim, že je neberu nazdařbůh, jeden pro přítelkyni, druhý pro sebe a pár pro dobré kamarády. Poslední schovám na stadionu, snad nám přinese brzy historicky druhý titul mistra ligy. Čekáme na něj (rozumějte: my, klokani) už 27 let.
Zátoka Tichého oceánu v kostarickém Flamingu.
může se hoditSopka Rincón de la Vieja leží ve stejnojmenném národním parku na severozápadě Kostariky nedaleko hranic s Nikaraguou v provincii zvané Guanacaste. Vstupné do něj je 6 amerických dolarů za osobu. Do parku je možné vjet autem. Nejbližší letiště je v hlavním městě provincii Liberii. Cesta autem z hlavního města Kostariky, San José, trvá asi osm hodin, ze surfařského centra Tamarindo asi čtyři hodiny. Letenka z Prahy na Kostariku stojí kolem 20 tisíc korun, v last minute nabídce se dá koupit i za 9 tisíc korun. Nejlepší surfařské spotyAvellanas Rivermouth Tomuto spotu místní říkají Malá Havaj. Nádherná pláž zaručující svou délkou dostatek prostoru pro každého surfaře. Nejlepší vlny prý jsou během období dešťů, což je na Kostarice v říjnu a listopadu. Nevýhodou je, že k ní nejezdí veřejná doprava. Langosta Capetown Na pětibodové žebříčku tuto pláž někteří surfaři hodnotí třemi body, další čtyřmi. Podle místních instruktorů je ideální pro začátečníky, vlny v pěně jsou obvyklé dlouhé a chodí pravidelně. Za zmínku stojí i velmi pěkná příroda kolem, od října do března je možné potkat i velké mořské želvy. Playa Grande Říká se, že na této pláži jsou velmi dobré podmínky pro surfování tři sta dní v roce. Zkušení si pochvalují, že výborné vlny chodí jak zprava, tak zleva. S jejich chycením nebudou mít problémy ani začátečníci.
|
