I když je Budapešť jediné velkoměsto, jehož půda doslova bublá desítkami termálních pramenů, které denně vychrlí miliony litrů léčivých vod, o lázních tenhle text nebude. Byť právě lákadlo lázní, ať už v římském, tureckém nebo neoklasicistním stylu, dělá z této destinace oblíbený dárek pro příbuzné.
Gastronomický ráj
Budapešť má systém městské hromadné dopravy uspořádaný tak přehledně, že ho rychle pochopí i ten, kdo ve městě nežije. Metrem, tramvají i autobusem se pohodlně dostanete na všechna místa, která ve městě stojí za vidění. Vyzkoušela jsem i taxi, ceny jsou nižší než například v Praze, tedy přijatelné.
Cestu jsme si s řidičem zpestřovali povídáním o ekonomice jeho i mé vlasti, přičemž jsme se shodli, že ta moje je na tom o trochu lépe. Cítila jsem se chvíli jako vítěz, což se odrazilo na spropitném.
Most svobody
Budapešť dýchá přátelskou atmosférou.
Pokud ekonomická dvacetiminutovka byla taxikářův trik, jak z nás dostat víc peněz, zasloužil si je. Ale rozdíl v ekonomické úrovni bychom v ulicích Budapešti poznali i bez něj. Ne, že by město bylo zanedbané, ale na první pohled je vidět, že ta česká a moravská jsou přece jen o krok napřed.
Vůbec to ale nevadí, protože lehkou nostalgii, kterou v Budapešti cítí snad každý, kdo sem jezdil kvůli již zmíněným nákupům, tak prožijete s větší intenzitou. A navíc, co městu snad pro někoho chybí navenek, zdařile dohání gastronomickou nabídkou, o které se nám může jenom zdát, a rozmanitou kulturní scénou.
Nákupy se většinou odehrávaly v ulici Váci útca, a tak naše první kroky vedly sem. Rozhodli jsme se sem přiblížit žlutou linkou metra. To je ta slavná část, která se pyšní přídomkem „nejstarší v kontinentální Evropě“.
Tunel podzemky vede pár metrů pod povrchem, takže bych se nedivila, kdyby se v kavárnách nad ním třásly hrnky a skleničky. Jakmile jsme se na zastávce Vörösmarty tér vynořili z podzemí, praštily nás do nosu vůně pálenky a vepřového masa.
Na náměstí právě začínaly vánoční trhy a to člověk hned zapomene na nějakou nakupovací nostalgii. Procházet se kolem stánků s občerstvením bylo jako objevit se v předsálí gastronomického ráje.
Fotím úhledně vyskládaná uzená vepřová kolena a posílám MMS kamarádce, která ujíždí na mase všeho druhu. „Ukládám si fotku jako tapetu na počítač,“ odpoví vzápětí. Já bych spíš hlasovala pro všudypřítomné tradiční marcipánové pralinky, ale je to vlastně úplně jedno. Chuť a vůni si stejně jinde než v hlavě neuchováte.
Všudypřítomná vepřová kolena
Kdo neochutnal místní klobásu, nepoznal Budapešť.
Posilněna asi tak metrovou pikantní klobásou a krajícem chleba, který by zabrzdil náklaďák, se konečně odkutálím do zmíněné nákupní ulice. I po tolika letech je věrna své pověsti. Jen ty malé obchůdky se vším, co u nás nebylo k mání, vystřídaly osvětlené výlohy obchodů známých módních značek se vším, co u nás k mání je. A samozřejmě všudypřítomné kavárny a zahrádky s občerstvením.
Detailní přehled o tom, co se v Maďarsku jí, si však uděláte nejlépe návštěvou hlavní tržnice (Central Market Hall), kde se prodávají maďarské klobásy, sýry, ryby, sladkosti a samozřejmě langoše.
„Často je u stánků ochutnávka, tak můžete zdarma podniknout cestu světem maďarské gastronomie,“ dodává Kristýna Sojková, která píše blog o levném cestování po celém světě. A hned přidává další zajímavý tip, jak ještě lépe poznáte Budapešť:
„Pokud se vám nechce chodit po všech významných památkách bez průvodce, pak využijte nabídky v Evropě velice populárních Free Walking Tours a vyjděte si na ,rande’ s expertem na maďarskou historii a architekturu. Na prohlídce uvidíte všechno, co byste za svou návštěvu v Budapešti měli spatřit. Odhalíte tajné příběhy, poznáte nové lidi a užijete si tříhodinovou procházku městem, kterému se říká perla na Dunaji.“
Na krásném modrém Dunaji
Dunaj městu dodává majestát a také příležitosti, jak ještě víc potěšit jeho návštěvníky. Oblíbené jsou plavby lodí kolem nejznámějších budapešťských památek – ať už je to citadela na vrchu Gellért se sochou Svobody, parlament, Řetězový most, Rybářská bašta s chrámem sv. Matyáše – ideálně spojené s večeří nebo ochutnávkou místních vín.
My jsme zvolili večerní plavbu s vínem, což se nakonec ukázalo jako rozumný nápad, protože panoramata na obou březích vám prostě nedají posedět v klidu. A od skleničky tokajského se odbíhá přece jen lépe než od husích jater.
Neogotická budova parlamentu
Atmosféru na lodi notně podporovala cikánská kapela, která zahrála vše od ohnivého čardáše až po tklivou Na krásném modrém Dunaji. Pak si primáš vetknul za struny houslí pětistovku a jal se obcházet jednotlivé stoly s dotazem Where are you from?
Nám pak v naději, že se pětistovka rozmnoží, zahrál Černé oči, jděte spát, Francouzům Podívej, kvete růže, Američanům Rosamunde. Jen u Japonců trochu váhal, ale nakonec si vypomohl jejich oblíbeným Dvořákem. Nemusím snad dodávat, že naše srdce zaplesalo.
A plesalo po celý zbytek jízdy, protože když houslista zjistil, že Češi dokážou ocenit uměleckou kvalitu jeho produkce (opravdu hrál výborně!), rozhodl se, že už bude hrát jenom u našeho stolu. A tak zatímco Američané objednávali další porci maďarských burgerů, Japonci potřicáté fotili osvětlený Řetězový most, dvojice mladých Francouzů si hleděla do očí, Češi si užívali soukromý koncert. Kdy se vám to na Dunaji poštěstí.
Pokud ale chcete zažít flám v modernějším duchu, vydejte se na radu blogerky Kristýny Sojkové v sobotu na Alžbětino náměstí. Budapešťská mládež totiž chodí raději do parků než do klubů.
O tom, že Alžbětino náměstí o sobotních večerech zaplní davy studentů a mlaďochů, kteří si povídají, baví se a často si jen tak čtou, se můžete přesvědčit na vlastní oči. V létě se náměstí dokonce proměňuje v dějiště festivalu, kde vystupují místní alternativní kapely.
Dobře okořeněné
Trochu Praha a trochu Vídeň, i když ne tak vyšňořená, řeknete si, když se s Budapeští poznáte o něco více. Společná historie je zkrátka znát, a proto se tady člověk cítí skoro jako doma. Ale opravdu jenom skoro.
Hlavní město Maďarska je totiž pikantně okořeněno mnoha východními vlivy, které mu dodávají stejně ohnivou příchuť jako pálivá paprika zdejším vyhlášeným klobásám.
Minout tohle město při toulkách Evropou by proto byla věčná škoda. Stejně jako nenavštívit jeho vyhlášené lázně. Já jsem to nestihla, tak se sem určitě chci vrátit. A nejen kvůli termálním pramenům.
Může se hoditJak se do Budapešti dostat Kde se ubytovat Pro milovníky moderního designu - Roombach Hotel Budapest. Oceníte jeho útulnost, barevnost a zajímavý moderní nábytek. Pro nenáročné pařmeny - Maverick City Lodge je sdílený hostel. Stojí jen 500 metrů od budapešťské Státní opery. Nabízí prakticky zařízené pokoje s kabelovou TV a s vlastní nebo sdílenou koupelnou. Tipy ředitele portálu Slevoking Petra Kóši Hotel Gellért - Sídlí v jedné z nejhezčích secesních budov Budapešti, na úpatí stejnojmenného vrchu Hotel Stázio - Ubytování na předměstí nabízí skvělou kuchyni a hlavně velkoryse pojaté wellness. |
