Úcta i prokletí
Indiáni hleděli na kaňon s úctou, jiní ho naopak proklínali. Byl to především mormon Ebenezer Bryce, který sem se svou manželkou Mary přišel v roce 1875, aby zde choval dobytek. Krávy však často zabloudily mezi skalní věže a jen obtížně nacházely cestu zpět. Řada z nich ji nenalezla vůbec.
"Zkuste tady pást krávy a život se vám stane peklem," prohlásil Bryce, který to po čase vzdal, krávy rozprodal a odešel. Zůstalo jen jeho jméno, to si kaňon přisvojil.
Nepříjemné vzpomínky na překrásný kaňon budily ze spaní i účastníka vojenské a topografické výpravy mapující toto území. Ten si stěžoval, že "pro tvora bez křídel" není způsobu, jak kaňon překročit.
Ocenění se park na jihozápadě Utahu dočkal až v roce 1928, kdy získal přívlastek národní.
Věčné zrození a umírání Bryce Canyonu
Zdejší vymodelované věže, věžičky a hroty jsou časem odsouzeny k zániku. Nejsou příliš pevné a nevydrží věčně. Dříve či později se nakonec zřítí nebo rozdrobí. Místo nich však při okrajích kaňonu vznikají zcela nové.
Geologové dlouhodobým pozorováním a měřením zjistili, že okraj kaňonu ustoupí v průměru každých pětašedesát let o tři centimetry dozadu. Na první pohled se to může zdát směšně malý rozdíl. Není to však zanedbatelné, jak potvrzují staré borovice rostoucí při okrajích kaňonu. Jejich hluboce obnažené kořeny, které vypadají velice bizarně, tu svádějí těžký boj o přežití.
Společnou vlastností lidí celého světa je fantazie. Tak jako hledáme ve tvarech našich pískovcových skal podoby věcí, zvířat a osob, stejnou příležitost máme i v Bryce Canyonu. Některé útvary už mají své jméno, zbývá si jenom domyslet příběh. V Bryce Canyonu naleznete Gulliverův hrad, Katedrálu, Mlčící město či Obchod s klobouky...
Kdy do parku
Do Bryce Canyonu se můžete vypravit i v létě, které bývá v Utahu obzvláště úmorné. Tento národní park se nachází v nadmořské výšce 1800 - 2750 m. V noci se tady navíc citelně ochlazuje. Zákeřné jsou však prudké letní bouřky s velkým množstvím dešťových srážek.
Zimy jsou tuhé, se záplavou sněhu. I zimní návštěva Bryce Canyonu však má svůj půvab - místní rangeři tvrdí, že se kaňon promění v jedno z nejtišších míst v USA. Přirozený hluk tu dosahuje pouhých 14 decibelů.
Žádný z návštěvníků se nemusí obávat, že by se v kaňonu ztratil. Jste totiž v Americe, kde všechno funguje. Stačí, když si u brány parku vyzvednete mapu a pojedete po vyhlídkové silnici vedoucí západním okrajem kaňonu.
Na nejzajímavějších místech jsou zřízeny vyhlídky s parkovišti. Z nich vedoucí cesty umožňují podrobnější prohlídku kaňonu. Některé vedou až na dno, jiné zase jeho okrajem. Tyto trasy jsou různě dlouhé: od kilometrové procházky až po 36kilometrové túry pro náročné.
Obdivováním Bryce Canyonu lze bez problémů strávit celý den. Podle toho, jak skalní kulisy osvětluje slunce, mění se jejich barvy. Některé útvary se nám odpoledne zdají výraznější, než byly ráno. Se západem slunce je však nutno se s nádhernou podívanou rozloučit. S prodlužujícími se stíny totiž ztrácejí svůj zářivý, barevný půvab.
|
Může se hodit |
| Kdy se tam vypravit Nejvíce návštěvníků přijíždí v létě, kdy je zde díky nadmořské výšce (18002750 metrů nad mořem) příjemně. Do Bryce Canyonu se můžete vypravit i v zimě, park je otevřen celoročně. Běžky nebo sněžnice se půjčují v návštěvnickém centru. Park nabízí řadu turistických tras: od kilometrových až po 36kilometrové. Mapku si můžete vyzvednout v informačním centru u vjezdu do kaňonu. |
 Národním parkem se Bryce Canyon stal už v roce 1928 |
 Bryce Canyon - to jsou tisíce věží, hrotů, věžiček, kde můžete popsutit uzdu své fantazie |
 Do kaňonu míří každý rok tisíce turistů, nejvíce jich přijíždí v létě, kdy je zde díky nadmořské výšce příjemně |
