Říčka Brtnice dlouhá 30 km je pravostranným přítokem Jihlavy. Pramení ve výšce 630 metrů a odvádí vodu z plochy 122 km². Svižný tok se postupně zahlubuje do okolní krajiny a pod městem Brtnicí vytváří zalesněné údolí s meandry, peřejemi, skalisky a vlhkými podmáčenými loukami.
Údolí je neosídlené, jen tu a tam zpestřené samotami bývalých mlýnů, rekreačních srubů nebo chat.
Medvěd brtník za milion
Pro motorizované výletníky je nejlogičtějším východiskem i cílem malé město Brtnice rozprostřené v zahlubujícím se údolí stejnojmenné říčky na trase Jihlava – Třebíč. Loni získalo prestižní ocenění Historické město roku 2018 a milovníci drobných památek si tu opravdu přijdou na své.
Mezi nejznámější patří zámek, konvent, radnice a dva kamenné mosty přes řeku ozdobené barokními sochami světců. Na náměstí upoutá rovněž Hoffmanův dům, v němž se roku 1870 narodil světoznámý architekt vídeňské secese a proslulý designér Josef Hoffman. Do Brtnice jezdil pravidelně do roku 1945 na letní pobyt a dnes tu má muzeum.
Autentický historický ráz dodává celému městskému komplexu souvislé kamenné dláždění žulovými kostkami.
Novodobým symbolem města je kovová plastika medvěda brtníka instalovaná od roku 2009 na náměstí před nákupním střediskem.
Sochu s okolní úpravou za milion korun zaplatil tehdy téměř celou stát díky aktivitě poslance z Jihlavy. Dnes se u medvěda s oblibou scházejí již od časných ranních hodin místní pivní přátelé s nejlevnějšími lahváči.
Medvěd brtník má být připomínkou původu názvu města i řeky. V dávných dobách se tu lidé věnovali brtnictví – získávání medu z hnízd divokých lesních včel. Zdali tu však tehdy žila také medvědí konkurence, není vůbec jisté.
Romantika zničená kůrovcem
Nejhezčím úsekem údolí Brtnice vede po proudu řeky modrá turistická značka, která směřuje z náměstí k devět kilometrů vzdálenému hradu Rokštejnu. Za Židovským mostem přechází na levý břeh, ovšem je dobré se ještě chvíli držet břehu pravého a odskočit si na brtnické židovské hřbitovy.
Starý židovský hřbitov
Peřeje na Brtnici
Starý hřbitov pochází ze 17. století a je na něm asi 250 cenných barokních náhrobků. Nový hřbitov ohrazený zdí obsahuje na 200 novodobých pomníků. Kousek od hřbitovů lze přejít po mostě na „správnou“ stranu řeky a zakrátko se opět napojit na modrou značku.
Za rybníkem Šamonín, obnoveným roku 2009, se začíná říčka Brtnice klikatit, údolí svírat a cesta zužovat. Informační tabule oznamuje vstup do přírodní rezervace, která se vztahuje na úzký pruh nejbližšího okolí řeky s loukami a trávníky bývalých pastvin. K nejcennějším obyvatelům tohoto prostředí patří zejména hojné populace motýlů a pavouků.
Text zmiňuje rovněž romantické prostředí, to však v poslední době dostalo silně na frak. Kdo tu pár let nebyl, bude asi zděšen. Téměř všechny smrkové a borovicové lesy na svazích údolí jsou suché nebo rovnou vykácené na holoseč. Zeleň bují pouze v okolí vody a ve fragmentech původních listnatých porostů, všude jinde převládá rychle postupující hněď.
Lesy v údolí Brtnice
Značená cesta údolím Brtnice
Namísto romantických cestiček a lesních stezek je nutné se konfrontovat s polomy a rozbahněnými autodromy těžké lesní techniky. Sucho a kůrovcová kalamita zde bohužel obnažily dávný lidský omyl – sázet smrkové lesy na místa, kde předtím nikdy nerostly a kam biogeograficky nepatří.
Hrad marnivého markraběte
Obklopen dnes spíše hnědí než zelení je i hrad Rokštejn, krajinná perla, vévodící údolí říčky Brtnice mezi Panskou Lhotou a Přímělkovem. Patří k nejlépe prozkoumaným středověkým objektům, jelikož měl zmizet pod hladinou plánované přehrady, a tak se na něm prováděl rozsáhlý archeologický průzkum.
Ze stavby údolní nádrže mezitím sešlo, archeologové ale na Rokštejně našli spoustu zajímavých věcí. K nejpozoruhodnějším jistě patří kostra novorozence uložená do základů věže, která dokládá doznívající pohanské rituály. Jednalo se o tzv. stavební oběť, která měla zajistit bezpečnost a šťastné osudy hradu. K dalším neobvyklým nálezům patří sada kostěných hracích kostek ve věži u brány, s nimiž si strážní krátili dlouhé chvíle své služby.
Hrad Rokštejn
Hrad Rokštejn koupil kolem roku 1359 moravský markrabě Jan Jindřich (bratr Karla IV.) s myšlenkou přeměnit jej na významné centrum. Nechal vybudovat například velkoryse pojatý tříprostorový palác o dvou patrech.
Nádherymilovnému markraběti však nepostačoval, takže v bývalém předhradí vyrostl ještě další palác v obdobném stylu. Celkově se Rokštejn rozrostl také o nové předhradí na severní straně, kde dnes stojí budova bývalé hájovny.
Komfortní a stavebně náročná markraběcí rezidence, výrazně převyšující stavební úroveň většiny tehdejších hradů, však neměla dlouhý život. V důsledku dluhů musel markrabě na sklonku 14. století Rokštejn prodat. K definitivnímu opuštění hradu došlo někdy v druhé polovině 15. století.
Z hnědých lesů do žlutých polí
Hrad Rokštejn je unikátní také tím, že nestojí na kopci, ale dole v údolí. Přístupové cesty k němu vedou tedy převážně z kopce, případně po rovince. Bývá volně přístupný, o víkendech a během sezóny je možné s průvodcem absolvovat komentovanou prohlídku spojenou s výstupem na věž.
Soutok Brtnice s Jihlavou
Říčka Brtnice se pod Rokštejnem kroutí ještě zhruba dva kilometry v hlubokém údolí k soutoku s řekou Jihlavou. K tomuto místu nevedou žádné silnice, prochází tudy pouze železniční trať Brno – Jihlava, na kterou lze nasednout na nejbližší zastávce Přimělkov.
K zaparkovanému autu v Brtnici se od soutoku obou řek nedá vrátit jinak než pěšky. Nejkratší cesta vede horem po pláních přes Panskou Lhotu. Převážnou hněď uschlých jehličnatých lesů v údolí vystřídá nahoře na pláních zářivá žluť ovoněná typickým odérem rozkvetlých řepkových polí. A u polních cest skládky narovnaného, vytěženého a již sluncem vyběleného smrkového a borového dřeva, které nevypadá, že by o něj někdo stál. Takové jsou bohužel dnešní typické krajinné tváře Vysočiny.
Může se hoditJak se tam dostat Itinerář trasy |
