Brdy jsem v srpnu prošla pěšky (tedy přístupnou část), kolo zůstalo doma a toho ticha, krásných rozhledů (včetně Prahy ) a přírody bez invaze pěších i cyklistů jsem si opravdu užila. Souhlasím s panem Novým, že k přírodě se máme chovat s respektem a některým úsekům, kde masivní cyklovýlety hrozí zdevastováním nejen cest, ale i okolní přírody, dát opravdu pro kola zákaz. Ne každý turista se k přírodě chová ohleduplně, ale setkání s bezohledným a agresivním cyklistou může být životu nebezpečno.

Jako autor článku se chci vyjádřit k názorům ve zdejší diskusi ohledně ochrany přírody a horských kol.

Nejprve k mému "rozhledu" pokud jde o cyklistiku a ochranu přírody: Vystudoval jsem sport a biologii na VŠ, moje diplomová práce byla na téma ekologických aspektů aktivit v přírodě, několik let jsem vyučoval na vysoké škole FTVS UK cyklistiku a lyžování. Procestoval jsem komplet ČR a k tomu asi 80 dalších zemí, většinou aktivně, pěšky, na kole, apod., vedl jsem cyklistické zájezdy např. v Rumunsku, Skotsku, na Korsice apod., napsal jsem mj. knihu "Nejhezčí túry světa"

Hřeben Kuchyňka je v rámci Brd zajímavý, vede tudy dálková červená značka, místo je mezi cyklisty známé a v době naší návštěvy jsme tu potkali skupinu dalších 4 cyklistů. Po hřebeni vede převážně široká lesní cesta, místy využívaná i pro těžbu dřeva, v části je cesta kamenitá a užší. V článku jsme jasně uvedli, že úsek je technicky náročný a že přejet celý hřeben na kole nejde, k tomu je zmíněna alternativní cesta pod hřebenem po lesní svážnici. Rovněž nadpis článku a celé vyznění popisuje trasu jako cyklovýlet kombinovaný s pěšími výšlapy.

Zkušenost ukazuje, že problémy většinou vznikají tam, kde dochází ke konfliktům mezi pěšími a cyklisty, zejména proto jsou některé úseky např. na Šumavě nebo v Krkonoších uzavírány pro cyklisty, přednost je tu dávána tradičnější pěší turistice. Problémy vznikají agresivitou a neohleduplností některých lidí - mohou to být třeba i cyklisté, kteří se "řítí" po úzké pěšině a mohou tak ohrozit chodce, ale třeba i lidé, kteří se v lese perou a nabádají k tomu ostatní. Sama jízda na kole nemá výrazně horší dopad na životní prostředí - viz například odborný článek zde: http://geography.cz/geograficke-rozhledy/wp-content/uploads/2007/12/str12-13.pdf

Řešením tedy nejsou zákazy, ale vzájemná ohleduplnost jednotlivých skupin turistů. Myslím, že pak bude i nadále možné sdílet nejenom brdské cesty...

Přeji pohodové léto!

Jan Hocek

Ja bych byl pro to, aby ne nektere trasy byl zakazan vjezd cyklistum.....

V dobe od svych 20 do 30 let jezdil pomerne hodne, na horskem kole cca 6000/rok, k tomu cca 3000/rok na silnicnim (potom to slo z kopce, moc deti, malo casu). Nazval bych se proto cyklistickym fandou. Presto jizdu na kole na takovych usecich jako je Kuchynka v Brdech, povazuji za prasarnu, protoze kdyby tam jezdil na kole kazdy, z te pekne pesiny po kamenech by moc nezustalo. Navstevnik prirody (ktera je obzvlast kolem Prahy pod intenzivnim tlakem) by si mel uvedomovat, kdy je jeho chovani jeste k prirode ohleduplne a kdy uz nikoli. Sotolinova hrebenovka vydrzi stovky cyklistu bez nasledku, ale Kuchynka by mela zustat pro pesi turisty. Podobne v Krkonosich nepousteji (opravnene) cyklisty na useky, kde by cyklistika pusobila negativne, na kole nesmite na Kralicky Sneznik, nesmite prejet Plechy-Trojmezna-Tristolicnik na Sumave, apod.

Tedy tento clanek povazuji za otresny a autora i jeho kolegyni na fotografiich za typicke sobce bez vetsiho rozhledu.

Zrovna jsem při čtení vzpomínal, jak jsem jako student chodíval na Kuchyňku a přemýšlel, jak asi může dopadnout ta vrcholová stezička po projetí stovek kol.