Zpráva o cíli další plavby lodi Brno se během vykládky iráckých datlí ve Rijece rychle roznesla. Posádce se viditelně ulevilo, neboť hrozba opětovného pobytu ve žhnoucím Perském zálivu, a hlavně na hraniční řece Shatal-Arab,důvěrně nazývané našimi námořníky Šatalka, se nenaplnila. S italskými chemikáliemi nás očekával čínský přístav Šanghaj.
Po třiceti dnech klidné plavby z Benátek, vlastně z Porto Marghera, zpestřené jen slalomem mezi džunkami rybářů v Jihočínském moři, kdy jsme jim z můstku koukali až do kuchyně,zakotvila loď Brno v ústí Žluté řeky. Oproti jiným lodím jsme měli štěstí. Např. při první plavbě do Číny naše loď Republika proplula okem cyklónu a strávila rok v loděnici nebo polská loď Klement Gottwald byla u břehů Tchaj-wanu zadržena čankajškovským námořnictvem a celá posádka půl roku uvězněna. Zato jsme nevěděli, co nás může čekat na břehu, neboť právě zesnul velký Mao. Nicméně již při první možnosti navštívit Šanghaj, jakmile celníci s pohraničníky ukončili odbavení lodi na rejdě, se zaplnil motorový člun a přistavený autobus na břehu téměř do posledního místa. Silnice z předměstí do centra byla ve výstavbě a kupodivu nedostatek mechanizace nahrazovaly Číňanky s košíky na hlavě,ve kterých roznášely štěrk. Představa, že by později v košících nosily asfalt, mě trochu děsila. Řidič autobusu se snažil před námi odehnat proud cyklistů neustálým troubením, ale zaseknutý klakson měla také ostatní auta. Po takové rušné a hlučné cestě působil v Šanghaji jako oáza Mezinárodní klub námořníků, kam se vozily posádky ze všech cizích lodí. Bývalý britský konzulát měl nejen honosnou budovu chráněnou vysokou zdí ještě z koloniálních dob,ale také si zachoval část svého vybavení. Zdejší kuchyně se s lodní nedala vůbec srovnat, i když náš kuchař nevařil špatně. Také ceny za vybrané lahůdky byly téměř symbolické. Ve vedlejším obchodním domě Friendship ještě v areálu klubu, kterým měly být uspokojeny další potřeby námořníků, byl zřejmě veškerý sortiment čínského exportu. Zaujal mne zde jeden Evropan v čínské pracovní uniformě. Byl to Holanďan, kterému se zalíbily Maovy myšlenky, takže mu ani nevadilo, že dělá v Číně poskoka zahraničním návštěvníkům. Celé město bylo na výraz smutku zahaleno do bílého hávu. Ještě by se dalo pochopit, že smrt nejvyššího státního a stranického představitele nejlidnatější země světa si zaslouží náležité pocty, i když Mao Ce-Tung nežil téměř celý měsíc. Co však Evropana v Šanghaji zaráželo a mohlo ohrozit i na životě, byly nekončící demonstrace pracujícího lidu. Každý den se městem valily davy uniformované veřejnosti, která měla na sobě oděv nejen stejného střihu, ale jednotlivé proudy mas i stejné barvy. Manipulace s lidmi tu zřejmě dosáhla svého vrcholu a šlo jen o to, kdo se po Maovi chopí moci. Jeho vdova spolu s dalšími třemi výtečníky již svou šanci ztratila. Zrádná čtyřka se stala předmětem silné kritiky mas a jejich karikatury zdobily nejednu demonstraci. Při jednom z dalších výletů do města, kdy se nám čínští hostitelé chtěli pochlubit stálou výstavou hospodářských úspěchů, se náš autobus dostal do středu jedné rozvášněné demonstrace a málem ji rozpustil. Zasloužila se o to zcela nečekaně čtyřletá blondýnka Katka, dcera strojního důstojníka, jehož rodina s námi jela. Přilepená na sklo autobusu zírala na davy Číňanů, kteří obklopili náš autobus, až jsme museli zastavit. V tu chvíli přestal dav vykřikovat revoluční hesla a na chvíli bez hnutí upřeně hleděl na blonďaté děvčátko. Neobvyklá atrakce uprostřed revolučního zmatku vyvolala určité napětí, které bylo třeba nějak uvolnit, jinak mohl být autobus třeba převrácen, byť v něm seděli i naši čínští průvodci. Poradil jsem proto vedle sedící Kateřině,ať se na dav usměje a pozdraví čínsky »ny hao«, tedy dobrý den. Zprvu nesměle, později stále hlasitěji zahrála Katka svou životní roli. Lidé v davu se začali také usmívat, mávat na nás a upozorňovat na malou blondýnku i ty vzadu. Sevření davu polevilo a autobus se mohl vydat již bez problémů zpět k lodi do přístavu.
Autor je bývalým námořním důstojníkem, který procestoval řadu zemí světa. Je rovněž autorem mnoha odborných a cestovatelských publikací.
Po třiceti dnech klidné plavby z Benátek, vlastně z Porto Marghera, zpestřené jen slalomem mezi džunkami rybářů v Jihočínském moři, kdy jsme jim z můstku koukali až do kuchyně,zakotvila loď Brno v ústí Žluté řeky. Oproti jiným lodím jsme měli štěstí. Např. při první plavbě do Číny naše loď Republika proplula okem cyklónu a strávila rok v loděnici nebo polská loď Klement Gottwald byla u břehů Tchaj-wanu zadržena čankajškovským námořnictvem a celá posádka půl roku uvězněna. Zato jsme nevěděli, co nás může čekat na břehu, neboť právě zesnul velký Mao. Nicméně již při první možnosti navštívit Šanghaj, jakmile celníci s pohraničníky ukončili odbavení lodi na rejdě, se zaplnil motorový člun a přistavený autobus na břehu téměř do posledního místa. Silnice z předměstí do centra byla ve výstavbě a kupodivu nedostatek mechanizace nahrazovaly Číňanky s košíky na hlavě,ve kterých roznášely štěrk. Představa, že by později v košících nosily asfalt, mě trochu děsila. Řidič autobusu se snažil před námi odehnat proud cyklistů neustálým troubením, ale zaseknutý klakson měla také ostatní auta. Po takové rušné a hlučné cestě působil v Šanghaji jako oáza Mezinárodní klub námořníků, kam se vozily posádky ze všech cizích lodí. Bývalý britský konzulát měl nejen honosnou budovu chráněnou vysokou zdí ještě z koloniálních dob,ale také si zachoval část svého vybavení. Zdejší kuchyně se s lodní nedala vůbec srovnat, i když náš kuchař nevařil špatně. Také ceny za vybrané lahůdky byly téměř symbolické. Ve vedlejším obchodním domě Friendship ještě v areálu klubu, kterým měly být uspokojeny další potřeby námořníků, byl zřejmě veškerý sortiment čínského exportu. Zaujal mne zde jeden Evropan v čínské pracovní uniformě. Byl to Holanďan, kterému se zalíbily Maovy myšlenky, takže mu ani nevadilo, že dělá v Číně poskoka zahraničním návštěvníkům. Celé město bylo na výraz smutku zahaleno do bílého hávu. Ještě by se dalo pochopit, že smrt nejvyššího státního a stranického představitele nejlidnatější země světa si zaslouží náležité pocty, i když Mao Ce-Tung nežil téměř celý měsíc. Co však Evropana v Šanghaji zaráželo a mohlo ohrozit i na životě, byly nekončící demonstrace pracujícího lidu. Každý den se městem valily davy uniformované veřejnosti, která měla na sobě oděv nejen stejného střihu, ale jednotlivé proudy mas i stejné barvy. Manipulace s lidmi tu zřejmě dosáhla svého vrcholu a šlo jen o to, kdo se po Maovi chopí moci. Jeho vdova spolu s dalšími třemi výtečníky již svou šanci ztratila. Zrádná čtyřka se stala předmětem silné kritiky mas a jejich karikatury zdobily nejednu demonstraci. Při jednom z dalších výletů do města, kdy se nám čínští hostitelé chtěli pochlubit stálou výstavou hospodářských úspěchů, se náš autobus dostal do středu jedné rozvášněné demonstrace a málem ji rozpustil. Zasloužila se o to zcela nečekaně čtyřletá blondýnka Katka, dcera strojního důstojníka, jehož rodina s námi jela. Přilepená na sklo autobusu zírala na davy Číňanů, kteří obklopili náš autobus, až jsme museli zastavit. V tu chvíli přestal dav vykřikovat revoluční hesla a na chvíli bez hnutí upřeně hleděl na blonďaté děvčátko. Neobvyklá atrakce uprostřed revolučního zmatku vyvolala určité napětí, které bylo třeba nějak uvolnit, jinak mohl být autobus třeba převrácen, byť v něm seděli i naši čínští průvodci. Poradil jsem proto vedle sedící Kateřině,ať se na dav usměje a pozdraví čínsky »ny hao«, tedy dobrý den. Zprvu nesměle, později stále hlasitěji zahrála Katka svou životní roli. Lidé v davu se začali také usmívat, mávat na nás a upozorňovat na malou blondýnku i ty vzadu. Sevření davu polevilo a autobus se mohl vydat již bez problémů zpět k lodi do přístavu.
Autor je bývalým námořním důstojníkem, který procestoval řadu zemí světa. Je rovněž autorem mnoha odborných a cestovatelských publikací.
