Na zájezdu zNew Yorku napříč USA k Tichému oceánu nás hotelbus Aquaclubu vysadil ráno u Buckinghamské fontány v Chicagu s tím, že odjezd bude ve 14 hodin. Vypravila jsem se k Sears Tower, nejvyššímu mrakodrapu USA, a rychlovýtahem vyjela za 1,6 minuty na vyhlídkové 103. patro. Stejně zajímavá jako pohled shora byla výstavka v přízemí. Informovala, že telefonní dráty budovy by stačily na obtočení zeměkoule a že každoročně uhodí blesk do budovy více než tisíckrát. To se mi zdálo poněkud nadsazené. Pak jsem si prohlédla Chagallovu mozaiku na First National Plaza, Picassovu plastiku před Civic Center, mramorem zdobenou halu radnice a stanula u křižovatky. Zde musím říct, že zájezd byl darem k mým sedmdesátinám a že vzhledem k nedávno doléčené zlomenině kotníku jsem ještě chodila o holi. Černá policistka řídící provoz zastavila řeku vozidel a převedla mě na druhou stranu. Pak však na mne dopadly první americké kapky, nebe se zatáhlo a jen úprk pod stříšku před jakýmsi úřadem mne spasil před ohromnou průtrží mračen. Ulicí se valily proudy vody a nebe křižovaly četné blesky, následované ohlušujícími ranami hromu. V duchu jsem se omlouvala Sears Tower, ten den do ní muselo uhodit nejméně třicetkrát. Déšť však ustal tak rychle, jak začal, a na místo srazu jsem dospěla přesně ve 13.55.
30. srpna 2001
