Je to jeden z nejzapadlejších koutů Česka: údolí Blanice u Prachatic, tam, kde se terén začíná zvedat ze Šumavského podhůří do rozlehlého masivu Boubína. Kraj odlehlých osad, malebné mozaiky lesů a podhorských luk a dalekých výhledů, kam výletníci zabloudí jen málokdy.
Říčka Blanice – zdrobnělina je na místě, vodní tok tu má sotva tři metry šířky – v této oblasti vytváří mezi mlýny Blanickým a Řepešínským krásné zakleslé údolí lemované skalami tak, že místy připomíná skutečný kaňon.
Tajuplnosti ještě přidávají husté, těžko prostupné lesy. Zkrátka divočina, které jsme v Česku už skoro odvykli.
Naučnou stezkou do nitra divočiny
Východištěm pěšího okruhu touto jedinečnou krajinou je zmíněný Řepešínský mlýn, který se nachází asi dva kilometry západně od obce Záblatí. U mlýna začíná naučná stezka Na soutoku, která vás povede proti toku Blanice.
Po necelém kilometru vstoupí do lesa a místy značně nerovným terénem s padlými stromy se vine nad levým břehem říčky, jejíž temné vody pospíchají řečištěm plným kamenů.
Území je přírodní rezervací zvanou rovněž Na soutoku. Okolnosti jejího vzniku byly neobvyklé: správa NP a CHKO Šumava ji vyhlásila v roce 2003, rok po katastrofálních povodních, které výrazně změnily původní řečiště i jeho okolí. Stále se jedná o ráj přírodních živlů, který lidská činnost prakticky vůbec nenarušuje.
Po necelých třech kilometrech se pěšinka větví do dvou ramen a asi sto metrů před soutokem Blanice s Milešickým potokem se obrací zpět. Tady je třeba značení opustit, překročit potok a za ním prudce vystoupat do stráně na malou paseku, kde narazíte na širší cestu. Z tohoto místa je krásný výhled do údolí Blanice.
Nespoutaný jarní tok Blanice v rezervaci Na soutoku u Záblatí
Předjarní scenérie na kraji lesa pod Milešicemi
Cesta vás jižním směrem (vpravo) vede táhlým stoupáním do torza osady Plešivec. Částečně rekonstruované budovy obklopené rozsáhlými výběhy pro dobytek a koně působí dojmem „na konci světa“. A také ano: silnička tu končí a do nejbližšího sídla, které si aspoň trochu zaslouží přízvisko „město“, totiž do Volar, je to 10 kilometrů.
Ozvěny starých časů
Asi po třech kilometrech jižního až jihozápadního směru přijdete na o něco větší silničku. Křižovatka značí prostor zaniklé osady Cudrovice, což připomíná mj. pamětní kříž a deska. Nešlo o velké sídlo (mezi 1. a 2. světovou válkou tu žilo asi 130 obyvatel, skoro všichni německé národnosti), přesto měly Cudrovice (německy Zudrowitz či Zuderschlag) například kostel či školu.
Kamenná zídka cestou k zaniklé osadě Cudrovice
Kříž v prostoru zaniklé osady Cudrovice
Obec, jejíž historie se psala od konce 15. století a která ležela na trase Zlaté stezky, ovšem nepřežila běsné doby po 2. světové válce. Obyvatelé byli po roce 1945 vyhnáni a pokus o dosídlení Čechy nebyl úspěšný. Zástavbu nechaly komunistické úřady srovnat se zemí v 50. letech, kostel byl odstřelen v roce 1966.
Zpátky přes hrad Hus
U částečně obnoveného hřbitova v Cudrovicích narazíte na křižovatku značených cest. Modrá značka zprvu mírně, později strměji klesá do údolí Blanice, které překročíte po železné lávce. Říčka tu vytváří malebný zákrut, jistě jde o jedno z nejhezčích míst na celé trase.
Pohled do kaňonu Blanice u konce naučné stezky
Prudce stoupající pěšina na protilehlém (pravém) břehu Blanice vás přivede ke skrovným zbytkům hradu Hus. Ten stál na úzkém ostrohu nad řekou a poměry v něm musely být kvůli terénu značně stísněné – zato se však dal dobře bránit. Ani to ale v roce 1441 nestačilo, když posádka místního loupežníka neodolala útoku okolních šlechticů a hrad, který měl za sebou jen asi stovku let existence, už pak nikdo neobnovil.
Modře značená cesta pak ještě chvíli vede nad divokým údolím Blanice a terén se zklidní až na hrázi Křišťanovického rybníka. Ten v létě slouží rekreaci a jde o první místo na trase, kde se můžete setkat s nějakým – byť nevelkým – turistickým provozem.
Krajinná mozaika pod Milešicemi
Žlutě značená silnička za chvíli vyjde z lesa a otevřou se pěkné výhledy do šumavského podhůří. Pokud míříte přímo do Záblatí, sledujte z osady Hlásná Lhota stále žluté značení, které vás povede setrvale z kopce, stále pěknou výhledovou trasou.
Kdo nechal auto u Řepešínského mlýna, může za Hlásnou Lhotou překročit mělké údolíčko po levé ruce a bez značení se napojit na silničku mířící severozápadním směrem k lesu. Ta vás (posléze už bez asfaltu) provede řídkým porostem na další pěknou rozhledovou loučku a přes osadu Zvěřenice už snadno „seběhnete“ k Řepešínskému mlýnu.
Může se hoditPraktické informace Doprava |
