Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Biskupská mitra může být čertovským rohem

  9:23aktualizováno  9:23
Do opravdu vysokých hor to není z Česka příliš daleko. Na rakouský Watzmann, Dachstein, Priel nebo Hochkönig se dá dojet autem za šest hodin. Mezi těmito známými horami se ztrácí hřeben Gosaukamm. Leží totiž vedle známějšího a vyššího Dachsteinu. Nevedou sem velké lanovky a pohoří je tak dosažitelné jen pěšky.

Na druhou stranu to tu není tak přelidněné a ceny chatách jsou tu nižší.

Biskup nebo čert?
Symbolem pohoří Gosaukamm je dvouvrcholová osamělá hora Bischofsmütze (Biskupská čapka), kterou některé starší průvodce protikladně označují za Čertovy rohy. Vypíná se nad chatou Hofpürglhütte do výšky 2459 metrů nad mořem a je dostupná jen pro horolezce nebo zkušené vysokohorské turisty s horským vůdcem.

Všechny výstupy nejjednodušším klasickým směrem roklí mezi oběma rohy začínají na chatě Hofpürgl. Je to velká stavba v tradičním rakouském stylu, která patří sekci Alpského spolku z Lince.

Pro Čechy to má finanční výhody, protože na průkaz Alpenverreinu, který má pobočku i v Praze a Českých Budějovicích, se tu dají získat velké slevy. Člen platí polovinu normálních cen za ubytování a dvě třetiny za horkou vodu a tzv. horolezecké pití (neboli vodu se šťávou).

500 Kč na noc pro rodinu
Ubytovat se lze jako na všech velkých chatách v pokojích s povlečením, v ubytovně (Matrazenlager), kde každý vyfasuje dvě deky, ale musí si s sebou přinést vlastní látkový pytel pod ně, nebo v domečku vedle chaty (Winterraum), kde se spí jako v ubytovně, ale na toaletu, do sprchy a pro vodu se musí chodit do hlavní budovy. Nejlevnější ubytování přijde pro čtyřčlennou rodinu v přepočtu na necelých pět set korun za noc.

Na túry v Gosaukamm se vyráží brzy, ale naštěstí ne ještě v noci jako například na vedlejším Dachsteinu či v ostatních ledovcových horách. Už kolem osmé jsou ovšem všichni návštěvníci nasnídaní a vyrážejí do hor.

První jsou obvykle horolezci, po nich turisté, plánující dlouhé přechody přes vysokohorská sedla k jiným chatám a teprve naposledy ti, kteří se chystají na kratší okružní túry nebo dokonce jen na sestup do údolí. Z osmahlých chlapíků ve značkovém oblečení, kteří organizují odchod, se často vyklubou horští vůdci nebo aspoň instruktoři alpských oddílů.

Přípravy na cestu
Výstup na zdejší symbol Bischofmütze vyžaduje dobré počasí. Informace o něm se každý dozví na recepci v chatě. Chce to se ovšem zeptat. "Vy jdete na Mütze?" ptá se postarší paní recepční a zdvihá oči ke stropu. "To není túra pro nezkušené!"

Poté, co slyší uspokojivou odpověď na svoji poslední otázku: "Vaše paní je zkušená horolezkyně?", doporučuje napřed vyzkoušet své síly na některé jednodušší túře anebo aspoň na nedalekých skalkách zvaných Klettergarten (lezecké školka). Přidává navíc předpověď dobrého počasí ještě na dva dny a je rozhodnuto – budeme se řídit jejím doporučením.

Pozítří tedy vstáváme před sedmou hodinou, sbaleno už máme od večera a už v osm jsme na cestě. Stejný cíl mají ještě tři skupiny horolezců, ale ty nám brzy mizí z očí. Normálně trvá přístup pod stěnu něco mezi půl druhou hodinou a dvěma hodinami, ale my jsme velmi opatrní hlavně během překonávání jazyků z tvrdého sněhu. Víme totiž, že za případné uklouznutí se platí tvrdě – neubrzditelným sjezdem do sutě.

Nebezpečné trhliny a padající kamení
Výstup vede roklí zvanou Schlucht. Už při pohledu od chaty byl směr jasný, ale pod stěnou je trasa vidět jako na dlani. Jedinou komplikací je překročení příhorní trhliny. V polovině léta se na nás totiž šklebí její tři metry široký  a deset metrů hluboký jícen.

Tvoří se v místě, kde studené sněhové pole odtává od teplejší skály. Svazujeme se lanem a opatrně se suneme po jediném sněhovém mostě, kterému ovšem není co věřit. Může se probořit za týden, ale také teď hned. To nikdo nepozná.

V polovině potkáváme první skupinu, která se vrací z vrcholu. Ověřujeme si na vlastní kůži tvrzení z horolezeckého průvodce: "Helma nezbytná kvůli padajícímu kamení, které shazují slaňující družstva."

Most vydržel, a my konečně užíváme lehkého lezení. Vede nás spousta skob, na každém stanovišti po pětadvaceti metrech se můžeme bezpečně pověsit do zacementovaných kruhů a zajistit výstup zbylých členů výpravy.

Rokle končí Mützescharte, což je uzoučké sedélko mezi vrcholy Malé a Velké Čapky, kterým silnější lezci musí doslova protéci. Tenčí se jím jen prosmyknou.

Blíží se bouřka
Za sedélkem si už vychutnáváme lehké lezení v pevném vyhřátém vápenci podél množství bezpečně ukotvených nýtů. U vrcholového kříže se zapisujeme do knihy výstupů, zhltneme tatranku a co nejrychleji mizíme stejnou cestou dolů.

Nepříjemně rychle se k nám totiž blíží černá stěna, ze které se občas zableskne. Ve vedlejším údolí řádí bouřka a my víme, že za pár desítek minut bude u nás. Příroda nás má asi ráda, a tak nám dovoluje slanit až na sníh k nástupu a teprve v okamžiku, kdy si můžeme sundat všechno horolezecké vybavení a uložit ho do batohů, začíná pršet.

Teprve tam si podáme ruce na znamení úspěchu a zdravíme se místním pozdravem "Grüss Gott!".

MŮŽE SE HODIT

Příjezd:
Po dálnici na Salzburg a Villach, z ní odbočit směrem na Eben a Filzmoos. Ve Filzmoos na kruhovém objezdu doleva na Hofalm, na objezdu je směrovka. Za obcí se platí mýto 4 euro za osobní auto. V noci je potřeba mít s sebou mince, protože obsluha závory je v tu dobu automatická. Bezplatné parkoviště je těsně pod chatou Obere Hofalmhütte. Až sem jezdí i linkový autobus z Filzmoos.

Pěšky k chatě Hufpürglhütte:
Od Hofalm hodinu po pohodlné, ale prudce stoupající pěšině značené číslem 612 až k chatě. Po cestě není žádný pramen vody.

Popis trasy na Bischofsmütze:
Od chaty Hufpürglhütte po jasné pěšině na severozápad k jižnímu výběžku vrcholu Mosermanndl. Pod námi klesá značená cesta, ale my se držíme ve stále stejné výši. Podle ročního období překročíme více či méně firnových polí. V případě, že je sníh ještě tvrdý, doporučujeme použít mačky nebo cepín. Za Mosermanndlem začne stezka stoupat po skalních plotnách do širokého údolí často vyplněného sněhem a ledem. Jím až na sedlo Eiskarsattel a suťovým svahem doleva pod skály Kleine Bischofsmütze. Zde začíná značení zelenými fleky na skalách. Méně zkušení horolezci by se zde již měli navázat na lano a traverzovat doprava (několik skob) do suťového kuloáru. Z něho přes několik plošin (kruhy a skoby) pod jižní stěnu Grosse Bischofsmütze.

Přes sněhové pole a mohutnou příhorní trhlinu na začátek hluboké  rokle mezi oběma vrcholy Bischofsmütze (kruh). Sem to z chaty trvá asi dvě hodiny chůze a lezení. Od kruhu mírně vlevo trhlinou (skoby a kruhy) pod dva kolmé výšvihy. Oba jsou ohlazené od tisíců horolezců, ale dobře zajištěné pomocí nýtů. Pozor na padající kameny od sestupujících kolegů. Výšvihy končí úzkým sedélkem. Od něho doprava stěnou okolo skalního okna (skoby) do žlabu (nýty), který nás vyvede na závěrečný hřebínek (skoby). Z něho už je dobře vidět vrcholový kříž.

Obtížnost trasy:
Až k rokli II. stupeň horolezecké klasifikace,  výšvihy v rokli III. stupeň a od sedélka na vrchol II.-III. stupeň. Návrat je stejnou trasou slaněním. Celkem je to šest padesátimetrových délek lana.  

Průvodce: v češtině vloni vyšel výběr horolezeckých výstupů od Jiřího Nováka Severní vápencové Alpy, kde je popsáno i několik tras na Bischofsmütze. Pozor na staršího průvodce pro vysokohorskou turistiku ze začátku devadesátých let od vydavatelství Alpy nazvaný Dachstein. Autor Ladislav Jirásko v něm nepravdivě tvrdí, že výstup je lehký a dosahuje jen obtížnosti prvního stupně horolezecké klasifikace!

Gosau - louky

Závěrečný hřeben Bischofsmütze

Gosau - sestup z Bischofsmütze

Louky a pastviny v pohoří Gosau

Bischofsmütze - výstup přes sněhové pole

Autoři:




Nejčtenější

Dopravní zácpy na vjezdu do Doveru, které přístav trápily loni v létě.
Brexit ochromí dopravu přes La Manche, Dover se děsí obřích kolon

Vystoupení Británie z Evropské unie ovlivní celou řadu obchodních sfér i životy obyčejných lidí. Velké problémy očekávají provozovatelé přístavu v britském...  celý článek

Karaoke z Islandu
Přijeďte a zlomíte si jazyk. Nejtěžší karaoke píseň má přilákat turisty

Že je váš rodný jazyk komplikovaný a turisté vás nedokáží ve vaší řeči ani pozdravit? Udělejte z toho výhodu. Originální karaoke písnička s komplikovanými...  celý článek

V Kerkyře na Korfu je nejmenší přistávací ranvej v jižní Evropě
VIDEO: Káva a letadla nad hlavou. Pohodová atrakce na řeckém ostrově

Na Korfu je jedna z nejmenších přistávacích ranvejí v jižní Evropě. Piloti musí mít speciální výcvik, neboť z jedné strany je moře a z druhé nejvyšší hora...  celý článek

Pokuta za porušení zákazu kouření na thajských plážích může dosáhnout až 100...
Za cigaretu u moře pokuta 60 tisíc. Thajsko zakazuje kouření na plážích

Jedna z nejpopulárnějších turistických destinací zavádí od 1. listopadu zákaz kouření na vybraných plážích. Thajský turistický úřad k zákazu přistoupil poté,...  celý článek

Sedlo Zbojská
Divoký výlet do historie. Malý Slovenský ráj zbojníka Jakuba Surovca

Ve stínu legendárního Juraje Jánošíka působil v 18. století na Slovensku zbojník nemilosrdného jména Jakub Surovec. Jeho domovským rajonem byla oblast...  celý článek

Další z rubriky

Film Dovolená s Andělem trefně popsal odborářské rekreace.
Dovolená nejen s Andělem. Odborářské rekreace dělnický lid miloval

Kdyby v létě 1952 revizor Gustav Anděl nevyjel do zotavovny Jezerka, dnešní generace by zřejmě netušily, jak tehdejší odborářská rekreace vypadala.  celý článek

Tisíc vojáků se střetlo u Slavkova u Brna. Připomněli si rok 1805, kdy...
Kde se psala historie. Procházka za bitvou tří císařů v okolí Slavkova

V dalším díle seriálu Cesty kulturní krajinou jsme tentokrát zamířili do krajiny okolo Slavkova u Brna. Na komentovanou procházku s ruční kamerou jsme se...  celý článek

Hřbitov sovětských zajatců
Na moravském konci světa. Putování kolem nejvyššího kopce Malé Hané

Na tomto výletě davy určitě nepotkáte. Budete se totiž pohybovat po jednom z našich vnitrozemských „konců světa“, kde nevedou žádné hlavní silnice ani...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.