Pohled na Guggenheimovo muzeum v Bilbau z mostu přes řeku Ibaizabal

Pohled na Guggenheimovo muzeum v Bilbau z mostu přes řeku Ibaizabal | foto: Josef Kopecký, iDNES.cz

Letecky na víkend. Bilbao, město hrdých Basků i úžasné architektury

  • 15
Stojím před téměř třináct metrů vysokou sochou štěněte, celou pokrytou květinami, za níž se paprsky slunce odrážejí od titanových destiček extravagantní budovy Guggenheimova muzea. Jeho odvážné nepravidelné linie ocení i ti, kdo nejsou znalci moderní architektury. Bilbao, město hrdých Basků, se experimentů nebojí.

Rozkvetlo díky nim do krásy. "Tady v Bilbau se vypráví taková historka, že když přijel jeden Bask z vnitrozemí, obdivoval květinového psa Puppyho. A co ta boudička za ním, kterou jsme mu postavili, zeptali se ho," vyprávěl mi s úsměvem můj průvodce David, když jsme stáli u obřího štěněte před Guggenheimovým muzeem.

"Boudička" stála 120 milionů eur a rok co rok se na impozantní dílo architekta Franka Gehryho jezdí dívat téměř milion lidí. Zatímco z jedné strany ho hlídá pes Puppy, z druhé pavouk v nadživotní velikosti.

Někteří samotnou budovu muzea z vápence, skla a titanu přirovnávají k lodi, jiní ke květině, mně samotnému nejvíc připomíná velkou rybu s lesklými šupinami líně se rozvalující u řeky Nervión, jíž Baskové říkají Ibaizabal a která na okraji Bilbaa ústí do oceánu.

Uvnitř muzea je vysoké atrium, v němž jsem si připadal jako v supermoderním chrámu. Výstavní prostory jsou tu ve třech patrech. A vše je propojeno mosty, prosklenými výtahy a od stěn se odráží světlo, které sem proniká zvnějšku.

Dvojčata jako brána z přístavu do budoucnosti

Pobočka slavného Guggenheiova muzea je v Bilbau otevřená už patnáct let. Její autor se podílel i na Tančícím domě v Praze u Vltavy. Zatímco u nás vzbudilo Gehryho dílo pochybnosti a zčásti i kritiku, Baskové nezaváhali ani na vteřinu. Vsadili na to, že zásadně změní tvář bývalého ocelového města, dříve přeplněného průmyslem. A povedlo se jim to tak, že je k nepoznání.

Třináctimetrový květinový pes Puppy od Jeffa Koonse před Guggenheimovým muzeem v Bilbau

Obří skulptura pavouka Maman před Guggenheimovým muzeem

Baskové k tomu přizvali i další špičkové architekty. Nedaleko Guggenheimova muzea je nádherný bílý most, dílo celosvětově známého Katalánce Santiaga Calatravy. Místní říkají mostu Zubizuri, což v řeči Basků zvané euskara znamená docela prostě Bílý most.

Most Zubizuri od Santiaga Calatravy a věže Atea od japonského architekta Isozakiho

Hned za ním se tyčí dvojice výškových budov od Japonce Isozakiho, které jsem si pro sebe překřtil na "dvojčata". Jsou pomyslnou bránou z přístavu a minulosti města do jeho budoucnosti.

Jímá mě smutek, protože v Česku by nejspíš neosvícení politici takové stavební "experimenty" zatrhli, tak jako třeba knihovnu od Jana Kaplického. V Bilbau je ale i taková poměrně všední věc jako vstupy do metra uměleckým dílem. Jednotnou tvář v podobě prosklených chobotů dal vchodům do podzemky architekt Norman Foster.

Alhóndiga. Původně historická budova dostala moderní vnitřek. A každý sloup je tu jiný.

Vchody do metra v Bilbau projektoval Norman Foster a dal jim jednotnou tvář.

Město, kde si na zdraví přiťukávají jménem Puškinova hrdiny

Na místě, kde dřív stály obří loděnice, je teď velký park s Muzeem krásných umění. Vyplatí se koupit společnou vstupenku sem a do Guggenheimova muzea.
Jedna loď v parku přece jen zůstala. Koncertní síň Euskalduna, která je součástí kongresového centra, má tvar a velikost skutečné lodě a její stěny jsou ze stejné oceli jako lodě, které byly postaveny v Bilbau, aby brázdily oceány. Koncertní síň je jedna z největších v Evropě a ze střešní terasy Euskalduny je výhled na město, které leží v ďolíku mezi vysokými zelenajícími se kopci.

A když koncert skončí, dá se přímo v budově Euskalduny jít do restaurace Etxanobe oceněné michelinskou hvězdou, kde šéfkuchař Fernando Canales připravuje nápadité menu. Baskická kuchyně je velmi chutná a stejně jako v dalších středomořských státech v ní důležitou roli hrají mořské ryby.

Koncertní síň Euskalduna, vypadá jako skutečná loď.

Místní specialitou, kterou si ale můžete dát prakticky v každém baru, jsou zejména takzvané pintxos podobné španělským tapas a našim obloženým chlebíčkům.

A když budete chtít ochutnat víno, určitě vyzkoušejte místní bílé Txacolí. Překvapení přijde, když dojde na přípitek. Přiťukáváte-li si s tím, že budete i jíst, říkají Baskové "On egin", což našinci zní spíš jako jméno Puškinova literárního hrdiny. Pokud jíst nebudete, jen pít, což by ale právě zde byla škoda, zazní při přípitku "Osasuna", což pro změnu evokuje název španělského fotbalového klubu z Pamplony v sousední autonomní oblasti Navarra, kde rovněž žijí Baskové.

Děkuji pěkně se v Bilbau řekne Eskerrik asko a když poděkujete právě takto místo španělských slov muchas gracias, Baskům se rozzáří tváře.

I v baru v centru baskického Bilbaa se servíruje české pivo čili po španělsku cerveza. Tady je důkaz.

Baskická pochoutka - pintxo

Druhé baskické náboženství: fotbal a Athlétic

Řeč Basků euskara je opravdu tak odlišná, že si ani lingvisté dost dobře nevědí rady, kde se vzala, stejně jako tento malý národ, který se nikdy úplně nesmířil s tím, že je součástí královského Španělska.

Touha po nezávislosti je tu silná a na první pohled patrná. Už na letišti vás vítají tabule, kdy je na prvním místě euskara, na druhém angličtina a až na třetím španělština.

Po celém Bilbau vlají z oken červenobílé vlajky místní chlouby, klubu Athlétic. Fotbal je tu druhé náboženství, možná ještě silnější než katolictví. V centru starého města Casco Viejo, nedaleko velké tržnice La Ribéra a Muzea Baskicka, které také stojí za to vidět, jsem objevil ulici, která se celá vyšňořila do červenobílé.

Znak města Bilbaa

K tradiční výzdobě oken i balkonů patří v Bilbau kromě květin vlajky klubu Athlétic Bilbao.

Ve městě potkáte běžně i řadu místních v dresu Athlética. Musím říci, že jsem i jako fotbalový fanoušek nikde nic podobného neviděl. Místní klub má jako svůj symbol lva, takže je už z podstaty návštěvníkovi z České republiky sympatický. Jednoho lva mají vystaveného přímo v útrobách stadionu San Mamés, kterému ovšem všichni místní říkají "katedrála" a kam se turisté hrnou na prohlídku, když se právě nehraje zápas.

Teď, když do Bilbaa začala létat z Prahy přímá linka, v pátek dopoledne tam a v pondělí večer zpět, je snadné vyjet do tak trochu exotického Baskicka na prodloužený víkend. A stihnout tu obdivovat špičkovou architekturu a vychutnávat si místní kuchyni i skvělý fotbal. Na město s necelými 400 tisíci obyvateli je tu lákadel až až. A vyplatí se sem vrátit. Eskerrik Asko, Bilbo! Díky Bilbao, že jsem tě objevil.

Může se hodit

BILBAO
Bilbao je hlavním městem provincie Bizcaia, jedné ze tří v autonomní oblasti Baskicko (Euskadi). Mluví se tu kastilskou španělštinou a řečí Basků je euskara, ale vystačíte si i s angličtinou. Místní ovšem ocení, když se alespoň pár slovíček v euskara naučíte.

JAK SE TAM DOSTAT A DOPRAVA NA MÍSTĚ
Z České republiky létá od června do Bilbaa přímá linka SmartWings, v pátek a v pondělí. Cena zpáteční letenky se pohybuje kolem 5 tisíc korun. Z letiště do města, které není daleko, se dostanete autobusem nebo taxi. Ve městě jezdí metro, jedna z linek vás doveze až k pláži.

Centrum města se dá ale dobře obejít i pěšky. Mírně bokem je jen stadion San Mamés, kam lze dojet metrem i tramvají.

UŽITEČNÉ WEBY
www.bilbao.net/bilbaoturismo
www.spain.info

CO MUSÍTE VIDĚT
Největší atrakcí města, kterou byste rozhodně neměli opominout, je Guggenheimovo muzeum, které bylo otevřeno v roce 1997. Otevřeno má od úterý do neděle od 10 do 20 hodin. Cena vstupného je 10,50 eura, pro studenty do 26 let a osoby nad 65 let je to 7,50. Děti do 12 let doprovázené rodiči mají vstup zdarma. Více: www.guggenheim-bilbao.es/

DALŠÍ TIPY NA ZAJÍMAVÁ MÍSTA