Nejdivočejší přistání světa i splněný cestovatelův sen. To je Bhútán

Při vyslovení jména Bhútán možná někteří budou tápat na mapě. Málo známou horskou zemi o rozloze poloviny Česka najdeme východně od Nepálu, vklíněnou mezi tropickou Indií a suchými náhorními planinami Tibetu. Když se mi naskytla příležitost se sem na pár týdnů vydat, neváhal jsem ani na vteřinu.
Mladí mniši před klášterem v Punakha

Mladí mniši před klášterem v Punakha | foto: Jan Hocek, pro iDNES.cz

Toto buddhistické království pod štíty Himálaje má čistou krajinu a úžasnou přírodu, zasněžené hory, ukryté kláštery, prastaré obyčeje a velmi pohostinné lidi. O izolovanosti země hovoří i fakt, že více než polovina rozlohy Bhútánu leží výše než 3 000 m a najdeme tu mimo jiné nejvyšší nezdolanou horu, 7 570 m vysoký štít Gangkhar Puensum.

Před odjezdem jsem tedy byl zvědavý, co mě v Bhútánu čeká. Informací k dohledání je málo a nepotkal jsem nikoho, kdo by tuto zemi předtím navštívil. Nakonec moje zážitky daleko překonaly očekávání. Setkal jsem se s neobyčejně příjemnými a pohostinnými lidmi, spatřil pramálo dalších turistů a zažíval atmosféru původních časů v zemi, jejíž kouzlo se možná velmi brzy vytratí.

Nejdivočejší přistání světa

Už přílet do Bhútánu je zážitkem sám o sobě. Neponechal jsem nic náhodě a sedl jsem si k okýnku na levé straně, abych mohl spolu s Milanem a Lenkou, kteří cestovali se mnou, během letu z Dillí obdivovat výhled na himálajské osmitisícovky. Postupně za okýnkem letadla defilují zasněžené štíty Everestu, Lhotse i Makalu. Míjíme obrovský masiv Kančendžengy a po pár minutách začínáme sestupovat do jednoho z hlubokých údolí.

Že bhútánské letiště Paro není daleko, poznám podle mohutného náklonu letadla, kdy airbus společnosti Drukair během několika okamžiků otáčí o 180°, přičemž strmé zalesněné svahy míjíme na můj vkus opravdu dost těsně. Pod námi se objevují rýžová políčka a typické bhútánské domky. Vidím pevnost v Paro a pak už se jen pilot musí vyhnout hřbetu kopce, který mu jaksi překáží těsně před ranvejí.

Podívejte se na přistání v Bhútánu:

22. srpna 2014

Po schůdcích vystupuji z letadla a pozoruji na sobě, jak příliv adrenalinu z přistání náhle odplouvá s pohodou, která vyzařuje ze všeho, co je okolo mě: na svazích nad letištěm se třepotají typické buddhistické praporky, z velkého obrazu se na mě usmívá královský pár a z komínů dřevěných domečků stoupá k modré obloze dým.

Pevnost (Dzong) v Trongsa je nejdelší v Bhútánu.

Pohled na Everest z letadla během letu Dilí – Paro

Tygří hnízdo

Na letišti na nás už čeká náš průvodce Pema. Je ustrojený v typickém mužském kroji „gho“, jakémsi plášti dlouhém po kolena, připomínajícím přepásaný župan. Bhútánci dbají na tradice a jak se dozvídáme, tento oděv je povinné nosit během pracovní doby. Pema ukazuje na protější svah, kde pod skalnatým vrcholkem leží proslulé Tygří hnízdo, jedna z nejvýznamnějších památek země. Výstup k tomuto chrámu plánujeme na následující den.

Klášter Taktsang, jak se Tygří hnízdo skutečně jmenuje, představuje hlavní turistický bod celé země. Je to něco jako náš Karlštejn nebo Pražský hrad, prostě všichni turisté ho musí vidět.

Jedním z tradičních zvyků je ranní zapalování aromatických bylin. Kouř má chránit dům a jeho obyvatele před zlými démony.

Mniši se učí na tibetský roh dung-chen v zapadlém klášteře nedaleko hranic s Tibetem.

Výstup není příliš náročný, i když nadmořská výška je na dýchání už znát. Část návštěvníků se nechává vyvézt na hřbetech mul, většina však absolvuje zhruba tříhodinový pochod vlastními silami. O co jednodušší to měl Guru Rinpoche, který sem podle legendy přiletěl v 8. století na hřbetu tygřice!

Nádherná stavba je doslova nalepena na skále vysoko nad údolím, ve výšce 3 100 metrů. Vstup do kláštera je možný až po odložení fotobatohů a důkladném prošacování, nikdo nesmí mít s sebou ani mobil. S Pemou procházíme jednotlivé místnosti a modlitebny a nahlédneme i do jeskyně, kde prý Guru Rinpoche meditoval tři měsíce.

Tradiční modlitební mlýnky najdeme v Bhútánu na nejrůznějších místech. Roztáčejí se vždy po směru hodinových ručiček.

Obyvatelé údolí Phobjikha

Trek Jomolhari – Laya-Gasa

Následující den se loučím s Milanem a Lenkou, kteří vyrážejí na téměř dvoutýdenní putování podél nejvyšších bhútánských štítů. Jejich trasa vede k úpatí hory Jomolhari a dále podél tibetsko-bhútánské hranice do vesnice Laya pod horou Masagang.

Když jsme se s Milanem a Lenkou opět potkali po dvou týdnech v hospodě v Thimphu, byli ze svého zážitku v horách doslova nadšení. Přestože v minulosti poznali desítky světových treků po celém světě, podle Lenky to byla nejhezčí túra, kterou prošla. Svůj díl na tom jistě mělo i krásné počasí a také skvělá práce doprovodného týmu a průvodce Pemy, kterého jsem jim domluvil.

Většina Bhútánců dosud žije tradičním způsobem života, jako před staletími.

Typický oběd v bhútánské „lepší“ restauraci. Vpředu červená rýže (typická pro Bhútán), úplně vlevo chilli se sýrem, bhútánské národní jídlo.

Abyste tomu rozuměli: v Bhútánu nemůžete vyrazit na vícedenní trek jen tak, samostatně. Vše je organizováno a podřízeno maximálnímu pohodlí turistů. Skupinka výletníků má k dispozici průvodce a kuchaře a spolu s nimi jde karavana koní nebo jaků, kteří nesou náklad. Teplé jídlo se servíruje třikrát denně, k dispozici je stan na přespání i jídelní stan a nesou se dokonce skládací stoly, křesílka, toaleta.

Hrubé domácí štěstí

Jak se cestuje po Bhútánu

  • Pokud se chcete vypravit do Bhútánu, musíte mít celý pobyt předem  zorganizovaný některou z místních cestovních kanceláří. Není tedy možné cestovat samostatně, na místě pobyt vyřizovat nebo zásadně měnit program cesty.
  • Každý návštěvník musí uhradit minimální denní poplatek, který je podle sezony 200 – 250 USD na osobu (4 450 - 5 560 Kč). V ceně je ubytování v kvalitním hotelu, plná penze, průvodce, vstupy do všech památek a doprava. U trekingových programů je poplatek stejný a zahrnuje zajištění trekingu, kuchaře, koně nebo jaky a zapůjčení stanů a dalšího vybavení.
  • Nejde sice o malé částky, ale vždy se jedná o privátní servis a může vás hřát pocit, že z vašich peněz jde 65 USD / den (1 400 Kč) na podporu školství a zdravotnictví. Bhútán systémem nemalých poplatků odolává přílivu masové turistiky, a přínosem pro návštěvníky tak je i velmi malý počet ostatních turistů.

Moje putování Bhútánem mě postupně přivádí do bezpočtu kouzelných míst: navštěvuji hlavní město Thimphu (snad jediné opravdové město celé země) i horská údolí Bumthang připomínající krajinou Švýcarsko. V národní knihovně si prohlížím největší tištěnou knihu světa, překonávám bezpočet horských sedel, odkud se otevírají famózní výhledy na hřeben Himálaje, pěšky stoupám k buddhistickým klášterům, fotím meditující mnichy i ženy sklízející rýži, procházím vesnicemi v zapadlých horských údolích.

Užívám si luxusu osobního průvodce a řidiče, který každé ráno leští už tak nablýskané SUV. Průvodce Tenzink je ochoten se mnou za tmy vyrážet za východem slunce nebo se pěšky prodírat lesem k ukrytým klášterům. Jeho znalosti historie a kultury jsou obdivuhodné, navíc se díky jeho skvělé angličtině nemáme problém se domluvit.

Lidé tu žijí jako před staletími, jediným zdaleka viditelným dokladem postupující modernizace jsou plechové střechy tradičních domů a elektrická vedení. Bhútánci se ale nevzdávají tradic, přes zavedení demokracie před pár lety stále obdivně vzhlížejí ke králi, chodí v krojích, modlí se v klášterech nebo soutěží v tradiční lukostřelbě.

Zdá se, že v této zemi jsou lidé opravdu spokojení a šťastní. Sice na první pohled poznám, že většina z tři čtvrtě milionu obyvatel Bhútánu patří z našeho pohledu k těm chudším, na druhou stranu nikde nevidím žebráky, jako je tomu třeba v sousední Indii nebo nedalekém Nepálu. Bhútán v tomto ohledu razí heslo „hrubé národní štěstí“, což je spíše politický koncept, který se snaží vyjádřit míru kvality lidského života pomocí obecnějšího ukazatele, než jakým je čistě ekonomický hrubý domácí produkt.

Na procházce odlehlou vesnicí

Tanec v maskách

Jeden z posledních dnů v Bhútánu zavítám do odlehlého horského údolí Phobjikha. Mělké, ledovcem vytvořené údolí připomíná charakterem tibetskou krajinu. Svahy porůstají borovice a modříny, které se teď na konci října barví do krásných podzimních tónů. Prohlížím si zdejší klášter Gangteng, který patří k nejstarším v Bhútánu a leží na malém kopečku nad údolím.

Poté vyrážím na kratší túru, která mě přivádí do nádherného lesa. Lesní pěšina se klikatí pod mohutnými stromy a pomalu sestupuje na dno údolí. Tenzinkovi najednou zazvoní mobil a od našeho řidiče se dozvídáme, že u jednoho z klášterů asi čtyři kilometry odtud právě probíhá roční festival a tance v maskách. Dávám se do poklusu, nerad bych tuto událost promeškal.

Lukostřelba patří k tradičním sportům i společenským událostem. Střílí se na vzdálenost 160 metrů!

Rituální tanec v maskách je jedním z vrcholů ročního festivalu v údolí Phobjikha.

Na louce před starým klášterem sedí na zemi několik stovek lidí. Jsou tu děti, rodiny i stařečkové, kteří točí modlitebními mlýnky. Mezi lidmi procházejí postavy v maskách rozesmátých klaunů a pod stany v plastových křeslech sedí několik vysoce postavených mnichů. Uvnitř kláštera skrze bránu pozoruji chumel postav v barevných krojích, kteří náhle vybíhají ven. Osm tanečníků má na hlavě masky koňských hlav a předvádí rituální tanec.

Několikaminutovým představením vlastně vrcholí nejvýznamnější zdejší festival, který jsem se štěstím mohl navštívit. Když pak večer relaxuji v kádi s vodou ohřátou rozpálenými říčními valouny, přijde mi to celé jako jeden velký sen.

Může se hodit

Kdy jet
Nejlepší období pro návštěvu Bhútánu jsou jaro a podzim. Na jaře probíhá hodně festivalů a kvetou rododendrony. V létě (červen – srpen) je krajina svěže zelená, ale pravidelné deště mohou být problematické při trekingu, neboť cesty jsou bahnité. Pro treking je naopak ideální říjen, kdy je nejstabilnější počasí s množstvím slunečných dnů.

Letecká doprava
Všechny mezinárodní lety do Bhútánu přistávají v Paro. Nejvýhodnější jsou většinou lety přes Dillí, v úvahu připadají i Káthmándú nebo Bangkok. Jako dálkového dopravce lze využít například Emirates, Turkish, Finnair nebo Aeroflot.

Vízum
Vízum stojí 40 USD (900 Kč) a zajišťuje ho CK, které předem zašlete vaše pasové údaje. Po příletu na letišti je proces rychlý a bez komplikací.

Ubytování
Síť hotelů není nikterak rozsáhlá, v některých místech najdete třeba jen jeden malý hotýlek. Standardní hotely jsou většinou kategorie 3*, poměrně kvalitní a čisté. Pokoje mají vlastní sociální zařízení, většinou je k dispozici wi-fi připojení. Kdo chce využít nadstandardních služeb, může si připlatit za hotely kategorie 4-5*. V Bhútánu najdeme nádherné luxusní resorty, ale noc v nich může stát i přes tisíc dolarů navíc.

Doprava v místě
Cestuje se vždy soukromě, podle velikosti skupinky osobním vozem typu SUV, minibusem nebo malým autobusem. Je možné využít i místní přelety a ušetřit čas strávený v autě. V Bhútánu jsou tři letiště: Paro, Bumthang a Yongphula. Více na www.drukair.com.bt/

Stravování
O Bhútánu nelze prohlásit, že by šlo o gurmánskou destinaci. Teplá jídla představují většinou variace na rýži, maso a různé přílohy, hodně oblíbené je chilli se sýrem.

Zajištění cesty
V Bhútánu existuje okolo 300 tour-operátorů. Výběr jednoho z nich je tedy dost složitý, ne každá místní kancelář nabízí dobré průvodce a plně kvalitní a profesionální servis. Seznam bhútánských CK najdete zde: www.tourism.gov.bt/directory/tour-operator

Poznávací i trekingové zájezdy z ČR do Bhútánu organizují například společnosti Inspira, Chinatours, ESO nebo Adventura. Cesty na míru do Bhútánu najdete například na www.vipholiday.cz/zajezd/bhutan/

Autor: , pro iDNES.cz
  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Mnohem lepší než Thajsko. Kambodža vás okouzlí vstřícností i památkami

21. března 2024

Kambodža byla loni zvolena asijskou vedoucí kulturní destinací. My jsme si její návštěvu...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla

28. března 2024

Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...

Láska na druhé sousto. Japonská kuchyně je plná nástrah i úžasných chutí

28. března 2024

Seriál Když jede člověk do Japonska, nevezme si s sebou zásobu paštik, to se rozumí tak nějak samo sebou....

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Výlet do thajského ráje. Některé ostrovy tu většina Čechů ještě neobjevila

27. března 2024

Premium Když se řekne dovolená v Thajsku, většina lidí si představí ruch a vřavu největšího z ostrovů...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...