Berlínskou zeď připomínají už jen chráněné zbytky

"Stavba je chráněnou památkou. Nepoškozujte prosím stěnu." Drobné písmo na téměř nepatrné úřední tabulce v někdejší východoberlínské čtvrti Friedrichshain neupozorňuje na některý z architektonických skvostů německé metropole, ale na více než kilometrové torzo betonové zdi, která dodnes zůstala nedaleko Východního nádraží (Ostbahnhof) jako jeden z pomníků poválečného rozdělení města i symbol tehdejšího bipolárního světa.

"Kde ta zeď byla?" je jednou z nejčastějších otázek turistů nechápajících dodnes život ve městě, jehož západní část obehnali východoněmečtí komunisté 156kilometrovou "protifašistickou ochrannou hrází", aby bránili exodu miliónů lidí z hospodářsky zaostávající a totalitní Německé demokratické republiky na západ. Čtyřicet let od postavení zdi 13. srpna 1961 a dvanáct let po
jejím pádu z ní moc nezbylo.
   

V místech, kde segmenty zůstaly ušetřeny stržení, je beton mnohde vytlučený majzlíky, jak si turisté a obyvatelé odnášeli úlomky na památku. Zvlášť v centru města, třeba u Braniborské brány nebo Říšského sněmu připomíná někdejší bariéru už jen speciální pás dlažby v asfaltové silnici nebo litinové tabulky s nápisem "Berlínská zeď 1961-89".
   

Budoucím generacím zeď připomenou obrázky, filmy nebo torza, ale originální "pásmo smrti" s veškerým hraničním zařízením se už nezachovalo nikde. Nejdelší 1,3 kilometru dlouhý kus stěny nelze přehlédnout u Východního nádraží podél šestiproudové výpadovky na Drážďany a Prahu. V roce 1990 jej pomalovali umělci z celého světa a proměnili v dnes již chráněnou East Side Gallery neboli "východní galerii" pod širým nebem.
   

Nikde nebyla brutalita režimu tak zjevná jako v Bernauské ulici na pomezí východního obvodu Mitte a západního Weddingu, kde mnohdy nezdařené útěky skončily střelbou východních pohraničníků do lidí prchajících za svobodou i z oken domů ve vyšších patrech. Proto tam našel místo ústřední památník zdi. Kolem tamního 70 metrů širokého hraničního pásu se táhne 212 metrů dlouhý úsek
vnitřní a vnější stěny a uzavírají ho lesklé ocelové stěny, v nichž má optický odraz budit dojem nekonečnosti valu.
   

V těsném sousedství pobízí k zamyšlení dřevěný kostelík Smíření usazený do kdysi vybouraného "pásma smrti". Před dvěma lety vyrostl na místě stejnojmenného mohutného novogotického kostela, který komunisté v roce 1985 vyhodili do povětří.
   

Poblíž poslanecké sněmovny spolkové země Berlína pak zůstal 200metrový pás stěny vykotlané kladívky a nyní ohrazené ochranným plůtkem. Zeď tam navíc tvoří hranici budovaného dokumentačního střediska Topografie nacistického teroru na místě bývalé ústředny hitlerovské tajné policie gestapa. Pár set metrů dál připomíná
několikajazyčný štít a americká kontrolní budka někdejší hraniční přechod Checkpoint Charlie na ulici Friedrichstrasse.
   

Nejkontrastněji možná působí jedna z posledních oprýskaných východních strážních věží se střílnami u Postupimského náměstí. Před válkou nejrušnější křižovatku metropole umrtvilo, když se na desítky let ocitla na pomezí rozděleného světa. Dnes už strážní věži dominují zbrusu nové mrakodrapy a symbolizují naději a budoucnost nového Berlína.