Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bělověžský prales, přírodní skvost Evropy. S ozvěnou gulagů za zády

aktualizováno 
Návštěva Bělověžského pralesa je cestou do chrámu přírody. Najdete tu staleté stromy čnící k obloze, obrovské tlející padlé kmeny obrostlé huňatým mechem, panenské říčky i světélkující pařezy. Vidět se dá polská i běloruská část pralesa a na prohlídku si vyhraďte alespoň tři dny.

Zubr v oboře u obce Kamianiuki v běloruské části Bělověžského pralesa | foto: Vít Štěpánek, pro iDNES.cz

Pomezí severovýchodního Polska a Běloruska nepatří na první pohled k cestovatelským hitům. Nepatrně zvlněná krajina vesměs oko neupoutá, historickými památkami mezinárodní třídy neoplývá a je sem poměrně složité dopravní spojení. Tento region však skrývá skvost, který za návštěvu rozhodně stojí. Bělověžský prales je jednou z nejhodnotnějších přírodních oblastí Evropy vůbec.

Ve stínu věkovitých dubů

Bělověžský prales je největší komplex přirozených listnatých a smíšených lesů v Evropě. Táhne se do dálav přes dnešní polsko-běloruskou hranici. Na polské straně lze do nejcennější části lesa, chráněné jako národní park již od roku 1932, jen nakouknout, a to pouze v rámci procházky s průvodcem, ale i tak je to zážitek.

Fotogalerie

Vyrážíme ze středu osady Bělověž (Białowieża) a po průchodu mohutnou dřevěnou bránou naše skupina, kterou tvoří asi deset Poláků a jeden Holanďan, pokračuje v šerém přítmí po sotva znatelné pěšince. Ta se kroutí mezi obrovskými stromy, občas překračujeme padlé kmeny obrostlé mechem a choroši.

Tuto část tzv. přísné rezervace (Obszar Ochrony Ścisłej) porůstá smíšený les. K největším exemplářům patří duby. Jen v zamokřených terénních depresích, kde se tvoří rašelina, se porost trochu rozvolňuje a skrze koruny stromů je vidět nebe. Prostě panenský les, kde je příroda zcela ponechána svému osudu už několik staletí. Procházíme jím asi dvě hodiny a kdybychom mohli projít celou rezervaci od severu k jihu, trvalo by to mnohonásobně déle.

Kde jsou ti zubři?

Zubra evropského (Bison bonasus), zdaleka nejznámějšího reprezentanta bělověžské fauny, jsme nepotkali. Máme-li věřit našemu průvodci, tak se to v letním období povede asi během jedné návštěvy z pěti. O dost větší šance spatřit "krále pralesa" je v zimě, kdy je terén přehlednější. I proto, na první pohled paradoxně, patří k hlavní turistické sezoně v této odlehlé a rovinaté krajině období Vánoc.

V přísně chráněné rezervaci severně od vsi Białowieża

V přísně chráněné rezervaci severně od vsi Białowieża

V přísně chráněné rezervaci severně od vsi Białowieża

V přísně chráněné rezervaci severně od vsi Białowieża

S jistotou lze v každé sezoně vidět zubra evropského o pár kilometrů dál, v malé zoo (Rezerwat Pokazowy Żubrów) umístěné při silnici asi tři kilometry za osadou Bělověž. V ohradách se tu potuluje pár pěkných exemplářů, ovšem výběhy jsou dost rozlehlé, a tak si při pozorování pomáháme dlouhým objektivem. Pozorujeme živočišný druh, který byl před necelou stovkou let kriticky ohrožen vyhynutím. A právě Bělověžský prales sehrál při záchraně zubra klíčovou úlohu.

Zubři žili v této krajině od nepaměti a jejich ochrana sahá staletí zpět. O zubrech se zmiňuje např. královský dekret z roku 1538, který mj. stanovil za nelegální skolení zvířete trest smrti. Populace místních zubrů ovšem padla za oběť událostem první světové války, kdy celé stádo vybili němečtí vojáci. Teprve po roce 1929 začala reintrodukce, a to pomocí jedinců dovezených sem ze zoologických zahrad. Návrat zubrů do volné přírody byl nakonec úspěšný a dnes se jich po Bělověžském pralese potuluje skoro tisícovka. Z toho asi polovina na polské straně.

Daněk evropský v oboře u obce Kamianiuki v běloruské části Bělověžského pralesa

Daněk evropský v oboře u obce Kamianiuki v běloruské části Bělověžského pralesa

Vítr vane z východu. Násilné vyhnání, válka i gulagy

Dramatický osud populace bělověžských zubrů počátkem 20. století ovšem není jedinou připomínkou toho, že se nacházíme v politicky citlivé krajině. Ještě před vstupem do přísné rezervace jsme totiž prošli rozsáhlým parkem, který kdysi obklopoval zámek, jak napovídá jeho polský název Park Pałacowy. Sem původně jezdili na honitbu polští panovníci, ovšem po dělení Polska koncem 18. století toto území připadlo Rusku a pak se tu občas objevovali ruští carové.

Palác sám nepřežil druhou světovou válku, a tak dnes v parku můžete spatřit alespoň malebnou dřevěnou vilu, postavenou v polovině 19. století pro grodenského guvernéra. O kus dál si lze projít moderní budovu přírodovědného muzea.

A historický neklid je znát i při procházce osadou Bělověž. Malebné dřevěné domky jsou rozházené po délce asi čtyř kilometrů, ovšem žádný z nich není příliš starý. Bělověž totiž zažila vyhnání polských rolníků po roce 1830 a přistěhovalí Rusové zase utekli před německou armádou za první světové války. V důsledku paktu Molotov-Ribbentrop pak skončila na počátku druhé světové války většina zdejších obyvatel v sibiřských gulazích, později v okolí probíhaly tvrdé boje s partyzány.

Obyvatelé Bělověže zkrátka povlávali ve víru mocenských zájmů, až se z toho točí hlava. Svědectvím "linie  styku" jsou i dva kostely různých vyznání. Pravoslavný chrám, výraznou cihelnou stavbu s pěkným ikonostasem, najdete přibližně ve středu obce, zatímco katolický kostel stojí na východním okraji Bělověže.

Pravoslavný kostel ve vsi Białowieża

Pravoslavný kostel ve vsi Białowieża

Typické domy ve vsi Białowieża

Typické domy ve vsi Białowieża

Do běloruského pralesa. Když příroda nezná hranic

Centrum Bělověže leží jen asi tři kilometry od současné běloruské hranice a již několik let tady funguje turistický hraniční přechod pro pěší a cyklisty. Návštěva běloruské části Bělověžského pralesa je rozhodně zajímavá, byť ne zrovna administrativně snadná, nutné je vízum i běloruské zdravotní pojištění. O jiném než legálním přechodu hranice vůbec neuvažujte. "Čáru" tu lemuje plot z ostnatého drátu, silně připomínající bývalou železnou oponu na západní hranici Československa a na hraniční linii pravidelně patrolují vojáci.

Na běloruské straně hranice se dnes rozkládá naprostá většina Bělověžského pralesa. I rozloha nejpřísněji chráněného území je na běloruské straně ve srovnání s polskou částí skoro desetinásobná. Také návštěvnický režim je jiný. Běloruský park křižují asfaltové cesty vhodné pro pohyb na bicyklu a omezení kvůli ochraně přírody je tu méně než na polské straně.

Bělověžský prales - hraniční plot severně od obce Kameniuki

Bělověžský prales - hraniční plot severně od obce Kameniuki

Když se po dvouhodinové proceduře na hranici konečně otevírá brána v drátěném plotě, pohlcuje mě nekonečný les. Do obce Kamianiuki, jediné turistické základny běloruské části pralesa, zbývá 15 kilometrů pochodu. Nebýt záblesků slunce, které se mezi vysokými korunami stromů pomalu blíží k obzoru, bylo by to dokonalé bezčasí. Nikde nikdo, jen občas se v lese mihne stín nějakého zvířete.

Chvíle odpočinku na hrázi Ljadského jezera ještě umocňuje pocit vytržení z prostoru a času, stejně jako krátký rozhovor s mladíkem v blízké osadě Ljadskije, čítající pár dřevěnic na pasece v lese. Místní nechápou, kde se tu beru a co vlastně chci. Lezu na 40 metrů vysokou požární hlásku u osady, prý je to bezpečné. Zvlášť v posledním úseku ten pocit sice vůbec nemám, ale naštěstí nefouká a zvědavost je silnější. Kukaň na vršku hlásky přesahuje nejvyšší stromy asi o pět metrů a vyhlídce nic nebrání. Pohled je to pěkně monotónní: nic než les v nekonečné rovině. První pohoří směrem na východ je přece Ural, nějakých 2 500 kilometrů odtud. Karpaty na jihu leží trochu blíž.

Lužní les u jezera Ljadskoje v běloruské části Bělověžského pralesa

Lužní les u jezera Ljadskoje v běloruské části Bělověžského pralesa

Jezero Ljadskoje v běloruské části Bělověžského pralesa

Jezero Ljadskoje v běloruské části Bělověžského pralesa

Posledních pár kilometrů do Kamianiuk se nakonec vezu gazíkem s pohraničníky. Druhý den křižuji běloruský prales na vypůjčeném bicyklu po solidně značených cestách. Poprvé zastavuji u zubří ohrady, zdejší exempláře vyhodnocuji jako více "visitor-friendly" než ty polské a poté u čtyřsetletého dubu následuje piknik u jezera, kde se otevírá scenérie jako ve Skandinávii.

Odpoledne se pouštím nazdařbůh k západu, cestička se zužuje až mizí docela. Nechávám bicykl opřený o strom a prodírám se dál pěšky. Ne daleko, najednou se houština rozsvětluje, les prořezává průsek a jeho prostředkem se táhne plot z ostnatého drátu. Vida, tak vypadá vnější hranice Evropské unie. Ještě že příroda hranice nezná.

Může se hodit

Informace

  • www.bpn.com.pl: Webové stránky polské části Bělověžského národního parku (polsky, anglicky).
  • http://npbp.brest.by: Webové stránky běloruské části Bělověžského národního parku (rusky).
  • www.bialowieza.net.pl: Informace o obci Białowieża a okolí (polsky, částečně i anglicky).
  • www.turystyka.wrotapodlasia.pl: Turistické stránky Podleského vojvodství (Województwo podlaskie), na jehož území leží i Bělověžský prales (polsky).

Doprava
Prahu a Varšavu spojuje denně několik přímých leteckých spojů (ČSA a LOT). Z Česka se samozřejmě dá jet i po kolejích (z Prahy 8–9 hodin včetně nočního lůžkového vlaku). Z Varšavy lze pokračovat vlakem nebo autobusem do Białystoku (3 hodiny) a pak dál do Bělověže dalších 90 minut autobusem.

Jízdní řády polských státních železnic najdete na adrese www.rozklad-pkp.pl, vybrané dálkové autobusové linky na www.polskibus.com (včetně užitečné linky Varšava–Białystok) a všechny spoje veřejné dopravy v zemi na portále www.e-podroznik.pl.

Ubytování
V polské Bělověži je velká nabídka ubytování v soukromí v cenách kolem 50 PLN za osobu a noc (asi 320 korun), najde se i několik hotelů a penzionů. Pokud nejedete zrovna o Vánocích, rezervace předem není třeba. Na běloruské straně hranice tvoří jedinou ubytovací základnu velké hotely u obce Kameniuki na jižní periferii národního parku. Zde musíte mít ubytování zajištěné předem (jinak nedostanete vízum).

Jak do Běloruska 

  • Občané států EU včetně Čechů musí mít pro návštěvu Běloruska předem obstarané vízum a platí to i pro jen několikahodinovou návštěvu běloruské části Bělověžského pralesa. Na hranicích nelze vízum získat.
  • Nejsnazší a téměř jediná cesta k vízu vede přes některou z pražských agentur, která "administrativní byznys" vyřídí za vás. Počítejte však s výdajem asi pěti tisíc korun, v ceně bude voucher na jeden nocleh.
  • Cizinci musí mít na dobu pobytu uzavřeno běloruské zdravotní pojištění, které sice prodávají na větších hraničních přechodech, nikoli však na turistickém přechodu v Bělověžském pralese. A protože toto pojištění nelze zakoupit ani v Česku, musíte si jej obstarat cestou, nejspíš v Białystoku.
  • V souvislosti s Mistrovstvím světa v ledním hokeji, které Bělorusko příští rok pořádá, bude v období od 25. 4. do 31. 5. 2014 umožněn cizincům vstup do Běloruska bez víza, avšak bude nutné se prokázat platnou vstupenkou na některý ze zápasů mistrovství. Detaily v angličtině najdete na webu http://icehockey-2014.com/en/tour/rules-of-entry.
Bělověžský prales

Bělověžský prales. Zdroj: www.openstreetmap.org

 

Autor: pro iDNES.cz



Nejčtenější

Dvě mrtvoly v rokli. V Mexiku zavraždili cyklisty na cestě kolem světa

Zavraždění cyklisté Krzysztof Chmielewski z Polska (vlevo) a Holger Hagenbusch...

Je to případ, který opět připoutal pozornost světové veřejnosti k eskalující epidemii násilí v Mexiku. Tamní policie...

Z plynárny ve skalách bude penzion. Nový majitel neodolal kouzlu místa

Objekt bývalé plynárny v Hřensku.

Sto let starý kamenný dům v Hřensku schovaný v úzké skalní rokli, který původně sloužil jako plynárna, získal nový...



Další velepočin lezce Ondry. V Rumunsku zdolal dvě nejtěžší cesty

Adam Ondra vylezl v norském Flatangeru nejtěžší sportovní cestu světa, a zavedl...

Český lezec Adam Ondra opět posunul hranice nejen své, ale i všech svých soupeřů: zdolal hned dvě nejtěžší cesty...

Na Vltavu vypluly benátské gondoly, parašutista podletěl most

Slavnosti Navalis na Vltavě v Praze (15. května 2018)

Vltava v centru Prahy v úterý večer patřila Svatojánským slavnostem Navalis. Letos je zpestřily dvě válečné gondoly z...

Plasty jsou i v nejhlubším koutě Země. V Mariánském příkopu našli igelitku

Plasty v Mariánském příkopu

Přívalu plastového odpadu neunikl ani nejhlubší kout světových oceánů: bezmála 11 kilometrů hluboký Mariánský příkop....

Další z rubriky

Na dovolenou s notebookem a powerbankou? Zkontrolujte si výkon baterie

(Ilustrační snímek)

Blíží se sezona letních dovolených a na cesty letadlem se vydají i lidé, kteří běžně nelétají. Ti často tápou, co si s...

Útěk před pylem do solného dolu. Vělička je největší atrakcí Polska

Hlavní podzemní sál – kaple sv. Kunhuty z roku 1896 - je bohatě zdobený reliéfy.

Nejslavnější solný důl světa navštíví ročně téměř dva miliony lidí. Většina z nich přes den, ale někteří do něj...

Uzbekistán se otevírá turistům. A hned pro ně zřídil speciální policii

„Chceme, aby turisté fotografovali co nejvíce. Dávejte fotky na instagram! To...

V Uzbekistánu byla před půl rokem vytvořena speciální turistická policie, která má pomáhat návštěvníkům v bájném městě...

Najdete na iDNES.cz