Bělověžský prales, přírodní skvost Evropy. S ozvěnou gulagů za zády

Návštěva Bělověžského pralesa je cestou do chrámu přírody. Najdete tu staleté stromy čnící k obloze, obrovské tlející padlé kmeny obrostlé huňatým mechem, panenské říčky i světélkující pařezy. Vidět se dá polská i běloruská část pralesa a na prohlídku si vyhraďte alespoň tři dny.
Zubr v oboře u obce Kamianiuki v běloruské části Bělověžského pralesa

Zubr v oboře u obce Kamianiuki v běloruské části Bělověžského pralesa | foto: Vít Štěpánek, pro iDNES.cz

Pomezí severovýchodního Polska a Běloruska nepatří na první pohled k cestovatelským hitům. Nepatrně zvlněná krajina vesměs oko neupoutá, historickými památkami mezinárodní třídy neoplývá a je sem poměrně složité dopravní spojení. Tento region však skrývá skvost, který za návštěvu rozhodně stojí. Bělověžský prales je jednou z nejhodnotnějších přírodních oblastí Evropy vůbec.

Ve stínu věkovitých dubů

Bělověžský prales je největší komplex přirozených listnatých a smíšených lesů v Evropě. Táhne se do dálav přes dnešní polsko-běloruskou hranici. Na polské straně lze do nejcennější části lesa, chráněné jako národní park již od roku 1932, jen nakouknout, a to pouze v rámci procházky s průvodcem, ale i tak je to zážitek.

Vyrážíme ze středu osady Bělověž (Białowieża) a po průchodu mohutnou dřevěnou bránou naše skupina, kterou tvoří asi deset Poláků a jeden Holanďan, pokračuje v šerém přítmí po sotva znatelné pěšince. Ta se kroutí mezi obrovskými stromy, občas překračujeme padlé kmeny obrostlé mechem a choroši.

Tuto část tzv. přísné rezervace (Obszar Ochrony Ścisłej) porůstá smíšený les. K největším exemplářům patří duby. Jen v zamokřených terénních depresích, kde se tvoří rašelina, se porost trochu rozvolňuje a skrze koruny stromů je vidět nebe. Prostě panenský les, kde je příroda zcela ponechána svému osudu už několik staletí. Procházíme jím asi dvě hodiny a kdybychom mohli projít celou rezervaci od severu k jihu, trvalo by to mnohonásobně déle.

Kde jsou ti zubři?

Zubra evropského (Bison bonasus), zdaleka nejznámějšího reprezentanta bělověžské fauny, jsme nepotkali. Máme-li věřit našemu průvodci, tak se to v letním období povede asi během jedné návštěvy z pěti. O dost větší šance spatřit "krále pralesa" je v zimě, kdy je terén přehlednější. I proto, na první pohled paradoxně, patří k hlavní turistické sezoně v této odlehlé a rovinaté krajině období Vánoc.

V přísně chráněné rezervaci severně od vsi Białowieża

V přísně chráněné rezervaci severně od vsi Białowieża

S jistotou lze v každé sezoně vidět zubra evropského o pár kilometrů dál, v malé zoo (Rezerwat Pokazowy Żubrów) umístěné při silnici asi tři kilometry za osadou Bělověž. V ohradách se tu potuluje pár pěkných exemplářů, ovšem výběhy jsou dost rozlehlé, a tak si při pozorování pomáháme dlouhým objektivem. Pozorujeme živočišný druh, který byl před necelou stovkou let kriticky ohrožen vyhynutím. A právě Bělověžský prales sehrál při záchraně zubra klíčovou úlohu.

Zubři žili v této krajině od nepaměti a jejich ochrana sahá staletí zpět. O zubrech se zmiňuje např. královský dekret z roku 1538, který mj. stanovil za nelegální skolení zvířete trest smrti. Populace místních zubrů ovšem padla za oběť událostem první světové války, kdy celé stádo vybili němečtí vojáci. Teprve po roce 1929 začala reintrodukce, a to pomocí jedinců dovezených sem ze zoologických zahrad. Návrat zubrů do volné přírody byl nakonec úspěšný a dnes se jich po Bělověžském pralese potuluje skoro tisícovka. Z toho asi polovina na polské straně.

Daněk evropský v oboře u obce Kamianiuki v běloruské části Bělověžského pralesa

Vítr vane z východu. Násilné vyhnání, válka i gulagy

Dramatický osud populace bělověžských zubrů počátkem 20. století ovšem není jedinou připomínkou toho, že se nacházíme v politicky citlivé krajině. Ještě před vstupem do přísné rezervace jsme totiž prošli rozsáhlým parkem, který kdysi obklopoval zámek, jak napovídá jeho polský název Park Pałacowy. Sem původně jezdili na honitbu polští panovníci, ovšem po dělení Polska koncem 18. století toto území připadlo Rusku a pak se tu občas objevovali ruští carové.

Palác sám nepřežil druhou světovou válku, a tak dnes v parku můžete spatřit alespoň malebnou dřevěnou vilu, postavenou v polovině 19. století pro grodenského guvernéra. O kus dál si lze projít moderní budovu přírodovědného muzea.

A historický neklid je znát i při procházce osadou Bělověž. Malebné dřevěné domky jsou rozházené po délce asi čtyř kilometrů, ovšem žádný z nich není příliš starý. Bělověž totiž zažila vyhnání polských rolníků po roce 1830 a přistěhovalí Rusové zase utekli před německou armádou za první světové války. V důsledku paktu Molotov-Ribbentrop pak skončila na počátku druhé světové války většina zdejších obyvatel v sibiřských gulazích, později v okolí probíhaly tvrdé boje s partyzány.

Obyvatelé Bělověže zkrátka povlávali ve víru mocenských zájmů, až se z toho točí hlava. Svědectvím "linie  styku" jsou i dva kostely různých vyznání. Pravoslavný chrám, výraznou cihelnou stavbu s pěkným ikonostasem, najdete přibližně ve středu obce, zatímco katolický kostel stojí na východním okraji Bělověže.

Pravoslavný kostel ve vsi Białowieża

Typické domy ve vsi Białowieża

Do běloruského pralesa. Když příroda nezná hranic

Centrum Bělověže leží jen asi tři kilometry od současné běloruské hranice a již několik let tady funguje turistický hraniční přechod pro pěší a cyklisty. Návštěva běloruské části Bělověžského pralesa je rozhodně zajímavá, byť ne zrovna administrativně snadná, nutné je vízum i běloruské zdravotní pojištění. O jiném než legálním přechodu hranice vůbec neuvažujte. "Čáru" tu lemuje plot z ostnatého drátu, silně připomínající bývalou železnou oponu na západní hranici Československa a na hraniční linii pravidelně patrolují vojáci.

Na běloruské straně hranice se dnes rozkládá naprostá většina Bělověžského pralesa. I rozloha nejpřísněji chráněného území je na běloruské straně ve srovnání s polskou částí skoro desetinásobná. Také návštěvnický režim je jiný. Běloruský park křižují asfaltové cesty vhodné pro pohyb na bicyklu a omezení kvůli ochraně přírody je tu méně než na polské straně.

Bělověžský prales - hraniční plot severně od obce Kameniuki

Když se po dvouhodinové proceduře na hranici konečně otevírá brána v drátěném plotě, pohlcuje mě nekonečný les. Do obce Kamianiuki, jediné turistické základny běloruské části pralesa, zbývá 15 kilometrů pochodu. Nebýt záblesků slunce, které se mezi vysokými korunami stromů pomalu blíží k obzoru, bylo by to dokonalé bezčasí. Nikde nikdo, jen občas se v lese mihne stín nějakého zvířete.

Chvíle odpočinku na hrázi Ljadského jezera ještě umocňuje pocit vytržení z prostoru a času, stejně jako krátký rozhovor s mladíkem v blízké osadě Ljadskije, čítající pár dřevěnic na pasece v lese. Místní nechápou, kde se tu beru a co vlastně chci. Lezu na 40 metrů vysokou požární hlásku u osady, prý je to bezpečné. Zvlášť v posledním úseku ten pocit sice vůbec nemám, ale naštěstí nefouká a zvědavost je silnější. Kukaň na vršku hlásky přesahuje nejvyšší stromy asi o pět metrů a vyhlídce nic nebrání. Pohled je to pěkně monotónní: nic než les v nekonečné rovině. První pohoří směrem na východ je přece Ural, nějakých 2 500 kilometrů odtud. Karpaty na jihu leží trochu blíž.

Lužní les u jezera Ljadskoje v běloruské části Bělověžského pralesa

Jezero Ljadskoje v běloruské části Bělověžského pralesa

Posledních pár kilometrů do Kamianiuk se nakonec vezu gazíkem s pohraničníky. Druhý den křižuji běloruský prales na vypůjčeném bicyklu po solidně značených cestách. Poprvé zastavuji u zubří ohrady, zdejší exempláře vyhodnocuji jako více "visitor-friendly" než ty polské a poté u čtyřsetletého dubu následuje piknik u jezera, kde se otevírá scenérie jako ve Skandinávii.

Odpoledne se pouštím nazdařbůh k západu, cestička se zužuje až mizí docela. Nechávám bicykl opřený o strom a prodírám se dál pěšky. Ne daleko, najednou se houština rozsvětluje, les prořezává průsek a jeho prostředkem se táhne plot z ostnatého drátu. Vida, tak vypadá vnější hranice Evropské unie. Ještě že příroda hranice nezná.

Může se hodit

Informace

  • www.bpn.com.pl: Webové stránky polské části Bělověžského národního parku (polsky, anglicky).
  • http://npbp.brest.by: Webové stránky běloruské části Bělověžského národního parku (rusky).
  • www.bialowieza.net.pl: Informace o obci Białowieża a okolí (polsky, částečně i anglicky).
  • www.turystyka.wrotapodlasia.pl: Turistické stránky Podleského vojvodství (Województwo podlaskie), na jehož území leží i Bělověžský prales (polsky).

Doprava
Prahu a Varšavu spojuje denně několik přímých leteckých spojů (ČSA a LOT). Z Česka se samozřejmě dá jet i po kolejích (z Prahy 8–9 hodin včetně nočního lůžkového vlaku). Z Varšavy lze pokračovat vlakem nebo autobusem do Białystoku (3 hodiny) a pak dál do Bělověže dalších 90 minut autobusem.

Jízdní řády polských státních železnic najdete na adrese www.rozklad-pkp.pl, vybrané dálkové autobusové linky na www.polskibus.com (včetně užitečné linky Varšava–Białystok) a všechny spoje veřejné dopravy v zemi na portále www.e-podroznik.pl.

Ubytování
V polské Bělověži je velká nabídka ubytování v soukromí v cenách kolem 50 PLN za osobu a noc (asi 320 korun), najde se i několik hotelů a penzionů. Pokud nejedete zrovna o Vánocích, rezervace předem není třeba. Na běloruské straně hranice tvoří jedinou ubytovací základnu velké hotely u obce Kameniuki na jižní periferii národního parku. Zde musíte mít ubytování zajištěné předem (jinak nedostanete vízum).

Jak do Běloruska 

  • Občané států EU včetně Čechů musí mít pro návštěvu Běloruska předem obstarané vízum a platí to i pro jen několikahodinovou návštěvu běloruské části Bělověžského pralesa. Na hranicích nelze vízum získat.
  • Nejsnazší a téměř jediná cesta k vízu vede přes některou z pražských agentur, která "administrativní byznys" vyřídí za vás. Počítejte však s výdajem asi pěti tisíc korun, v ceně bude voucher na jeden nocleh.
  • Cizinci musí mít na dobu pobytu uzavřeno běloruské zdravotní pojištění, které sice prodávají na větších hraničních přechodech, nikoli však na turistickém přechodu v Bělověžském pralese. A protože toto pojištění nelze zakoupit ani v Česku, musíte si jej obstarat cestou, nejspíš v Białystoku.
  • V souvislosti s Mistrovstvím světa v ledním hokeji, které Bělorusko příští rok pořádá, bude v období od 25. 4. do 31. 5. 2014 umožněn cizincům vstup do Běloruska bez víza, avšak bude nutné se prokázat platnou vstupenkou na některý ze zápasů mistrovství. Detaily v angličtině najdete na webu http://icehockey-2014.com/en/tour/rules-of-entry.

Bělověžský prales. Zdroj: www.openstreetmap.org

 

Autor: , pro iDNES.cz

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  17.3 19:21

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Světové legendy lenošení. Seznamte se s nejkrásnějšími termály světa

16. března 2024

Po celém světě bychom napočítali přes šest tisícovek termálních pramenů, ale koupat se dá jen v...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Kapverdy jsou perla uprostřed Atlantiku. Bílé pláže, ferraty i život pod sopkami

11. března 2024

Premium Sopečné peklo, zelený ráj a tisíce lidí v dírách v zemi. Kapverdské ostrovy nabízejí rozmanité...

Až tři metry sněhu. Rakouská střediska, kde si prodloužíte lyžařskou sezonu

14. března 2024

Letošní zimní sezona v Alpách pokračuje. A to bez ohledu na teploty, které v posledním měsíci...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Tajemství přehrad: Slapy jsou ikonou našich vodních děl

17. března 2024

Seriál Tajemství přehrad nás dnes zavede k jednomu z nejznámějších vodních děl u nás, na Slapy. Třetí...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

OBRAZEM: Kde se natáčí Survivor. Ostrov Hispaniola je rájem i peklem

19. března 2024

Nejnovější série reality show Survivor Česko & Slovensko se natáčí v Dominikánské republice na...

Amsterdam v boji proti zlým turistům přitvrzuje a nasadil kvíz

18. března 2024  17:22

Amsterdam v průběhu let vyzkoušel různé způsoby, jak potlačit nepříjemný cestovní ruch, od...

Pozoruhodné botanické zahrady světa zrcadlí džungle, pouště i velehory

18. března 2024

Byť jde primárně o respektované badatelské instituce, návštěva jejich areálů suchopárná rozhodně...

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  17.3 19:21

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...