Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Neznámá země na východě Evropy: Běloruskem na vlastní pěst

aktualizováno 
Lenin vedle Dzeržinského, ulici Karla Marxe střídá Sovětský bulvár, na nástěnce visí portréty nejlepších pracovníků. Všude vzorný pořádek, bezpečno a milí obyvatelé. A prakticky žádní západní návštěvníci. Návštěva Běloruska, nejobtížněji dostupné země Evropy, vyžaduje přípravu i kus vytrvalosti, ale stojí to za to.

Monotónní panelová architektura v centru Brestu nikoho nenechá na pochybách, že tohle je mladé město. | foto: Mikuláš Kaplickýpro iDNES.cz

V Evropě jde o poslední cestovatelskou výzvu, která tu ještě zbyla. Bělorusko sice představuje zemi geograficky poměrně blízkou (Prahu dělí od běloruské hranice jen něco přes 800 kilometrů), ale kvůli vízové povinnosti nesnadno dostupnou. Jakožto turistická destinace je pak Bělorusko v západní a střední Evropě prakticky neznámým pojmem a na první pohled toho skutečně mnoho nenabízí.

Fotogalerie

Horizonty monotónní, nepatrně zvlněné krajiny prakticky nic nenarušuje, naprostá většina sídel byla devastována za 2. světové války a ještě k tomu se tam budete jen velmi obtížně domlouvat, pokud neumíte rusky. Přesto si dovolujeme tvrdit, že vynaložené úsilí, které vstupu do země musí předcházet, za to stojí. Minimálně proto, abyste zjistili, že očekávání a mediální obraz na straně jedné a realita na straně druhé se budou lišit možná skoro ve všem.

Brest: Kreposť-geroj

Co se stalo v Brestu

  • V Brestu byli bolševici na jaře 1918 donuceni podepsat potupnou dohodu, která vešla do historie jako Brest-litevský mír. V ní bolševici uznali ztrátu západních území Ruska a uvolnili mocnostem Osy ruku k bojům na západní frontě. Brest-litevský mír tak vážně ohrozil snahy emancipujících se národů v rámci Rakouska-Uherska, tedy i vznik Československa.
  • V roce 1918 už však původní Brest neexistoval: v 19. století, během ruské okupace, město zbořili a na jeho místě vybudovali obří pevnost. Její zbytky se dochovaly dodnes.
  • Během prvních týdnů 2. světové války dobyli Brest, který byl tehdy opět součástí Polska, nacisté a na základě Molotov-Ribbentropova paktu město jen o pár dní později předali svému spojenci, Sovětskému svazu. V červnu 1941 padla pevnost podruhé, tentokrát se frontálnímu německému útoku marně bránila sovětská posádka. Začala Velká vlastenecká válka...

Z amplionů opakovaně zní pořad sovětského rozhlasu z 22. června 1941: hlasatel dramatickým tónem oznamuje napadení SSSR nacistickým Německem a vyzývá k obraně. Následují výstřely a dunění vojenských bot. Dějiny, a to nejen na pozemcích obrovské pevnosti v hraničním městě Brestu na západě Běloruska, právě začaly. Sovětský odpor tady netrval dlouho a nacisté Brest brzy dobyli, přesto však pevnost po válce získala prestižní titul крепость-герой, tedy pevnost-hrdina.

Sovětské úřady v padesátých letech zkrátka vyhodnotily Brest, položený na západní výspě totalitní říše, jako vhodný propagandistický terén a ruiny pevnosti obdařily obrovskými, zlověstně působícími památníky. Mezi nimi vyniká gigantické, šedě natřené sousoší vojáka, jak se s grimasou ve tváři a helmou v ruce zoufale natahuje po vodě. Na rozlehlém prostranství hoří věčný oheň obklopený deskami se jmény dalších "míst-hrdinů". Celek dotváří zářivě bílá fasáda vzorně udržovaného pravoslavného kostela.

Ať si o tom myslíme cokoli, pevnost-památník působí monumentálně a každého donutí alespoň k zamyšlení. Vážnost místa trochu zlehčují skupinky teenagerů prohánějících se tu na skateboardech a když sem přijdete v neděli, kdy se v kostele konají svatby, tak pevnost "rozkvétá" nádherně barevnými tóny šatů místních slečen a dam. Módní přehlídka pod širým nebem.

O historii brestské pevnosti se lze poučit v místním muzeu, podávané informace jsou ovšem, stejně jako jinde, silně selektivní. Výstava se soustředí na výstavbu pevnosti a hlavně na její obranu proti nacistům. Období 1939 až 1941 je vytěsněno. Brest je totiž historicky polským městem a součástí Polska byl také v období mezi dvěma světovými válkami. V polovině září 1939 polská posádka po krátkém boji německé přesile podlehla, nacisté ovšem záhy poté pevnost i s městem předali Sovětskému svazu, svému tehdejšímu spojenci. Obrázky ze společné vojenské přehlídky wehrmachtu a sovětské armády, konané tehdy v ulicích Brestu, v pevnostním muzeu opravdu nenajdete.

Hlavně ve volné dny hrají rozsáhlé plochy brestské pevnosti všemi barvami...

Hlavně ve volné dny hrají rozsáhlé plochy brestské pevnosti všemi barvami...

... ovšem ze stráží u věčného ohně vyzařuje důstojnost.

... ovšem ze stráží u věčného ohně vyzařuje důstojnost.

A tak se ve vzpomínkách přenáším za hraniční řeku Bug do protilehlého polského města Terespolu, které jsem navštívil o pár dní dříve. Tam naopak radnice udělala z nejtemnějšího období moderní polské historie, tedy německo-sovětské okupace v září 1939, hlavní téma výstavy pod širým nebem na náměstí.

Nad ruinami původní carské pevnosti v Brestu se tyčí nepřehlédnutelný památník...

Nad ruinami původní carské pevnosti v Brestu se tyčí nepřehlédnutelný památník obráncům pevnosti (z roku 1941).

Lenin, Marx i Mickiewicz

Jenže mezi Brestem a Terespolem probíhá současná státní hranice, polsko-běloruská, a tak pohled na dějiny zůstává diametrálně odlišný. Taky symboly jsou jiné. Na hlavní třídě v Brestu, stejně jako v jiných běloruských městech, spatříte monumentální sochu bolševického vůdce V. I. Lenina – zde, uměním nechtěného, Lenin ukazuje přímo na protilehlý katolický kostel.

Běžná jsou zobrazení srpu a kladiva stejně jako veřejná prostranství pojmenovaná po dalších komunistických pohlavárech včetně arcivraha Felixe Dzeržinského. Tento zlověstně působící koktejl aspoň trochu vyvažují připomínky polských osobností, které se narodily nebo žily na území dnešního Běloruska.

V mnoha městech tak jedna z hlavních ulic nese jméno polského národního spisovatele Adama Mickiewicze, dalším příkladem je generál a revolucionář Tadeusz Kościuszko. V celé západní polovině Běloruska také poměrně často narazíte na dědictví polských šlechtických rodů, které tu po staletí sídlily: nejlépe je to vidět na velkolepém zámku v Nesviži (bělorusky Нясвіж), který je dokonce součástí světového kulturního dědictví UNESCO.

Zámek v Nesviži chránil vodní příkop.

Zámek v Nesviži chránil vodní příkop.

Jak se žije v "říši zla"

Jakmile se však dostanete pod povrch totalitních symbolů, rychle zjistíte, že současná běloruská realita není až tak špatná. Paritou kupní síly si země stojí hospodářsky lépe než například Rumunsko či Bulharsko, za svými často opěvovanými pobaltskými sousedy Litvou a Lotyšskem zaostává jen nepatrně a ani rozdíl proti Polsku není velký.

Sociální patologie typu pouliční kriminality či bezdomovectví tu prakticky neexistuje, veřejné služby fungují velmi dobře, nezaměstnanost, byť za cenu výrazných státních zásahů, zůstává nepatrná. A kdyby se udělala pomyslná soutěž v čistotě veřejných prostranství mezi českými a běloruskými městy, tak by Česko nepochybně obsadilo, s použitím známého bonmotu, vynikající druhé místo.

Nezapomeňte oprášit azbuku, jinak se nikam nedostanete. Na autobusovém nádraží...

Nezapomeňte oprášit azbuku – jinak se nikam nedostanete. Na autobusovém nádraží v Nesviži

Socha bolševického vůdce V. I. Lenina se najde v mnoha běloruských městech,...

Socha bolševického vůdce V. I. Lenina se najde v mnoha běloruských městech, často na prestižním prostranství. Tento ukazuje rukou na sousední polský katolický kostel.

Tyto nesporné přednosti současného Běloruska uznává i opoziční aktivista Sergej při rozhovoru v jednom minském parku. A jedním dechem dodává, že je to ovšem za cenu autoritářského stylu řízení již čtyřikrát zvoleného prezidenta Lukašenka, jehož režim čelí sankcím ze strany EU i dalších zemí.

Dělat opoziční politiku skutečně v Bělorusku není snadné. Ve vězení sice zůstává "jen" hrstka opozičních politiků a ústrky se dnes ději spíše v rovině administrativní (typickým příkladem je odnímání licencí opozičním médiím za minimální úřední prohřešky), ale demokracie západního typu to není. Pro Sergeje představuje tohle politické prostředí stále příliš vysokou cenu za pořádek a sociální jistoty. Pro většinu Bělorusů, jak naznáváme z desítek dalších setkání, však zjevně nikoli. Dokonce i Marina, kritická studentka posledního ročníku ekonomie na minské univerzitě, si sice občas posteskne ("Kdyby (Lukašenko) neblbnul, mohli bychom snadněji jezdit do ciziny"), ale uznává, že pod "říší zla" si i ona představuje něco dost odlišného.

Na hlavní

Na hlavní "zábavní" třídě v Brestu je po ránu liduprázdno a čisto, že byste mohli z chodníku jíst...

Prales nezná hranic

Zatímco politická realita se po obou stranách polsko-běloruského pomezí liší silně, příroda hranice samozřejmě neuznává. A tak monumentální porosty Bělověžského pralesa, jedné z nejcennějších evropských přírodních rezervací, vypadají na polské i běloruské straně podobně. Dnes se tu dá dokonce hranice i překročit, na přechodu určeném pro pěší a cyklisty.

Kvůli administrativnímu problému trávím na běloruské celnici dvě hodiny, během nichž se tu neobjevuje žádný jiný návštěvník. Od celníků se mimo jiné dozvídám že "tady je průměr jeden turista za den". Nakonec se vrata otvírají a mohu projít otvorem v běloruském hraničním plotu, který silně připomíná bývalou železnou oponu na západní hranici Československa. To snad kdyby někoho napadlo podívat se do běloruské části pralesa z Polska načerno. To opravdu ne.

Plot lemující běloruskou hranici mrazivě připomíná železnou oponu z dob studené...

Plot lemující běloruskou hranici mrazivě připomíná železnou oponu z dob studené války; jeho účel je však přece jen jiný.

Zatímco nejcennější území polské části Bělověžského pralesa jsou přístupná pouze s průvodcem a pěšky, v mnohem rozsáhlejším běloruském okrsku chráněného území takové omezení není. Oblast je vybavená hlavně na cykloturistiku, kilometry po přímých cestách v rovinatém terénu rychle ubíhají. Abyste spatřili zubra, nejznámějšího obyvatele zdejších hvozdů, ve volné přírodě, na to je třeba mít velké štěstí; věkovitých, staletých stromů ovšem uvidíte nepochybně stovky. A stačí odbočit z hlavních cest a rázem jste v prostředí, kde je jasné, že tady je člověk jen velmi občasným návštěvníkem. Na zemi obrovské tlející kmeny padlých stromů, všude vidět husté pokryvy lišejníků, značná část lesa je podmáčená a občas tušíte, jak se v podrostu prosmykne stín jakéhosi zvířete.

Král Bělověžského pralesa: zubr evropský

Král Bělověžského pralesa: zubr evropský

Ve vesnici Kamianiuki panuje čistota a pořádek a zelená barva patří mezi ty...

Ve vesnici Kamianiuki panuje čistota a pořádek a zelená barva patří mezi ty preferované, ať jde o nátěr dřevěných stavení či třeba ploty.

Hlavním východiskem do běloruské části národního parku (bělorusky Нацыянальны парк Белавежская пушча) je obec Kamianiuki, kde stojí i několik hotelů, v Bělorusku jinak věc nevídaná. Tady si lze vypůjčit bicykl, k dispozici jsou i mapy a ačkoli se předpokládá, že se budete držet několika vyznačených okruhů, ve skutečnosti vás nic neomezuje. Jen kdybyste zakroutili řidítka moc na západ, narazíte: na běloruský hraniční plot...

Může se hodit

JAK DO BĚLORUSKA
Občané EU včetně Čechů musí mít pro návštěvu Běloruska předem obstarané vízum, na hranicích je nelze získat. Běloruské velvyslanectví v Praze sice nyní vydává "běžná" turistická víza, podmínkou je však pozvání ověřené z Běloruska nebo potvrzení o uhrazení hotelového ubytování na daný počet dnů. Jedno i druhé je obtížné a také nákladné získat; snazší je proto obrátit se na některou z agentur, která tento "administrativní byznys" vyřídí za vás. Počítejte s výdajem asi 5 000 korun, v ceně bude voucher na jeden nocleh.

Cizinci si také na dobu pobytu musí povinně obstarat běloruské zdravotní pojištění; jde o sice zanedbatelný výdaj v řádu jednotek eur, ale v Česku toto pojištění není možné získat. Prodají vám ho na větších hraničních přechodech.

SLUŽBY A CENY
Největší položku při návštěvě Běloruska představuje ubytování. Hotelů funguje minimum, v menších městech najdete sotva jeden či dva a jde vesměs o staré "panelákové" hotely sovětského typu a odpovídajícího standardu. Účty však dosahují téměř západní úrovně, poměr mezi cenou a kvalitou je tak velmi mizerný. Ubytování v soukromí neexistuje.

Laciná je naproti tomu doprava, zejména železniční; například rychlík z Brestu do Minsku (370 km) stojí jen asi 6 eur. Restaurací je pomálu, jídlo vesměs skromné a ceny zhruba na české úrovni; ovšem v kavárnách v centru Minsku budete možná vzpomínat na to, jak bylo pod Eiffelovkou lacino...

MILIONÁŘEM SNADNO A RYCHLE
Běloruský rubl (BYR) je inflační měnou s aktuálním kursem 1 euro = 12 000 BYR. V oběhu jsou pouze papírové bankovky, a to v nominálních hodnotách od 50 BYR (tedy ekvivalent asi deseti českých haléřů) do 200 000 BYR. Setkáte se celkem s deseti druhy bankovek a k tomu, aby se z vás stali milionáři, stačí vyměnit sto eur. V obchodech se ovšem důsledně vrací do poslední "padesátky" a součástí výbavy do Běloruska by tedy měla být i velká peněženka, jinak budete muset bankovky nosit po kapsách.

UŽITEČNÉ ADRESY
http://eng.belarustourism.by: Informace o turistice v Bělorusku (v angličtině).
http://czech.mfa.gov.by/cs: Webové stránky běloruského velvyslanectví v Praze.
http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/belorusko/cestovani/index.html: Informace o podmínkách cestování do Běloruska.

Bělorusko

Bělorusko. Zdroj: www.openstreetmap.org

Autoři:


Nejčtenější

Létají v noci a většími letadly. Letiště Praha začalo trestat za hluk

Airbus A380.

V okolí pražského letiště roste hluk vinou některých dopravců. Ti používají například jiná letadla, než by měli, a také...

Nejsilnější cestovní pas už nemají Němci, nejslabší mají stále Afghánci

Pokud by prý města a obce ze svých peněz nedotovaly úkony, které na ně přenáší...

Nejsilnější cestovní pas už nemají Němci, ale Singapurci. Obyvatelé tohoto městského státu v jihovýchodní Asii se díky...



Experti varují před tuningem elektrokol. Stroj zničí a je nebezpečný

Redaktor MF DNES Miloslav Lubas s manželkou si vyzkoušeli, jak se v Jizerkách...

Někteří majitelé elektrokol své stroje upravují a navyšují jejich maximální rychlost s podporou motoru. Proti tuningu...

Tady nepospíchá ani řeka. Pěšky naším nejmenším národním parkem

Ráno u Dyje na rakouské straně

Řeka Dyje vyhloubila za miliony let mezi Vranovem a Znojmem divoký a zalesněný kaňon se spoustou meandrů, kamenných...

Na Mount Everestu řádí pojistná mafie. Horolezce okrádaly i nemocnice

Horolezci se kochají pohledem na Mount Everest

Stovky milionů dolarů během několika posledních let měly vydělat na pojistných podvodech nemocnice, společnosti s...

Další z rubriky

Nejsilnější cestovní pas už nemají Němci, nejslabší mají stále Afghánci

Pokud by prý města a obce ze svých peněz nedotovaly úkony, které na ně přenáší...

Nejsilnější cestovní pas už nemají Němci, ale Singapurci. Obyvatelé tohoto městského státu v jihovýchodní Asii se díky...

Řecký ráj trpí pod návalem turistů z výletních lodí, Santorini chystá omezení

Kromě výletních plaveb je Santorini přední destinací pro svatby a líbánky.

Obrovské výletní lodě jsou pro někoho požehnáním, někomu přinášejí jen utrpení. K řeckému ostrovu Santorini jich každým...

Sixtinská kaple Alp. Malá švýcarská vesnice ukrývá poklad nedozírné hodnoty

Interiér kostela sv. Martina v Zillis

Pouhé tři kilometry od propasti Viamala v údolí Hinterrhein se nachází malá vesnička Zillis, která se nijak neliší od...

Najdete na iDNES.cz