Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Belogradčik, bulharský skalní unikát jako z Pána prstenů

aktualizováno 
Většina českých turistů zná z Bulharska hlavně Černé moře. Tahle země přitom ukrývá přírodní skvosty jako vystřižené z nějakého fantasy filmu. Zveme vás do pohoří Stará planina, kde se u městečka Belogradčik rozprostírají neskutečně krásná skalní města.

Do širé dáli vystupují nad zeleň lesů načervenalá skaliska. | foto: Jan Doubravnickýpro iDNES.cz

Nádherné přírodní scenerie Belogradčických skal se vážou na přibližně 30kilometrové pásmo červených slepenců v severním předhůří západní části Staré planiny. Mimochodem, toto páteřní horstvo, táhnoucí se v délce 500 kilometrů celým Bulharskem od západu k východu, je známé také pod starším označením Balkán, podle něhož nese pojmenování celý poloostrov.

Ani se nechce věřit, že se stále pohybujeme v reálném světě naší planety. Tak silně působí neuvěřitelné útvary Belogradčických skal. Nad zelenými kadeřemi lesa tu vyčnívají ladné věže a jehly, těžkopádné palice, cihlově červené kamenné kyje, homole i skalní hřiby. Jednou izolované, podruhé seskupené do skalních měst.

Tip na dovolenou

Poznejte Bulharsko, jak jej neznáte. Vyberte si z bohaté nabídky zájezdů na dovolená.iDNES.cz a zažijte krásné léto u moře i v krásné přírodě.

Neobvyklé dílo přírody od nepaměti přitahovalo lidskou pozornost a jeho pekelně rudé zbarvení, způsobené příměsí oxidů železa, společně s bizarními tvary podnítilo vznik řady pověstí. Při toulkách u Belogradčiku tak narazíme na mohutného zkamenělého Jezdce, Adama s Evou, mlčenlivou Madonu i vysvobozeného loupežníka Derviše.

Kouzlu místa pomáhá i přilehlá vegetace, typická pro Balkánský poloostrov. Aromatické byliny na vyprahlých prosluněných pasekách a kupodivu překvapivě zachovalé hluboké lesní porosty.

Časné ráno v mlčenlivých skalách

Časné ráno v mlčenlivých skalách

Nedobytné útočiště

Nejméně přístupný vrchol Belogradčických skal si počátkem 1. století našeho letopočtu vybrali místní obyvatelé jako svůj úkryt během neklidných období. Při pohledu na impozantní rozeklanou skalní korunu si každý útočník zavčas rozmyslel, zda se pokusí vzít ji ztečí.

Původně příležitostné útočiště se později změnilo v římskou pevnůstku, která těžila ze strategicky významné polohy poblíž horských průsmyků a dal se z ní snadno kontrolovat veškerý pohyb v blízké rovině až k protilehlým Karpatům. Navíc tu vůbec nebylo třeba budovat nákladná opevnění. O ně se postaraly skalní útvary, složené z neschůdných věží.

Překonat shluk skalních věží by pro útočníka představovalo opravdu nadlidský výkon.

Překonat shluk skalních věží by pro útočníka představovalo opravdu nadlidský výkon.

Nádvoří pevnosti s druhou branou. Za ní byl původně zbudovaný dřevěný větrný mlýn a dále skladiště obilí a soli.

Nádvoří pevnosti s druhou branou. Za ní byl původně zbudovaný dřevěný větrný mlýn a dále skladiště obilí a soli.

Na antické základy navázali lokální středověcí vladaři. A po nich pochopitelně Turci. Nejprve zde do počátku 19. století udržovali pouze symbolickou posádku o počtu asi dvaceti mužů, včetně "dizdara" neboli velitele pevnosti. Až povstání v blízkém Srbsku a prudký vzrůst napětí je přinutil situaci přehodnotit. Na postupném rozšíření pevnosti se významně podíleli francouzští a italští inženýři, přičemž zbudovali komplex, který byl schopen pojmout a plně zajistit početné vojsko. Tehdy se také pevnost ocitla v epicentru četných střetnutí mezi Turky, Rumuny a Rusy. A svoji poslední velkou úlohu sehrála roku 1885 během války Bulharska se Srbskem.

Linie opevnění. Pro jakoukoli výzdobu tu nezbyl žádný prostor.

Linie opevnění. Pro jakoukoli výzdobu tu nezbyl žádný prostor.

Nádherné výhledy

Přestože masivní pevnostní hradby již dávno nejsou osazené děly, pořád z nich běhá mráz po zádech. Děsí svojí strohou, chladnou architekturou, do posledního kvádru přísně podřízenou vojenskému účelu. Jakmile projdete za robustní dřevěná vrata pobitá železnými pláty, ocitnete se v pasti. Před vámi se táhnou pravidelné linie zdí obepínajících rozlehlé prostranství, zakončené klenutou skulinou druhé brány. A nad ní se tyčí varovné prsty roztřepeného skaliska, které uvnitř tají centrální partie pevnosti. Jakoby ukrývalo sídlo temných stvůr z Tolkienova Pána prstenů. Odtud opravdu není úniku.

Dál cesta pokračuje vzhůru po úzkém schodišti a poté skrze nitro stavby na samý vrchol, kde vás srazí na kolena omračující výhledy. Jižní stranu horizontu ohraničují zasněžené vrcholy hlavního hřebene pohoří Stará planina, severní obzor se v průhledech snižuje do rovin kolem Dunaje až k úpatí jižní části karpatského oblouku. Jako na dlani máte ve své divoké kráse celý soubor Belogradčických skal.

Kamenné hřiby patří mezi velmi rozšířené útvary Belogradčických skal.

Kamenné hřiby patří mezi velmi rozšířené útvary Belogradčických skal.

Na dotek jsou sousední skalní špice, místy zkrášlené jehličím osiřelých borovic. Jenže od pevnosti je oddělují nedozírné hlubiny. 

Na pevnost navazuje obytná zástavba Belogradčiku. Vlastní městečko dnes leží trochu stranou a nebýt půvabného okolí, asi by pomalu upadlo do zapomnění. Pestrou minulost tohoto sídla připomíná expozice zdejšího muzea, umístěná pod střechu starobylého Panovova domu. A rovněž opuštěná Hadži Husejnova mešita, která zde zůstala z tureckých časů. Nad vstupem ji krášlí spleť pozoruhodných vnějších maleb.

Jako mnoho balkánských sídel tak i Belogradčik je rozprostřený na horských svazích.

Jako mnoho balkánských sídel tak i Belogradčik se rozprostírá na horských svazích.

Jemná výtvarná výzdoba vchodu do Hadži Husejnovy mešity

Jemná výtvarná výzdoba vchodu do Hadži Husejnovy mešity

Může se hodit

JAK SE TAM DOSTAT
Autem je cesta do Belogradčiku jednoduchá. Městečko se nachází 15 km od hlavní mezinárodní tepny E79, spojující Sofii s rumunským Calafatem. Od hraničního přechodu ve Vidinu je to pouhých 47 km.

Veřejná doprava je složitější. Denně sem ale jezdí autobusová linka – ze Sofie odjíždí v 16:30, o nedělích ve 20:00, cesta do Belogradčiku trvá čtyři hodiny. Provozuje ji společnost Montana, takže uvnitř chaotického vestibulu sofijského hlavního autobusového nádraží je třeba vyhledat to správné okénko, kde vám zástupce přepravce prodá jízdenku, za 7,5 eura. Na zpáteční spoj je nutné si přivstat, jelikož z Belogradčiku startuje už o šesté ranní.

Hustší frekvenci spojení by měl Belogradčik mít s Vidinem. Nelze však uvažovat o více než třech autobusech denně.

UBYTOVÁNÍ A SLUŽBY
Protože si Belogradčik během posledních let mezi cestovateli vydobyl poměrně silnou pozici, disponuje bohatou škálou nocležišť mnoha úrovní. Od kempu, až po hotely. Největší podíl z nabídky ale stále patří ubytování v soukromí. Do příslušných zařízení vás nasměrují šipky s nápisem "kašta za gosti". Osobně můžeme doporučit ubytování v zařízení Raj, které se svým charakterem už přibližuje spíše k penzionu či hotýlku. Cena za nocleh v čistém pokoji s koupelnou a televizí je na osobu 10 eur.

V Belogradčiku najdete i řadu útulných a cenově příznivých občerstvoven s nabídkou vynikajících specialit chutné bulharské kuchyně. Přímo vedle parkoviště před pevností najdete podnikovou prodejnu regionálního vinařství Magura. Vstup do komplexu pevnosti stojí dvě eura. Ve městě funguje i místní infocentrum v buňce nad náměstím.

ZNAČENÉ TRASY
Nejkrásnějšími partiemi Belogradčických skal vede pět značených cest, včetně třináctikilometrové naučné stezky Zbegove, jejíž součástí je také rozhledna. Dvě z nich, žlutá a oranžová, jsou okružního typu. Úroveň značení v terénu je o něco nižší než u nás. Mapu s trasami stezek obsahuje turistický průvodce, který je k dostání například na pokladně u vstupu do pevnosti.

Přibliž 25 km severozápadně od Belogradčiku se v horách skrývá jeskyně Magura, jedna z největších na území Bulharska. Kromě krápníkové výzdoby v ní najdete unikátní soubor prehistorických kreseb.

UŽITEČNÉ WEBY
www.belogradchik.biz
www.belogradchik.info

Belogradčik

Belogradčik

Autoři:




Nejčtenější

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Karaoke z Islandu
Přijeďte a zlomíte si jazyk. Nejtěžší karaoke píseň má přilákat turisty

Že je váš rodný jazyk komplikovaný a turisté vás nedokážou ve vaší řeči ani pozdravit? Udělejte z toho výhodu. Originální karaoke písnička s komplikovanými...  celý článek

Před letošní cestou na Gašerbrum I. měl obavu, zda v něm výstup nerozvíří...
Bál jsem se, že na Gašerbrumu najdu parťákovy ostatky, říká Marek Holeček

Letos poprvé vylezl jihozápadní stěnou na osmitisícovku Gašerbrum I. Před čtyřmi lety tam při druhém společném pokusu tragicky zahynul jeho parťák Zdeněk...  celý článek

Tisíc vojáků se střetlo u Slavkova u Brna. Připomněli si rok 1805, kdy...
Kde se psala historie. Procházka za bitvou tří císařů v okolí Slavkova

V dalším díle seriálu Cesty kulturní krajinou jsme tentokrát zamířili do krajiny okolo Slavkova u Brna. Na komentovanou procházku s ruční kamerou jsme se...  celý článek

Sedlo Zbojská
Divoký výlet do historie. Malý Slovenský ráj zbojníka Jakuba Surovca

Ve stínu legendárního Juraje Jánošíka působil v 18. století na Slovensku zbojník nemilosrdného jména Jakub Surovec. Jeho domovským rajonem byla oblast...  celý článek

Další z rubriky

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

V Kerkyře na Korfu je nejmenší přistávací ranvej v jižní Evropě
VIDEO: Káva a letadla nad hlavou. Pohodová atrakce na řeckém ostrově

Na Korfu je jedna z nejmenších přistávacích ranvejí v jižní Evropě. Piloti musí mít speciální výcvik, neboť z jedné strany je moře a z druhé nejvyšší hora...  celý článek

Jezero Como patří k těm lokalitám, kam se dá z Česka snadno zaletět na víkend....
Kam létat v zimě: k moři v Maroku se dá dostat už za pětistovku

Nebe nad Evropou nikdy nebylo tak plné, ceny za leteckou dopravu tak nízké a pro cestovatele z Česka se nově přibližují i některé destinace, do kterých...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.