Francouzská kuchyně v německém množství – tak bývá často popisována belgická kuchyně. Pohled na oblíbená jídla však ukazuje, že i tato malá země má svou hrdou specifiku, své vepřo knedlo zelo.
Jsou to určitě hranolky a majonézou – pokud možno zakoupené na bruselských náměstích Place Jourdan nebo Place Flagey. Pro většinu Belgičanů by to však nebylo úplné. K hranolkům musí být aspoň pořádný hrnec mušlí, které se připravují na iks způsobů – po námořnicku, po provensálsku, na bílém víně, na hlemýždích, na smetaně, s pepřem a bůhví jak ještě. Mušle jsou samozřejmě jen jedním z desítek plodů moře, které se tu pojídají – vedle humrů, krabů a ryb všeho druhu. A u hranolků je někdy může nahradit i pořádný hovězí biftek – i to je prý ještě národní jídlo. Jen ve Flandrech ohrožuje pozici mušlí s hranolky carbonade, tedy vepřové ve vlastní šťávě. To se podává se zelím, ale na rozdíl od podobného českého jídla, moravského vrabce, není tak tučné. Je v něm názorně cítit vliv blízké německé kuchyně a její záliby v zelí. Ze severu Belgie je i waterzooi, zeleninová polévka se smetanou, někdy připravovaná s kuřecím nebo rybím masem. Ve francouzsky mluvícím Valonsku by mohla roli carbonade sehrát čekanka (chicon), kdyby ji jako witloof neměli ve stejné oblibě i Vlámové. Často se jí jen syrová, s jablky a se sýrem. Existuje však i řada rafinovaných receptů na přípravu žlutobílých čekankových puků, decentní čekanková polévka nebo čekanka v šunce zapečená se sýrem. Pokud se u nějakého jídla objeví přídomek "a la flamande" nebo "a la belge", lze skoro najisto počítat s tím, že v něm bude pivo, ať už jako omáčka, marináda, kapání nebo přísada do těsta. Pivní kuchyně je tu velmi bohatá.
- sobota 10. června 2000
