O to, že pivo je v Belgii nad zlato, se zasloužili už ve středověku kláštery a opatství. Opaté a mniši totiž šířili mezi lidmi osvětu, aby nepili špinavou vodu. Na výběr jim zbývalo mezi mlékem a podmáslím, což byly záležitosti luxusní, a plodinou, které se v odlehlých oblastech nejlépe dařilo, ječmenem. Proto začali mniši vařit pivo a vaří jej dodnes.
Pokud chcete ochutnat mnišské pivo, objednejte si Trappist - těchto piv je mnoho druhů co do chuti a síly, patří mezi ně například Chimay nebo Westmalle. Vaří je mniši za zdmi svých klášterů a Trappist se jim říká podle řádu Cisterciánů. Podobnou kategorií jsou i piva opatská, zvaná abdijbier. Ty patří opatstvím, ale smluvně je vyrábí pivovary mimo areál kláštera a za každý prodaný lok opatům odvádějí tučné peněžité dávky. K těm výborným patří například Grimbergen nebo Leffe.
Další raritou, kterou se Belgie ve světě piva pyšní, jsou piva takzvaně spontánně kvašená, do nichž se nepřidává žádný kvásek. K nim patří všechna (pány většinou opovrhovaná) piva ovocná - například třešňový Kriek, ale například i pivo, které chutná po vínu - Gueuze, či pivo temně rudé a zpola spontánně kvašené - Rodenbach.
Ovšem ve vyjmenování všech různých specialit belgického piva bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho. Belgičani pijí rádi například pivo bílé (Hoegaarden), zlatavé (Duvel) či jantarové (De Koninck). Obyčejného ležáka pijí také, ale tím se nepyšní. Jak prozradil představitel Belgické konfederace pivovarů, světlý belgický ležák je stejně jako ostatní evropské ležáky, založený na českém receptu z Plzně. Právě proto se tomuto druhu piva téměř všude říká pilsner nebo pils.
Jedna ze základních zásad belgického piva je, že každá značka se pije ze zvláštních sklenic. Tvar sklenice totiž určuje rychlost, s jakou se pivo otepluje, i množství pěny a aromatu, které vytváří. V podstatě platí, že ke každému pivu patří jeho typická sklenice. Říká se jim různě - například kulička, pinta nebo píšťalka, ale může to být i vysoký kalich, široký pohár, burgoňská číše, mnišská káď nebo skotský bodlák. Když v Antverpách chcete pít třeba pivo De Koninck, poručíte si po domácku prostě "jednu kuličku" (een bolleke).
Kdybyste si ale náhodou chtěli poručit pivo Kwak, začněte se zouvat. Kwak se totiž nalévá do speciálních baněk ve dřevěném stojánku. Aby se hospodský ujistil, že mu s takovou kuriozitou neutečete, vezme si od vás do zástavy botu, kterou vám vrátí poté, co pivo dopijete a sklenici odevzdáte. Ačkoliv se s tímto zvykem můžete setkat ještě poměrně často, stejně často se setkáte i s tím, že po vás obsluha namísto boty bude chtít zaplatit zálohu 300 franků.
Jak už bylo zmíněno, s belgickým pivem se vám může přihodit cokoliv. Třeba to, že vám bílé pivo Hoegaarden přinesou se stroužkem citronu nebo tmavý Grimbergen s porcí marmelády. O tyto přísady (mimochodem velmi chutné) si můžete požádat, stejně tak jako například o frťana kvasinek, který se dává například v antverpské krčmě De Pelgrim do piva De Koninck.
Belgie je také jediná země, která poskytuje speciální osvětu ohledně nalévání piva. Belgická organizace pro umění v podávání piva byla založena v roce 1977 a pozorně dohlíží na to, aby zkušení hospodští pečlivě stáčeli pivo a aby svůj obor po všech stránkách zvládali. Tato organizace pořádá i pivařské kursy. Jejich úspěšní absolventi dostanou diplom a vývěsku, kterou mohou umístit na svoji hospodu či restauraci, a která klienty upozorňuje na to, že tento hospodský to opravdu umí
Pokud chcete ochutnat mnišské pivo, objednejte si Trappist - těchto piv je mnoho druhů co do chuti a síly, patří mezi ně například Chimay nebo Westmalle. Vaří je mniši za zdmi svých klášterů a Trappist se jim říká podle řádu Cisterciánů. Podobnou kategorií jsou i piva opatská, zvaná abdijbier. Ty patří opatstvím, ale smluvně je vyrábí pivovary mimo areál kláštera a za každý prodaný lok opatům odvádějí tučné peněžité dávky. K těm výborným patří například Grimbergen nebo Leffe.
Další raritou, kterou se Belgie ve světě piva pyšní, jsou piva takzvaně spontánně kvašená, do nichž se nepřidává žádný kvásek. K nim patří všechna (pány většinou opovrhovaná) piva ovocná - například třešňový Kriek, ale například i pivo, které chutná po vínu - Gueuze, či pivo temně rudé a zpola spontánně kvašené - Rodenbach.
Ovšem ve vyjmenování všech různých specialit belgického piva bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho. Belgičani pijí rádi například pivo bílé (Hoegaarden), zlatavé (Duvel) či jantarové (De Koninck). Obyčejného ležáka pijí také, ale tím se nepyšní. Jak prozradil představitel Belgické konfederace pivovarů, světlý belgický ležák je stejně jako ostatní evropské ležáky, založený na českém receptu z Plzně. Právě proto se tomuto druhu piva téměř všude říká pilsner nebo pils.
Jedna ze základních zásad belgického piva je, že každá značka se pije ze zvláštních sklenic. Tvar sklenice totiž určuje rychlost, s jakou se pivo otepluje, i množství pěny a aromatu, které vytváří. V podstatě platí, že ke každému pivu patří jeho typická sklenice. Říká se jim různě - například kulička, pinta nebo píšťalka, ale může to být i vysoký kalich, široký pohár, burgoňská číše, mnišská káď nebo skotský bodlák. Když v Antverpách chcete pít třeba pivo De Koninck, poručíte si po domácku prostě "jednu kuličku" (een bolleke).
Kdybyste si ale náhodou chtěli poručit pivo Kwak, začněte se zouvat. Kwak se totiž nalévá do speciálních baněk ve dřevěném stojánku. Aby se hospodský ujistil, že mu s takovou kuriozitou neutečete, vezme si od vás do zástavy botu, kterou vám vrátí poté, co pivo dopijete a sklenici odevzdáte. Ačkoliv se s tímto zvykem můžete setkat ještě poměrně často, stejně často se setkáte i s tím, že po vás obsluha namísto boty bude chtít zaplatit zálohu 300 franků.
Jak už bylo zmíněno, s belgickým pivem se vám může přihodit cokoliv. Třeba to, že vám bílé pivo Hoegaarden přinesou se stroužkem citronu nebo tmavý Grimbergen s porcí marmelády. O tyto přísady (mimochodem velmi chutné) si můžete požádat, stejně tak jako například o frťana kvasinek, který se dává například v antverpské krčmě De Pelgrim do piva De Koninck.
Belgie je také jediná země, která poskytuje speciální osvětu ohledně nalévání piva. Belgická organizace pro umění v podávání piva byla založena v roce 1977 a pozorně dohlíží na to, aby zkušení hospodští pečlivě stáčeli pivo a aby svůj obor po všech stránkách zvládali. Tato organizace pořádá i pivařské kursy. Jejich úspěšní absolventi dostanou diplom a vývěsku, kterou mohou umístit na svoji hospodu či restauraci, a která klienty upozorňuje na to, že tento hospodský to opravdu umí
 Za sklenici od piva Kwak musíte dát do zástavy botu |
