Belgičané sní o exotice, ale tráví dovolenou doma

Celou zimu studují v katalozích exotické země, probírají nabídky vzrušujících pobytů, a nakonec sebou plácnou na pláž ve Knokke nebo v Ostende s pocitem velikého blaha. Tak vypadá s trochou přehánění dovolená "normálních" Belgičanů, kteří považují svou zemičku za docela přitažlivou. Belgické poznávací značky - červená čísla na bílém pozadí - se Evropou míhají daleko méně než černo-žlutá nizozemská. Holanďany jejich přeuspořádaná vlast doslova pudí ven, někam kde je aspoň trochu zmatek a nepořádek. Belgičtí Valoni, ale ani Vlámové takoví nejsou. Ačkoli se navzájem moc nemilují, hodně se navštěvují - na severomořských plážích zní francouzština často, stejně jako vlámština v zelených ardenských letoviscích.

Pokud se Belgičané vydají do ciziny, zamíří obvykle do sousední Francie, případně do Itálie a do Španělska. Letos je ve velké oblibě Turecko, kde ekonomická krize srazila ceny; zády se naopak turisté točí ke všem zemím napojeným na dolar, jehož síla vůči euru žene ceny vzhůru. Egypt je v bruselských cestovkách o třetinu dražší než loni.
   

Bohatá a rozmařilá klientela se podle majitele cestovní kanceláře Helios tentokrát nadchla pro francouzský tichomořský ostrov Réunion. Ti, kdo chtějí hlavně poznávat, se začali dosti masově odvažovat do Íránu; movití dobrodruzi a trampové mají letos jako hlavní lákadlo Aljašku.
   

Průměrný Belgičan však žije poměrně banálně a podobně i odpočívá. Obvykle vyráží s celou rodinou, a to na jeden až dva týdny. Víc si nemůže dovolit, i když jeho koupěschopnost se rok od roku zvyšuje, stejně jako část příjmů určená na zábavu. Na dovolené obvykle nešetří (zase na rozdíl od Holanďanů). Belgičan chce bydlet často v hotelu nebo v penzionu, chce jíst v restauraci a hrát tenis i golf.
   

Děti vypravuje na samostatné organizované pobyty jen zlomek rodin; jde skoro výlučně o členy skautských oddílů. Škála možností a aktivit pro mládež je vůbec dosti omezená a svědčí o jisté nevynalézavosti. Například jazykové kursy pro mládež - frankofonní ve Flandrech a naopak - se velmi obtížně hledají a ještě hůř platí.
   

Padesát kilometrů belgických pláží láká letos o to víc, že dostaly jedničku v hodnocení kvality vod na koupání, které každoročně zpracovává Evropská komise. Někteří se pro ně musejí ovšem rozhodnout chtě-nechtě, protože nemají pasy a nemohou tudíž jet nikam mimo země Schengenu (v podstatě EU bez Británie a
Irska). Ministerstvo zahraničí už řadu týdnů varuje obyvatelstvo, že soukromá firma Securitas 4, jíž byla od března svěřena výroba pasů, se není schopna vypořádat s návalem práce.
   

Na pas se dnes čeká pět týdnů místo předepsaných tří. Urychlená a dražší procedura trvá sedm pracovních dní. Některé radnice začaly vydávat dočasné náhradní doklady, aniž ovšem vědí, které země je budou ochotny uznat. Za této situace se řada Belgičanů zříká například cestování do Čech. Obvykle poté, co na
českém konzulátu zjistí, že opravdu musejí mít pas - a že jim ho konzulát nevydá, i kdyby se postavili na hlavu.