Belgičané a Nizozemci k nám jezdí na vlastní pěst

Pokud se Belgičan a ještě spíš Holanďan vydá do České republiky, nejčastěji si to namíří do Prahy, a to vlastním vozem, případně autobusem nebo letadlem. Jen zlomek využívá nabídek organizovaných zájezdů a když, tak na Velikonoce nebo Nový rok. Nizozemci jsou tradičně nejnáruživějšími návštěvníky českých končin - jejich maringotky zaplní od jara do podzimu silnice i kempy, umějí najít nejzapadlejší tábořiště. Loni jich do k nám zavítalo podle České centrály cestovního ruchu 266.000 a strávili tady 940.000 nocí, a to pouze ti, které podchytila ubytovací zařízení. Více přijelo jenom Němců a Poláků.

Belgie obsadila v této statistice 17. místo s 91.000 návštěvníky, ale zájem stoupá. Podle České turistické kanceláře působící v Bruselu jede 90 procent do Prahy a stráví tam v průměru čtyři až pět nocí. Větší zájem je o ubytování v soukromí
nebo v lacinějších hotelech. Movitější klientela využívá letních měsíců, kdy jsou v Praze levnější luxusní hotely.
   

Podle cestovních kanceláří převládají klasické zájmy - památky, muzea, zábava. Turistům se doporučuje ochutnat české pivo a českou kuchyni, a to pokud možno nikoli U Fleků, kam se večer nahrnou celé autobusy Němců, což nemusí každý Holanďan nebo Belgičan ocenit. Masově se jezdí na Karlštejn, Konopiště, do
Kutné Hory a Karlových Varů, ti odvážnější se vydají do Českého Krumlova nebo do Telče.
   

V Nizozemsku i Belgii je Česká republika známa hlavně jako země piva - s údivem a posléze jistým obdivem bývá kvitováno, že slůvko "pils" pochází od české Plzně. Při bližším ohledání se oceňuje, že vedle plzeňského a Budvaru existují také Krušovice,
Popovice, ba strakonický Nektar či protivínský Platan. Při vyslovení jména země sepne v paměti obvykle také heslo "fotbal". V Belgii se o to zasloužil hlavně "obrovitý Čech", loňská "zlatá kopačka" Jan Koller, milovaný davy fanoušků
bruselského Anderlechtu, ale i další hráči, kteří prorazili ve zdejší lize. Holanďané zase dodnes vzpomínají na nervy drásající zápas proti Čechům na loňském mistrovství Evropy, při němž jim došlo, že mají co do činění se sveřepým protivníkem.
   

S výjimkou pravidelných hostů, kterých je zejména mezi Nizozemci hodně, jinak převládají klišé - někdo si vzpomene na české sklo, jiný na českou bižuterii, případně na Antonína Dvořáka. Milovníci sportu znají Jana Železného a docela určitě
Emila Zátopka.
   

Z Čech se vracejí obvykle s dobrými zážitky a nějakým tím kilem navíc, i když vztah ke knedlíkům nebývá vždy kladný. Některým zkazí náladu nepoctiví taxikáři, i když podle zmíněné cestovní kanceláře stížností ubývá. Tu a tam se někdo doplahočí
domů bez auta, ačkoli jsou nabádáni, aby vyhledávali hlídaná parkoviště. Nedobrou pověst mají i policisté - jeden belgický turista se například domáhá přes český konzulát v Bruselu náhrady škody, protože zaplatil pokutu 1000 korun, ale blok dostal jenom na 500.
   

Do Čech se jezdí za krásami, ale také za cenami. Proto si mohou takovou dovolenou dopřát i chudší rodiny. Nizozemci, tradičně šetrní, se třeba v kempech cpou chlebem a olejovkami a ani v místní hospodě nepustí chlup. Někteří Belgičané se prý letos zase rozhodli jet radši do Maďarska, kam se může na občanku, aby nemuseli dát 1500 belgických franků (o málo méně korun) za nový pas.