Bělehrad: těžkotonážní balkánský válec, jehož síle podlehnete

aktualizováno 
Bělehrad na první pohled moc lidí neokouzlí, kdo ale jeho oponu poodhrnul více, tomu navždy omámil duši. Metropole Srbska u našich cestovatelů dlouho platila za nutnou dopravní komplikaci při rychlém přesunu do Řecka. A mezi batůžkáři tvořil Bělehrad spíše přestupní zastávku při putování k trekům v Černé Hoře.

Bělěhrad je jako tavící kotel Balkánského poloostrova. Nebude to trvat dlouho a jeho kouzlu propadnete. | foto: Profimedia.cz

Bělehrad vám ihned ukáže, že už leží mimo konvenční svět střední Evropy. Temperamentní Balkán tu dravě a nekompromisně zaútočí na všechny smysly. Jestli k němu chováte vnitřní antipatii, tak se vám všechny předsudky okamžitě potvrdí.

Bělehrad je dynamický hybrid plný svérázného šarmu, sedm dnů v týdnu sálá energií a mocně tepe svojí vnitřní silou. Podrobnější průzkum dokonce ukáže, že občas bychom se mohli od Balkánců i něčemu přiučit.

Bezpečná nádraží, poctiví směnárníci

Snad první starost, která cizince doprovází od chvíle, kdy vstoupí na neznámou půdu, představuje bezpečnost. Zde Bělehrad skvěle boduje. Jen na málokterém železničním nádraží se cítím tak uvolněně. Provoz je tady slabý, takže člověk má dobrý přehled o svém bezprostředním okolí.

Fotogalerie

Klid pasažérů navíc bděle střeží po zuby ozbrojení policisté. A ti okamžitě prověřují každého podezřelého, co se vloudil do staničních prostor, ať už jde o partičku rozjívených teenagerů lehce chuligánského střihu, nebo podivnou dvojici, která zřejmě trochu ulítla na drogách.

Nepříjemné obtěžování, tolik známé od nás, je v Bělehradě řídké. Zhruba před deseti lety jsem do Bělehradu přiharcoval krátce po půlnoci. Tehdy tradiční zpoždění dosáhlo čtyř hodin.

Za chvíli mi odjížděl autobus k makedonské hranici. Směnárna již byla zavřená a nutně jsem potřeboval dináry. Pomohli mi právě policisté, u nichž jsem proměnil částku potřebnou na další jízdné.

Když už jsem zmínil směnárny. Při nynějším oficiálním nákupním kurzu 118 dinárů za jedno euro rozpětí nabídky místních směnáren činí maximálně tři dináry. Tudíž je zcela nepatrné. Lepší kurzy najdeme mimo hlavní střediska centra, výměna samozřejmě probíhá bez provize.

Pitoreskní chaos

Pokud do Bělehradu zavítá středoevropský architekt - urbanista, tak mu rychle spadne čelist. A pravděpodobně brzy dojde k závěru, že co předtím považoval za výplod těch nejstrašlivějších nočních můr, to se tady kompletně promítlo do šílené reality.

Večerní háv rezidence kněžny Ljubice

Večerní háv rezidence kněžny Ljubice

Nicméně po třech dnech němého údivu se mu možná začnou zdejší kontrasty líbit. Centrum protilehlého Zemunu se pořád přísně drží pečlivě narýsované dispozice městečka rakousko-uherského mocnářství. Avšak střed Bělehradu tvoří bublající kotel s balkánským koktejlem mnoha ingrediencí.

Vedle klasických cihlových činžáků zejí proluky vyplněné přízemními domky, místy se mihne orientální turecká rezidence, beznadějně obklíčená a sevřená hladkými bloky poválečné epochy. Do nich pak tvrdě zasahují pompézní chrámy inspirované byzancí, vládní paláce i soudobá průčelí z oceli a skla.

Rozvoj socialistické Jugoslávie navíc markantně ovlivnil kontury Bělehradu spektakulárními budovami ve stylu brutalismu. Kdo se sem blíží po příjezdové komunikaci od Záhřebu či Nového Sadu, ten prvně spatří nepřehlédnutelnou dvojici stometrových paneláků Západní brány. A z opačného směru zase udeří do očí tři monumentální věžáky komplexu Rudo.

Krize devadesátých let minulého století způsobila totální zanedbání údržby. Proto těsně vedle rušných bulvárů koexistují pitoreskní omšelé enklávy prostoupené patinou s nánosy prachu a zušlechtěné improvizovaným kutilstvím jejích obyvatel. Ty sem vdechnou obláček představ Montmartru z doby, kdy ještě setrvával na pozici čtvrtě rozervaných umělců.

Burek, jogurt a turbofolk

Další originální bělehradskou odpověď bohémské Paříži představuje půvabná Skadarlija aneb Skadarska ulica. Dříve platila za útočiště pro výtvarníky i literáty, nyní se orientuje hlavně na turisty.

Nomen omen. Pohled do Balkánské ulice

Nomen omen. Pohled do Balkánské ulice

Skadarlija je jedno z center nočního života.

Skadarlija je jedno z center nočního života.

Mezi dvěma řadami půvabných titěrných stavení vede kostrbatá vozovka dlážděná kočičími hlavami, okolo ní se táhnou stylové krčmy a z většiny útulných zahrádek se linou tóny živých kapel lidového střihu. Muzikanti jsou famózní, ceny se zatím jakžtakž drží a panáky rakije se rozlévají přímo u pouličních pultů.

Na mě je ale Skadarlija až příliš nakašírovaná. Raději upřednostňuji autentičnost místních oblíbených grilů, bufetů a pekáren. Prostě si s chutí dám výtečnou pljeskavicu či čevapy za drobný peníz. Nebo posvačím propečený, křupavý a řádně mastný burek, poté ho zapiji tekutým jogurtem a následně se za doprovodu reprodukovaného burácení srbského turbofolku uvnitř některé z blízkých kaváren nechám potěšit domácí, tedy tureckou vařenou kávou.

Pozoruhodným fenoménem na gastromapě Bělehradu jsou „splavovi“: rušné plovoucí restauranty, diskotéky i noční kluby umístěné na prámech a pevně zakotvené u říčních nábřeží. Tam jsou hosté často obletováni sexbombami, které jako by z oka vypadly ženským ikonám balkánské estrády. Bělehraďané je poněkud pejorativně, avšak výstižně nazývají „sponzoruše“.

„Jestli chceš vidět splavy, kam chodí naši, tak se běž projít po sávském nábřeží na Novém Bělehradu. Zhruba je ohraničuje Blok 45 a Blok 70,“ poradil mi kamarád. Poslechl jsem dobrou radu. Za betonovými chapadly nekonečné linie panelákové džungle se objevila přívětivá rekreačně-volnočasová zóna.

Skadarlija je jedno z center nočního života.

Skadarlija je jedno z center nočního života.

Tam před soumrakem korzovaly rodiny, cvičili sportovci i bravurně rozpálili svůj kumšt pouliční muzikanti. Kromě splavů s krčmami, hospůdkami a ostatními lokály jsem tady spatřil plejády dalších obdivuhodných plavidel. Klasiku tvořily hausbóty, které nahrazují víkendové chaty a zázemí pro vášnivé rybáře. Ale zahlédl jsem též plovoucí posilovnu nebo lékařskou ordinaci.

Pevnost nad soutokem

Právě od dávných prvopočátků je Bělehrad pupečně spojen s mohutným Dunajem a o něco užší Sávou, která tu do něj ústí. Obě řeky příjemným vánkem obohacují vůně Bělehradu o podmanivý říz kalné vody. Strategicky důležité návrší umístěné bezprostředně nad jejich soutokem vždy poutalo pozornost. Tam se postupem času rozrostla ohromná pevnost Kalemegdan.

Každý z pánů Bělehradu tady do starobylého kamenného zdiva otiskl svoji charakteristickou stopu. Na terase, kterou zdobí ladná socha Vítěze od světoznámého chorvatského umělce Ivana Meštroviće, se v podvečer shromažďují stovky návštěvníků, aby si odtud a z přilehlých hradeb vychutnali romantickou atmosféru západu slunce. Kalemegdan zároveň ukrývá několik muzejních expozic. Mě zlákala prohlídka tajuplné Římské studny.

Podvečer na Kalemegdanu

Podvečer na Kalemegdanu

Jezdecká socha knížete Mihaila Obrenoviće na Náměstí Republiky

Jezdecká socha knížete Mihaila Obrenoviće na Náměstí Republiky

Naproti hlavnímu přístupu k pevnosti začíná Ulice knížete Mihaila. Zde každý den pulsuje večerní korzo. Směrovky informačního systému pak příchozím ukážou správnou cestu za ostatními blízkými pamětihodnostmi.

Kousek stranou se například schovává mešita Bajrakli, osmanské období připomíná mauzoleum derviše šejcha Mustafy na Studentském náměstí. Exotický odlesk starého Bělehradu září z průčelí rezidence kněžny Ljubice, Manakova domu i kultovní kavárny s Otazníkem – nejstaršího funkčního hostince v centru Bělehradu. Naproti tomu evropské prvky zosobňuje Náměstí Republiky ozdobené jezdeckou sochou knížete Mihaila Obrenoviće.

Nekonečný příběh největšího chrámu

Naproti kavárně „?“ se tyčí ústředí pravoslavné církve s kostelem a budovami patriarchátu. Tady lze běžně spatřit pohled na vousaté duchovní, jak důstojně přecházejí rušnou vozovku.

Další pozoruhodný kostel se vypíná na Tašmajdanu. Název lokace ovšem nezní dvakrát slovansky. Jména řady bělehradských čtvrtí připomínají dlouhou osmanskou nadvládu. A vycházejí z turečtiny. Kromě Kalemegdanu a Tašmajdanu k nim patří například Dorćol, Topčider, Karaburma nebo Bulbulder.

Chrám svatého Sávy

Chrám svatého Sávy

Štafetu nejvyhledávanějšího duchovního objektu nově převzal pompézní chrám svatého Sávy na Vračaru, kde podle pověsti osmanští dobyvatelé rituálně spálili kosterní pozůstatky tohoto klíčového srbského patrona. Silueta bělostného kostela se zlatým křížem se triumfálně vyjímá nad kostrbatými hradbami ostatní zástavby a celkový efekt stavby pak elegantně umocňuje noční nasvícení.

Po dokončení bude chrámu svatého Sávy náležet titul největší pravoslavné svatyně celého Balkánu. Jenže celkové dokončení projektu je pořád vzdáleno. Přitom první práce započaly již roku 1935. Zatím jsou kompletně zpřístupněny podzemní prostory kostelní krypty.

Masivní proměny

V první dekádě nového tisíciletí se symbolem příjezdu do Bělehradu staly přízemní dřevěné baráky pro uprchlíky z ostatních částí bývalé Jugoslávie. Provizorní ubytovny byly narychlo vystavěny všude, kdekoli se našel kousek přebytečného prostoru: podél říčních nábřeží nebo mezi sídlištními bloky Nového Bělehradu.

Poté se vlak dokodrcal po náspu nad gigantickým romským slumem Gazelou k mostu přes Sávu. Zdejší slum se svými chatrčemi obklopenými dýmajícími hromadami odpadků se plně vyrovnal favelám v zemích třetího světa.

Panorama Bělehradu s Avalou v pozadí

Panorama Bělehradu s Avalou v pozadí

Rozlehlé ghetto i uprchlické ubikace ale už z tváře Bělehradu takřka vymizely. Byť tu na okrajích města ještě pár podobných lokalit najdeme, jsou podstatně menší a více rozptýlené. Stejně tak se viditelně zmírnila intenzita smogu. Pomohla vyšší kvalita paliva společně s obměnou vozového parku obyvatel a firem. Tytam jsou obskurní stroje, ze kterých by se asi o naše dopravní policisty pokoušela mrtvice.

A definitivně také odzvonilo časům anarchie, kdy kromě autobusů dopravního podniku suplovaly městskou dopravu rovněž spoje několika soukromníků. Za své vzal pás brownfieldu i poetických domečků čtvrti Savamala u hlavního nádraží. Zde se začínají zvedat první budovy rezidenčního komplexu Bělehrad na vodě. Intenzivní aktivity developerů teď uvnitř širšího centra mnohdy bohužel nenávratně likvidují ostrůvky a shluky rázovitých přízemních stavení, které se spolupodílejí na osobitém geniu loci Bělehradu.

Radikální dopravní přestavba náměstí Slavie pak poslala do věčných lovišť změť nízkých domků s lacinými občerstvovnami, kde se z vysokých plechových komínů zčernalých sazemi a tukem nesla slastná vůně grilovaných delikates.

Naopak úspěšně se drží tržiště Zeleni Venac. Tady lze nad pulty přetékajícími výsledky práce srbských farmářů pořádně vydráždit chuťové pohárky a následně zaplnit hladový žaludek. Nově se Zeleni Venac prodral do hitparády prestižních turistických atrakcí. Totéž platí pro ruiny budov bývalého jugoslávského ministerstva obrany poničených bombardováním NATO.

Může se hodit

Hostely, hotely i kemp
Nízkorozpočtovým cestovatelům poskytnou zázemí desítky hostelů. Dříve jejich zprostředkovatelé s cenami a letáky operovali přímo na hlavní stanici, nicméně letos jsem je tam nespatřil. Několik hostelů se nachází v bezprostřední blízkosti vlakového i autobusového nádraží, další jsou různě rozesety po městě. Správný výběr záleží na vašich prioritách. Moje osobní zkušenosti jsou pozitivní. U pobytu na více nocí a prostřednictvím rezervace vykomunikované e-mailem přímo s hostelem, se mimo sezonu dají získat zajímavé bonusy: například sleva či nocleh zdarma navíc. Řada hostelů vznikla přestavbou bytů nebo adaptací podkroví. Pokaždé jsem se setkal s ochotným personálem, dodržením domluvy a čistými toaletami i sprchou. Jednou jsem v půli října po zarezervování jednolůžkového pokoje obýval třílůžkový pokoj na úrovni solidního bytu, jindy útulný minipokojík v podkroví nebo čistou špeluňku s papírovými stěnami kousek od nádraží. A ta výborně posloužila jako ideální základna pro jednodenní výlety. Bělehrad samozřejmě disponuje různorodou škálou hotelů. Na nejzazší periferii u západního okraje Zemunu leží sezonní kemp Dunav. V Srbsku platí povinnost policejního přihlášení, což za vás učiní ubytovatel. Naposledy mi již nebyly vystaveny bílé přihlašovací karty.

Jak po Bělehradu
Našinec odkojený precizní a takřka dokonalou městskou hromadnou dopravou se vrátí nazpět do minulosti, ale i tak systém veřejné dopravy učinil mílové kroky kupředu. Zastávky jsou konečně označené a často též vybavené moderními přístřešky, přibývají i tabulky s jízdními řády a uvnitř tramvají a autobusů různého stavu i stáří zní hlášení zastávek. Do systému jsou integrovány také městské vlaky.

Počet obyvatel Bělehradu přesahuje 1,5 milionu a metro mu doopravdy zoufale schází. Jízdenky MHD lze v nejhorším zakoupit u řidičů. Pro turisty je ideální pořídit si kartu s trojdenní, případně pětidenní, platností. Ty jsou k mání v trafikách. Podrobné informace zjistíte na webu bělehradského dopravního podniku.

Unikátní šikmá věž
Širší okolí Bělehradu skýtá přehršel atraktivních cílů k jednodenním výletům. Oblíbeným místem je vrch Avala s impozantním památníkem Neznámého junáka a zpřístupněnou věží vysílače. Odtud se otevře kruhový výhled na srbskou metropoli i do zvlněné pahorkatiny regionu Šumadije. Vřele též doporučuji navštívit Smederevo. To je s Bělehradem dobře provázáno veřejnou dopravou. Kromě příjemné skutečnosti, že je to centrum důležité vinařské oblasti, se tu u Dunaje rozprostírá gigantický komplex středověké pevnosti. Dlouhé linie vysokých strohých hradeb, proložených masívními věžemi, dodnes působí hrozivým dojmem. Výjimečnou kuriozitu pak představuje věž s číslem jedenáct. Pevnost totiž ještě během druhé totiž světové války patřila mezi vojenské objekty. Nejprve zde roku 1941 došlo k tragické explozi munice a pak o tři roky později byl areál bombardován spojenci. Právě následky výbuchu způsobily vychýlení věže. A úhel jejího sklonu dokonce přesahuje sklon známé šikmé věže v italské Pise. Nyní vrcholí přípravy zabezpečení a sanace základů při zachování současného nakloněného vzhledu.

Internet
www.tob.rs
www.gsp.rs
www.danubeogradu.rs
www.beogradskatvrdjava.co.rs
www.bgpijace.rs

Autor: pro iDNES.cz


Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Ať žijí duchové. Podívejte se, kde skřítkové a tesaři vylezli z mechu

A ještě jeden snímek z poválečných oprav chátrající památky

Vy cizáci, zmizte! Tak odháněl ze svého hradu rytíř Brtník nezvané hosty. Dnešní hrad Krakovec je ovšem na hosty dobře...



Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Buduje se 136 let, ale až teď dostane chlouba Barcelony stavební povolení

Sagrada Familia, Barcelona

Barcelonská katedrála Sagrada Familia, která je jednou z nejnavštěvovanějších španělských památek, se buduje už 136...

Další z rubriky

Ohně, středověk a úžasné masky. Slavnost trubačů v Alsasku vás uhrane

Nádherný svátek trubačů v Alsasku - Pfifferdaj

Mezi Porýnskou nížinou a pohořím Vogézy leží jeden z nejmenších, ale zato nejhezčích regionů Francie. Podzim je v...

Jak dostat mrtvého blíž k nebi. V Sagadě dávají rakve na skálu

Tradice zavěšování rakví na skály je v Sagadě stará až dva tisíce let.

Filipínská Sagada je jedním z míst, kde stále můžete zahlédnout rituální pohřbívání z dob dávno minulých. Odlehlé...

OBRAZEM: Infračervená Evropa. Svět, který vidíme, ale nevnímáme

Pařížský fotograf Pierre-Louis Ferrer objevil kouzlo infračervené fotografie v...

Pařížský fotograf Pierre-Louis Ferrer objevil kouzlo infračervené fotografie v roce 2010 při studiích na vysoké škole....



Najdete na iDNES.cz