Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Básník a historik je duší Bítova

  10:55aktualizováno  10:55
Bítov - Jeden člověk, dvě osobnosti. Každá z osobností má navíc vlastní jméno. Jiří Paukert - bítovský kastelán a Jiří Kuběna - básník. Obě se spojují v jednom člověku, dlouholeté duši hradu Bítova, kunsthistorikovi, odborníkovi na historické interiéry a jednom z největších žijících českých básníků.

Jiří Paukert se narodil v roce 1936 v Prostějově, na brněnské Masarykově univerzitě vystudoval dějiny umění. Osud ho však velmi záhy zavál na jih Moravy, které později propadl natrvalo. Na Bítov přichází poprvé už v roce 1955, kdy tu jako student provází turisty. Právě na Bítově přijal za svůj i umělecký pseudonym Jiří Kuběna. Po své životní lásce Zdeňku Kuběnovi.

"Nikdy jsem se svou erotickou orientací netajil. Nenechávám se poměřovat tím, co je od pasu dolů. Můj Eros je řecký, je to odedávná láska muže k jinochovi, která za jistých, přísných podmínek, nevylučuje tělesné naplnění. A právě Bítov je pro mě místem mé božské i lidské lásky, první, jediné a věčné," říká Jiří Paukert - Kuběna.

Na Bítov se pak už jako pracovník brněnského Státního památkového ústavu vrací vlastně neustále. Rád vzpomíná na dlouhou řádku kastelánů, kteří nebyli jen jeho kolegy v práci, ale většinou se stali i jeho osobními přáteli. Kvůli místu, ale i kvůli lidem tu nachází ideální místo pro odpočinek i tvůrčí práci.

"Často jsem si služební cesty na Bítov schválně prodlužoval, jen abych mohl zůstat o den či dva déle. Bítov je pro mě místem, k němuž, jako k vnitřní krajině, se víže každá moje báseň, celá má poezie," vysvětluje vztah k hradu.

Právě Paukert - Kuběna zná historii zámku, každičkého jeho obyvatele i širokého okolí jako zřejmě málokdo. Jeho popis historie zámku působí spíše jako milé, často i pikantní vyprávění z úzkého rod inného kruhu.

Báseň Jiřího Kuběny inspirovaná Bítovem a jeho okolím:

Narcisův sonet na Želetavku
(a jedno echo)

Řeko, oslavil jsem Tebe, řeko
Želetavko, a ne Vrchlice,
Tys nebyla žádná zvrhlice,
po Tvé bradě teklo moje mléko,

Ty stříbřitá jak jitrnice
kterou čerti pomaloučku pekou
při svitu měsíční pánvice.
Řeko Řeků, řeko mladice,

to je let, jsou to už číslice,
co jsme Tebou pluli od Cornštejna,
řeko, řeko, Ty jsi stále stejná,

lásky lidské jsou jak husí hejna,
jenom Tys jak tamta beznadějná,
řeko Ty jsi láska stálice.

Řeko která šumíš jako kraslice.

Na hrad Bítov se jako kastelán dostal jen pár let před důchodem, v osmapadesáti. Letos oslavil pětašedesátiny.

"V roce devadesát čtyři se na Bítově uvolnilo místo kastelána a já vyhrál konkurz. Vůbec jsem to nečekal. Byl jsem daleko nejstarší. Teď jsem ale šťastný. A myslím, že spokojeni mohou být i moji nadřízení. Vždyť za sedm let, co tu dělám kastelána, se podařilo otevřít další sedminu prostor, které se tu opravují. Celý hrad totiž od počátku sedmdesátých let prochází celkovou rekonstrukcí. Tehdy tu už ve zdivu byly takové díry, že jste do nich mohli strčit ruku. Od té doby se hrad opravuje a postupně se znovu otevírá. Dá-li Pán Bůh zdraví, chtěl bych ještě jednu sedminu za dva tři roky otevřít. Nejbližší plány se ale týkají venkovních teras. To když tu byl můj přítel Václav Havel s paní Dagmar, tak ta si stoupla právě nad prázdné terasy a řekla, že tu něco chybí. Nakonec jsme se domluvili, že nám trochu pomůže a my tu uděláme Terasy paní Dagmar. Na horních patrech se třeba bude prodávat luxusní káva za stovku, dole pak zmrzlina za pár korun. První lidé by sem mohli přijít už příštím rokem," plánuje kastelán.

Kromě vlastních oprav hradu se mu povedl i další kousek. Přitáhnout do areálu komerční nájemce, kteří placením nájmů poněkud vylepšují napnutý rozpočet hradu.

"Když jsem sem přišel, byl tady jediný nájemce. Dnes jich tu je sedm a nikdo z nich neodchází. To je důležité," říká Paukert - Kuběna.

Propojení osobnosti kastelána a básníka se na Bítově projevilo velmi záhy. To když na hradě uspořádal historicky vůbec první setkání českých básníků. A to bez ohledu na to, k jakému myšlenkovému či ideovému proudu patřili.

"Chtěli jsme umožnit setkání básníků, kteří se jinak vůbec osobně neznali a asi by se ani nikdy nesetkali. Třeba básníky protěžované komunisty s básníky z disentu. I když byla některá setkání hodně hádavá, svůj účel splnila. Lidi se navzájem poznali a o to nám šlo. Jeho smysl se naplnil. Proto jsme po několika letech setkávání na Bítově ukončili," vysvětluje konec básnických schůzek.

Kromě básnické múzy je však na Bítově jeho hlavní náplní práce kastelána. Zvládnout běžný provoz velkého areálu by pro jediného člověka nebylo možné.

"Mimo sezonu je nás tu patnáct, v sezoně asi dvojnásobek. Bez party lidí by to nešlo. Máme tu i řadu studentů, kteří se každý rok na Bítov jako průvodci vracejí," srovnává dnešek s vlastními začátky Paukert - Kuběna.

"Není jednoduché být v dnešní době básníkem. Znamená to uchovat si ke všemu otevřenou povahu. K lidem, zážitkům, vzdělání, ke všemu. A k tomu si musíte i ten chleba obhájit. Já měl to obrovské štěstí, že jsem kunsthistorik. To je práce, která mě baví a s uměním má mnoho společného. S básněním se to namíchalo do příjemného amalgámu," popisuje vztah Paukerta - kastelána s Kuběnou - básníkem.

Hrad Bítov

První zmínka pochází z let 1061 - 1067. Původně dřevěný hrad byl jako zeměpanský hrad střežící jižní hranici země přestavěn na kamenný. Bítov se po vymření Přemyslovců dostává v roce 1307 do rukou Lichtemburků. Za nich vzniká jádro dnešní hradní kaple Nanebevzetí Panny Marie, obě vstupní věže, štítová zeď i jižní křídlo. Na přelomu renesance a baroka dostává Bítov dnešní převážně horizontální vzhled s jedinou vertikálou štíhlé strážní věže. Mezi lety 1811 - 1863 byl již pustnoucí hrad za hrabat Františka a jeho syna Jindřicha z Daunů konečně upraven do dnešní převážně novogotické podoby.
Novogotické interiéry paláce s jedinečnou kolekcí iluzivních maleb ve více než 20 místnostech napodobují vzhled gotického rytířského sídla. Ve 2. patře je připomínka na zoologickou sbírku založenou v 19. století hrabaty z Daunu. Expozice hradních a lesních strašidel ve sklepení hradního pivovaru ze 17. století. Hradní kaple z roku 1334 se vzácnou Madonou bítovskou. Zoo barona Jiřího Haase, největší sbírka vycpaných psů v Evropě - 51 kusů. 
Otevřeno:
duben, říjen (so, ne, svátky) 9.00 - 12.00, 13.00 - 16.00
květen, červen, září (denně kromě po) 9.00 - 12.00, 13.00 - 17.00
červenec, srpen (denně kromě po) 9.00 - 12.00, 13.00 - 18.00
Zdroj: www.pruvodce.com/bitov

Jiří Paukert, básnickým jménem Jiří Kuběna, se stal bítovským kastelánem coby dlouholetý pracovník brněnské památkové péče v roce 1994, přestože po Bítově toužil už od roku 1955, kdy zde zažil to, "co člověka limituje a zároveň mu dává křídla, to je zasvěcení poetické, jež se většinou odehrává skrze Eros".

Autoři:


Nejčtenější

Ale je tady krásně. Místo ze slavného filmu dnes nepozná ani Zdeněk Svěrák

"Václave? Proč nejsi moje žena?" ptá se Zdeněk Svěrák Jana Třísky jako rekreant...

Idylická krajina a typická venkovská stavení z filmu Na samotě u lesa zůstávají dodnes symbolem poklidného života,...

Sezona skončila, lidé jsou pryč. Kam na poslední chvíli k moři a do hor

Noli, ležící západně od Janova, patří k nejpěknějším místům Ligurie.

Mnohem méně lidí, mírnější ceny, přitom ještě stabilní počasí. Takové jsou hlavní výhody návštěvy přímořských i...



Foťte si po svém. Hříchy fotografů, které profesionál nikdy neudělá

Tzv. „high key“ fotografie s převažujícími světlými tóny a malým kontrastem je...

Ve druhém dílu našeho seriálu o prohřešcích proti fotografické etiketě budeme stopovat hříchy fotografů během samotného...

Pilot boeingu zapomněl vyrovnat tlak v kabině, cestující krváceli z nosu

Ilustrační foto

Nejméně třicet pasažérů muselo vyhledat ošetření poté, co pilot indických aerolinek „zapomněl“ stisknout tlačítko...

Nejmenší skanzen a opuštěné lázně. Moravským krajem, který ani nemá jméno

Skanzen v Horním Smržově

Tento kraj nemá žádný zažitý zeměpisný ani národopisný název, a možná právě proto patří k nejhezčím venkovským oblastem...

Další z rubriky

Správný pivovar hledali i na Slovensku. Postřižiny zachránila až Vysočina

Magda Vášáryová, Rudolf Hrušínský, Jaromír Hanzlík a Jiří Schmitzer ve filmu...

Poetika filmových Postřižin dokáže okouzlit téměř všechny generace českých diváků. Najít vhodné lokace pro natáčení...

Nejhezčí výstup na Praděd. Trasu z malebné osady moc lidí nevyužívá

Výstup na Praděd

Na Pradědu byl skoro každý, ale skutečně nejhezčí cestou se na nejvyšší kopec Jeseníků vydává jen málokdo. Řeč není o...

Tady nepospíchá ani řeka. Pěšky naším nejmenším národním parkem

Ráno u Dyje na rakouské straně

Řeka Dyje vyhloubila za miliony let mezi Vranovem a Znojmem divoký a zalesněný kaňon se spoustou meandrů, kamenných...

Najdete na iDNES.cz