Co si tedy představit pod basilejským Morgestraichem? Úžasnou věc. Zahájení velkého třídenního masopustního reje v jednom velmi sympatickém historickém městě na horním Rýně. Jsme na samé hranici se Spolkovou republikou a vlastně i Francií, takže taková malá Evropa pohromadě. I když hrdá země helvetského kříže nadále odolává vstupu do EU. Zahájení masopustu je vyhlášenou a již proslavenou slavnostní. Není proto divu, že na takovou událost vypravují švýcarské dráhy zvláštní vlaky.
Nejpůsobivější ze tří dnů trvání masopustu je jistě ten první-pondělí, a to vždy následující týden po masopustním úterku či popeleční středě. V době, kdy u nás a kdekoli jinde masopust skončil a trvá jen předvelikonoční půst.Termín tedy dovoluje účastnit se v jednom roce jak karnevalu v Benátkách, tak strávit pár dnů na tzv. Rosenmontag na dolním Rýnu a vše zakončit v Basileji. Jelikož se mi během dvou let podařilo účastnit se všech zmiňovaných akcí, dovolte malé srovnání, ze kterého vyjde Morgestraich jako ta nejlepší masopustní akce, kterou jsem kdy viděl.
Masopust v Basileji chce zpočátku trochu přemáhání, protože v centru staré Basilije musíte být nejpozději před čtvrtou hodinou ranní. Již po druhé hodině se ulice začínají plnit, a to jak zvědavými diváky, tak postavami, které jsou natolik pečlivě maskovány, že ani po důkladném prohlížení byste netipovali na bytosti z tohoto světa. Proti unylým, profesionálně vyráběným maskám v Benátkách, jde tady především o lidovou slavnost, perfektně zpracovanou lidovou tvořivost. Některé skupiny mají jednotný ráz, kapela má bubny s píšťalami, takže se připravte na věru pekelný ryk. Ale to předbíhám.
Je krátce před čtvrtou, stojím na náměstí před známou radnicí, přímo pod stanovištěm přímého přenosu švýcarské televize. Přesně ve čtyři hodiny zhasnou všechna světla včetně pouličních a rázem je absolutní tma. Ve stejném okamžiku zavíří bubny a píšťaly, maškary často s lampiónky na hlavách a velkými alegorickými lampióny na čtyřkolových vozících vyrážejí do průvodu. Je neuvěřitelné, že zdánlivě nikdo nic neorganizuje, průvod od diváků není oddělen žádnými bariérami, které jsou nutné například při oslavách příchodu sv.Patricka třeba v Dublinu.A to nemluvím o množství policistů. Tady snad nejen pro tmu nebylo vidět jediného.Co mi vadilo, bylo neustálé kouření Švýcarů kolem mne.
Kapela střídala kapelu, soutěžilo se navzájem v pestře pomalovaných lampiónech na vozících. Nejlépe je vždy vymóděn kapelník, který dlouhou tyčí skutečně diriguje svůj orchestr, i když jde spíše o jednotvárné, burcující melodie. Průvody se různě objevují a zase ztrácejí v řadě ulic a koutech náměstí. Když asi po dvou hodinách průvody slábnou,vydávám se na nábřeží a dále po mostě do tzv. Malé Basileje. Kapely pochodují i tam, v četných lokálech na obou stranách Rýna je otevřeno, všem pořádně vyhládlo, a tak se posilňují. I když nechyběl ani alkohol, nebylo na ulicích vidět jediného opilce. Na nábřeží byly připraveny lodě s prostřenými stoly a maškarní výzdobou, takže konzumenti se na jídlo a pití jen hrnuli.
Pokud bych měl tedy srovnat jednotlivé masopusty, musel bych říci, že ten v Benátkách je až moc umělý, se spoustou turistů, přes jejichž davy není ani prostor pro místní. Středověké slavnosti zanikly a benátští hoteliéři je se záměrem zvýšení turistického ruchu v r.1979 obnovili. Moc jsem byl spokojený na Rosenmontag v Mohuči. Tam ožívá celé město, obchody jsou zavřené, některý personál v lokálech je též v maškarním a babička si vyrazí aspoň s červeným nosem na gumičce. No a Morgestraich, to řadím vůbec k tomu nejlepšímu, co jsem ve svém životě viděl.
 I Basilej ožívá každý rok masopustním rejem. |
