Další pohled na plovoucí zahrady, které jsou přístupné opět jen lodí.

Další pohled na plovoucí zahrady, které jsou přístupné opět jen lodí. | foto: Libor Budinský, pro iDNES.cz

Zahrady i vesnice plující na jezeře. Turistický klenot Barmy

  • 4
Čtyři městečka, desítky vesnic a téměř sto tisíc lidí. Horské jezero Inle a jeho okolí je jednou z nejkouzelnějších a nejbizarnějších částí stále vyhledávanější Barmy. Jednodenní plavba po jezeře dlouhém zhruba 25 kilometrů přináší tolik zajímavostí, jako jinde uvidíte za týden.

Horské jezero leží ve výšce 900 metrů nad mořem a je hluboké zhruba dva metry. V sezoně dešťů se však jeho hladina zvyšuje téměř na dvojnásobek. Proto také zdejší domy stojí na vysokých kůlech, což zvláště v období sucha vypadá celkem bizarně. Stejně jako satelity umístěné na střechách, které jsou důkazem, že i sem už dorazilo 21. století.

Ryba v banánovém listu

Při výletu na jezero se obvykle míří nejprve na jeden z tradičních trhů, které se na jeho březích odehrávají. Říká se jim pětidenní trhy, neboť se v jeho pořádání střídá pět míst. Jeden den probíhá přímo na hladině jezera.

Přestože už na tyto trhy jezdí hodně turistů, stále si zachovávají rustikální ráz, je zde možné zakoupit spoustu rukodělných výrobků a ochutnat řadu tradičních pokrmů. Další místní speciality se servírují během oběda na prostorných terasách s výhledem na jezero, kde na turisty čeká třeba výtečný pálivý salát z čajových lístků či čerstvé ryby pečené v banánových listech.

Látka z lotosových stonků

Součástí celodenní výpravy na jezero je několik zastávek v malých manufakturách a dílnách. Turisté se podívají do kovárny, navštíví dílničku na výrobu stříbrných šperků či fabriku na výrobu kvalitního ručního hedvábí, která má na jezeře dlouhou tradici.

Zajímavostí je také výroba unikátní látky z jemných a pevných vláken stonků lotosů, jejichž zpracování je fyzicky i časově značně náročné. Místní tkalci tvrdí, že nikdo jiný na světě už lotosovou látku nevyrábí. Ceny hedvábných či lotosových látek prodávaných přímo v manufakturách na jezeře jsou však na barmské poměry značně vysoké ( utkané šály, šátky a kravaty se prodávají za dvacet až padesát dolarů, halenky a košile 50 až 100 dolarů).

Ananasový doutník

Překvapivá je také zastávka v doutníkové dílně, kde se ručně vyrábějí místní nasládlé a značně aromatické doutníčky. No, doutníčky, z tabáku je vlastně jen svrchní list, do kterého se speciální směs balí. Jinak cigáro obsahuje řadu nečekaných ingrediencí, například sušené banány, ananas, hnědý cukr, tamarind či med.

Zkušená balička udělá za den kolem 500 doutníčků, jejichž cena se pro turisty pohybuje kolem dolaru za deset kusů (místní platí samozřejmě mnohem méně). Vesničané tvrdí, že jejich cigára jsou díky bylinnému složení zdravá a pomáhají proti řadě tropických nemocí.

Jezero Inle je dlouhé zhruba 25 kilometrů a široké deset kilometrů.

Plovoucí zahrady na jezeře jsou mimořádně úrodné, pěstuje se na nich především zelenina a ovoce.

Malá „místnost“ nalevo od šňůry na prádlo je kadibudka.

Plovoucí zahrady

Jedním z velkých klenotů Inle je bludiště plovoucích zahrad, které jsou umístěné přímo na hladině jezera. Budování plovoucích zahrad je poměrně náročné. Farmáři musejí na člunech přivézt tuny vodních řas, které umístí do plovoucích roštů zhotovených z bambusových tyčí. Rošty plavou na hladině a stoupají či klesají podle výšky vodní hladiny, takže jim nehrozí zatopení v období dešťů. Tyto záhony jsou mimořádně úrodné a pěstuje se na nich spousta ovoce, zeleniny či květin.

Konec skákajících koček

Další oblíbenou atrakcí je návštěva místních chrámů. Turisté obvykle zastavují u pagody Phaung Daw Oo, která je vyhlášená poněkud zvláštní podobou Buddhy. Světce, jenž našel vykoupení z koloběhu lidského stvoření, totiž znázorňuje pět velkých pozlacených koulí.

Druhým duchovním cílem je starobylý dřevěný chrám přezdívaný chrám skákajících koček. Kočky tu sice stále jsou, ale skrz obruče už dávno neskáčou, protože starý mnich, který se jejich drezuře věnoval, před několika lety zemřel a v jeho zálibě nikdo z mladých mnichů nepokračuje.

Základem obživy lidí z plovoucích vesnic je stále tradiční rybolov.

Na jezero se obvykle vyjíždí z Nyaungshwe.

Trhy ve vesnicích kolem jezera jsou plné čerstvého tropického ovoce.

Rybaření na jedné noze

Jedním z unikátů jezera Inle je zvláštní způsob veslování, který předvádějí místní rybáři a který není k vidění nikde jinde na světě. Rybáři stojí na špičce lodi na jedné noze, přičemž druhou nohu mají zakroucenou kolem vesla a pomocí ní řídí loď a udržují stabilitu. V ruce mají samozřejmě prut, kterým chytají ryby. Z dálky to vypadá jako jakýsi zvláštní balet nad vodní hladinou. Styl jízdy určuje fakt, že hladina jezera je pokryta rákosem a vodními rostlinami, takže když sedí, nevidí, kam loď pluje.

Barma, jezero Inle, vyhlášená místní rarita. Veslování pomocí jedné nohy je zapsáno na seznamu světového dědictví i UNESCO.

Na pivo a pařátky

Základnu k výpravám na jezero Inle představuje poklidné městečko s těžko zapamatovatelným i vyslovitelným názvem Nyaungshwe, odkud vyjíždí na jezero každé ráno několik desítek lodí. V Nyaungshwe funguje řada hotelů i levnějších guesthousů, v centru města láká oblíbený noční trh, na kterém je možné ochutnat celou řadu typických barmských specialit, ať už jsou to vařené vepřové vnitřnosti či grilované kohoutí pařátky. A u hlavní tržnice stojí také typická barmská hospoda, kam chodí místní i turisté na překvapivě dobré pivo značky Myanmar.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz

, pro iDNES.cz