Celá oblast je ukázkou toho, jak dramaticky se může krajina okolo sopek měnit. Sopka Bandai se kdysi tvarem velmi podobala Fudži. Mohutná erupce roku 1888 vedla podobně jako u sopky St. Helens ke zhroucení celé hory a zůstal z ní pouze široký rozeklaný kráter, jehož zbytky stále sahají do výšky 1 819 m n.m.
Vyvolaný sesuv půdy a vytékající láva zahradily říčky na sever od sopky a daly vzniknout dnešním jezerům Akimoto, Onogawa a Hibara. Exploze si vyžádala mnoho obětí a postupně se naplňující jezera pohřbila pod hladinou několik vesnic.
Nedávné geologické události však vymalovaly velmi specifickou krajinu a vytvořily z ní krásné místo pro naše víkendové sportovní aktivity, které jsme tak rádi provozovali v Čechách.
Hadi na silnici
Na jih od Bandai leží čtvrté největší japonské jezero Inawaširo. Okolo jezera vede velmi příjemná silnice bez provozu, na severní části je dokonce vybudovaná cyklostezka.
Objet jezero na kole je ideální jednodenní akce s ujetou vzdáleností 65 km. Předností trasy je, že skoro celá vede po rovině. Jediný kopec, který se postaví do cesty, je vrchol Kanajama na jeho jižní straně.
Les okolo témeř nepoužívané cesty k vrcholu připomíná spíše divoký prales, kde kolem nás poletovali krásní exotičtí motýli, obří sršně „suzumebachi“ a na cestě se vyhřívali hadi.
Jezero Inawaširo a cíp vrcholu Bandai
Odměnou za vyšlapání je krásný výhled na jezero a hlavně nad ním vystupující Bandai. Výlet okolo jezera je atraktivní i pro děti. Voda v jezeře je lehce kyselá, díky čemuž je velmi čistá a množství pláží doslova vybízí ke koupání. Silnice vede po samém břehu jezera, mnohde zaklesnutá do ostře se zvedající skalní stěny, a nabízí stále nové výhledy na Bandai.
V obleku a lodičkách okolo sopečných jezer
Od jezera je možné vyrazit i na sever na další okružní výlet okolo sopky. Silnice je zde již frekventovanější a samotná sopka není téměř po celou cestu k zahlédnutí. Naším cílem byla jezera Goko, která leží na sever od Bandai.
Jezera jsou vulkanického původu. Jak název napovídá, jezer je pět („go“) a zláštností je, že každé z nich má odlišnou barvu. Kolem jezer vede velmi příjemný chodník, který je však v době svátků dosti přetížen návštěvníky kráčejícími v oblecích a lodičkách.
Jezera Goko. Jemná chmýří trávy „susuki“ jsou symbolem japonského podzimu.
Stoupání na kole okolo Bandai po Bandai-san Gold line s výhledem do širokého kráteru
Žádanou atrakcí je také možnost projet se po jezerech na pramicích. Od jezer se pokračuje po západní straně sopky strmým stoupáním do průsmyku po silnici nazvané Bandai-san Gold Line. Na jejím nejvyšším bodě je parkoviště, kde začíná turistická trasa na vrchol Bandai.
Sopky, které si navzájem vidí do kráterů
Spojit s dětmi jízdu na kole okolo Bandai a ještě zdolat vrchol nebylo možné. Rozhodli jsme se proto vyrazit zvlášť na pěší výlet a spojit ho ještě s výstupem na sopku Adatara. Sopky tu totiž spojuje stejný osud, jehož výsledkem je obdobný rozeklaný kráter.
Na obě sopky jsme se vydali na podzim v období „kōyō“, kdy stromy hrály barvami. Sopky jsou si navzájem skutečně na dohled. Z Adatary, na kterou je výstup o dost snazší, protože těsně pod vrchol vede lanovka z Adatara-Kogen Ski Resort, je vidět Bandai a z Bandai je zase dobře rozeznatelný žlutě zabarvený kráter Adatary.
Široký kráter sopky Adatara intenzivně zbarvený do žlutého odstínu
Výstup na Bandai. V údolí jezera Akimoto a Onogawa a na horizontu vrchol Higashi-Azuma
Především výstup na Bandai v nás zanechal hluboký dojem. Bylo jasné počasí s velmi čistým vzduchem a jezera Hibara, Onogawa a Akimoto jsme měli jako na dlani. Přestože sopka Bandai explodovala před více než sto lety, dozvuky sopečné činosti jsou stále patrné. Na několika místech ze země uniká pára a sopečné plyny a v okolí je taktéž mnoho pěkných onsenů, jichž jsme si pokaždé dosyta užívali.
Osvěžující liják v průsmyku Shirabu
Pohled na jezera z vrcholu Bandai nám vnuknul nápad objet na kole další z nich. Hibara je podstatně menší než Inawaširo, tak abychom si cestu trochu zatraktivnili, na jeho severním břehu jsme se rozhodli vyšlapat serpentinami do průsmyku Shirabu silnicí Nishiazuma Sky Valley.
Přestože na mapě cesta nevypadala nijak náročně, realita byla poněkud jiná. Serpentiny byly velmi dlouhé a prudké. Odměnou měl být jedinečný výhled na jezero Hibara a kráter Bandai zpod vrcholu Tohačijama (1 512 m n.m.).
Přestože jsme ráno u jezera vyrazili za slunného počasí, obloha se stávala s každým vyšlapaným metrem temnější. Na vrcholu již bylo jezero stěží vidět a bylo jasné, že nás cestou dolů chytne pěkný lijavec, což se opravdu stalo. Ale kdo zažil horké japonské léto, ví, že podobné spláchnutí deštěm je velmi osvěžující, takže i děti v sedačkách si užívaly, jak o ně pleskají velké kapky. Netrvalo dlouho, dešť byl pryč a během chvíle nás opět usušilo ostré slunce.
Stoupání do průsmyku Širabu pod vrchol Tohačijama (1 512 m n.m.) za houstnoucí oblačnosti. Jezero Hibara mizí v oparu, Bandai není vidět vůbec.
Kde jsou ti Japonci o víkendu?
Přestože jsme jako rodina velmi dobře zapadli do japonské komunity, naše víkendové sportovní aktivity výrazně vybočovaly z japonských zvyklostí. To se projevovalo také tím, že se nám nepovedlo zlákat nikoho, aby s námi jel. A na výletech jsme potkali pouze minimum jiných cyklistů, byť podmínky byly ideální a srdce českého cykloturisty doslova plesalo. Pěších turistů na vrcholcích bylo trochu více, ale obvykle starší lidé.
Výhled na zamrzlé jezero Hibara z Urabandai Nekoma. Na horizontu další populární lyžařský resort Grandeco
Naopak v zimě se celá oblast zaplnila lyžaři a nebylo divu. Jezera zamrznou a vrcholy pokryjí metry sněhu. Díky ideálním sněhovým podmínkám je na svazích okolo Bandai a Adatary mnoho lyžařských středisek a lyžování je u Japonců velmi populární.
My jsme si užívali lyžování v resortech Inawaširo a Urabandai Nekoma. Zimní aktivity byly v kontrastu s našimi letními zkušenostmi.
Na sjezdovkách jsme potkávali i rodiny s dětmi, jež nás často udivovaly lyžařskými schopnostmi. Samotné lyžování bylo opět okořeněno krásnými panoramaty zdejších hor. Především Urabandai Nekoma resort zůstane vryt do naší paměti, protože se zde naučil lyžovat náš starší syn.
