"Na zavazadla mi stačí deset minut," říká Ferid Nasr, šéf největší tuzemské cestovky Exim Tours, jež vyveze k moři čtvrt milionu turistů za rok.
"Balím rychle. Potřebuji jen léky, tři trička, troje spodní prádlo, foťák, kameru a pas, peníze, letenku," upřesňuje spisovatel a dobrodruh Josef Formánek, jenž zdůrazňuje jeden užitečný detail: "Vždy si na cestu beru odolnou lepící pásku: stáhnete si s ní otevřenou ránu, opravíte děravou loď či batoh, slepíte si z klacků přístřeší, a když ji podélně srolujete, získáte provaz."
Čtěte v sobotu
Jak se balí známí Češi? Na které cesty rádi vzpomínají? A na které by nejraději zapomněli? Od soboty najdete v magazínu Víkend každý týden pravidelný dotazník Osobnost na cestách
Deset minut na sbalení vypadá skoro jako norma zběhlého cestovatele. Potvrzuje to i Radim Jančura, majitel Student Agency: "Stačí mi deset minut těsně před minutou odjezdu. Plavky, dvoje trička, mikina, prádlo, zubní kartáček."
Existují ovšem ještě daleko sofistikovanější postupy, které by mohly v podmínkách nízkonákladového cestování posloužit jako docela užitečný recept. Originálně balil na cesty legendární Emil Zátopek. "Na týdenní reprezentační pobyt měl s sebou jen útlý kancelářský kufřík," vzpomíná pro MF DNES na sportovní cesty po světě s legendárním atletem sedminásobná olympijská vítězka Věra Čáslavská. "Na dotaz, kde má cosi na převléknutí, například nějaké spodní prádlo, stoupl si do pozoru a jal se počítat trička, trenýrky a ponožky, které měl na sobě v sedmi vrstvách."
Nač platit aerolinkám za kufry, když si vše můžete navléct na sebe a cestovat jen s diplomatkou?
Ovšem pozor, Zátopkův příběh počítáním vrstev zdaleka nekončí! Slavná gymnastka pokračuje: "Uklidnilo mě to až do okamžiku, kdy na slavnostním představení pro olympioniky byl vyzván kouzelníkem, aby přišel na pódium dělat mu médium. Nastalo všeobecné zděšení, když při prvním páru odebraných ponožek měl další, další a další… Kouzelník v šoku utekl z pódia a Emil se stal vítězem - vyzrál i na mistra kouzelnického světového formátu - bosonožku z něj neudělal. Jen já znala tajemství jeho úspěchu."
Samotná Čáslavská byla – co se týká zavazadel - pravým Zátopkovým opakem: "Když jsem odjížděla na důležité sportovní soutěže, balila jsem asi týden. V praxi to vypadalo tak, že jsem měla na viditelném místě otevřený kufr a vždy, když jsem šla kolem a vzpomněla si na něco důležitého, tak jsem si to tam přihodila. Nikdy jsem nic nepostrádala, dokonce ani vlastní kalafunu, kterou jsem vždy používala při cvičení na kladině, abych k ní byla patřičně přilepená."
Ale i obdivovaná gymnastka si vypracovala šikovný cestovní fígl: "Na nedůležité cesty jsem zpravidla sbalila nějakého muže, aby mi poponesl zavazadlo k dopravnímu prostředku, neboť jsem balila na poslední chvíli a naházela si do kufru všechno možné, co mi přišlo pod ruku. Ve vlaku jsem si vše s rozkoší vyházela na sedadlo a pečlivě srovnávala do komínků. Byl to můj nezbytný rituál."
Dnes už takové rituály nejsou vůbec nutné. "Hlídám si jen důležité položky: dalekohled, slovník příslušné řeči, baterku čelovku a tak. Když si zapomenete něco z běžných věcí, dá se to dnes koupit na kterémkoli letišti," říká světoběžník Michal Horáček.
Avšak i osobnosti, které se umí sbalit za pár minut, dokážou přiznat se zavazadly jisté trable: "Balím se pár minut před odjezdem," říká Michaela Maláčová, šéfka České Miss. "Ale dlouho po návratu domu vybaluji, to mě už tolik nebaví."
