Tragédie bahenní sopky v indonéské správní oblasti Sidoarjo odstartovala před deseti lety, kdy na zkušebním vrtu společnosti PT Lapindo Brantas došlo k havárii. Do šachty tehdy začala pronikat voda a bahno a její množství se každým dnem zvětšovalo.
Denně chrlila bahenní sopka Lusi (její název je novotvar vzniklý složeninou jména oblasti Sidoarjo a indonéským slovem lumpu, který označuje bahno) tisíce kubickým metrů horké vody, bahna a páry.
Pod mazlavým nánosem postupně mizely celé obchody, továrny i vesnice, bahno dokonce zaplavilo i mohutnou dálnici. A sopka bohužel ve své činnosti neustále pokračuje. V současné době se zasažená oblast počítá na desítky čtverečních kilometrů a některých částech je zatopená až do výšky 40 metrů.
Třináct lidí tehdy zemřelo při výbuchu plynového podzemního potrubí, tisíce lidí zůstalo bez střechy nad hlavou. „Potom, co byla naše vesnice zaplavena, tady nebyla žádná práce,“ říká Harwati, místní žena, která provádí senzacechtivé turisty po troskách vesnice, ve které dříve žila.
Hořce vydělané peníze
Právě oni jsou teď jejím jediným zdrojem příjmů ve zdevastované krajině. „Tohle je jediný způsob, jak si vydělat na živobytí a školu pro naše děti,“ říká Harwati reportérovi britského deníku Daily Mail.
Zatímco vypráví svůj příběh, turisté pózují vedle nádherných soch zpola zaplavených bahnem. O víkendech jich sem přijíždějí plné autobusy a nejoblíbenějším suvenýrem se stalo DVD s dramatickým vylíčením celé události „Hodně mě to zaujalo. Chtěl jsem tu obrovskou spoustu bahna vidět, protože jsem slyšel, že to pohřbilo spousty domů,“ řekl agentuře AFP jeden z turistů.
Výše škody způsobené katastrofou dosáhla zhruba tři čtvrtě miliardy dolarů, velkou část nákladů zaplatila a ještě má zaplatit firma Lapindo. Společnost, která patří bývalému ministrovi indonéské vlády Aburizalu Bakriemu, místní vždy považovali za viníka neštěstí (přečtěte si Těžaři spustili mazlavou erupci. Bahenní sopka utopila celé vesnice).
Vyplácení odškodného se neobešlo bez problémů a odstartovalo několik agresivních protestů, do celé situace nakonec musela zasáhnout i vláda. Do dnešního dne by mělo být vyplaceno zhruba 3 300 obyvatel, což je 95 procent všech postižených.
Umořit dluhy začít znovu
Celou oblast netrápí pouze bahno a vroucí voda, ale také velké množství škodlivých látek. „Těžké kovy už nenacházíme jenom ve vodě nebo v usazeninách, ale i v tělech ryb,“ tvrdí indonéský aktivista Rere Christanto. „A postiženi budou i lidé, kteří tyto ryby jedí. Je to opravdu velké nebezpečí,“ dodává.
I on poznal následky katastrofy na vlastní kůži, o dům tehdy přišli jeho rodiče. Podle něj vyplácení odškodného místním obyvatelům nepomohlo. „Ty kompenzace z nich neudělaly žádné boháče,“ říká.
Většina z nich podle Christanta bude celý život splácet dluhy, které jim pomáhaly nastartovat jejich životy z nuly. A provádět turisty po místech, kde kdysi stávali jejich vlastní domy, tak pro některé z nich zůstává nutností.
