Papežský palác v Avignonu studí prázdnotou, českou stopu připomíná Karel IV

Zvenku ohromí velikostí a majestátností vysokých šedobílých zdí připomínající spíše pevnost než důstojné sídlo vůdců křesťanského světa. Papežský palác v Avignonu je s rozlohou okolo 15 tisíc čtverečních metrů dodnes největším gotickým palácem v Evropě. O to víc asi běžného návštěvníka zaskočí, že uvnitř toho k vidění v podstatě příliš není.

Papežský palác v Avignonu by svou rozlohou dokázal pohltit čtyři katedrály, ovšem vnitřním bohatstvím, ať už jde o výzdobu nebo umělecká díla, by se v současnosti nemohl rovnat ani jediné.

Turisté mohou navštívit přes dvacet místností, jenže ve většině z nich toho příliš neuvidíte. V podstatě přecházíte z jedné poloprázdné místnosti do další stejně ochuzené nebo úplně prázdné, přičemž převažují popisky a artefakty z doby, kdy se palác stavěl.

Takže uvidíte historické hřeby nebo cihly, modely různých fází výstavby, a samozřejmě také výčet všech papežů a vzdoropapežů, kteří ve 14. a 15. století v Avignonu úřadovali. 

Největší pastva pro oči (a peněženku) na vás paradoxně čeká až na závěr prohlídky – ve dvoupatrovém obchůdku, kde si můžete na památku pořídit „papežské víno“, „papežský čaj“, „papežský otvírák“ a desítky dalších věcí s přízviskem „papežské“ včetně mnoha kýčovitých suvenýrů.

Krása starých časů virtuálně

Reálných památek na skutečné papeže ovšem najdete v paláci pomálu, prázdnotou zejí i jejich někdejší komnaty.

A nezachrání to ani pozůstatky fresek od Mattea Giovanettiho stejně jako dvě krásně vyzdobené kaple. Příchod k nim je totiž zatarasen sklem, takže pokud jste zrovna v návštěvnické špičce, nemáte šanci do nich ani nakouknout.

Pokud chcete zažít, jak to asi mohlo v paláci vypadat v době největší slávy, než byl vydrancován, musíte si vypomoci moderní technikou. Průvodcovská služba nabízí ke vstupnému do paláce (12 eur, v přepočtu zhruba 310 Kč) k zápůjčce tablet, na kterém se během procházky palácem promítají historická fakta i obrázky toho, jak byly zdi a sály vyzdobeny v dané době.

Bez virtuální reality je návštěvnickým osvěžením obrovský Audienční sál připomínající Vladislavský sál Pražského hradu. Českého návštěvníka nepochybně zahřeje na duši také sál, ve kterém jsou vystaveny kopie soch několika významných osobností. 

Hned vedle krále Karla IV. Francouzského a jeho třetí choti Jany z Évreux je totiž umístěna kopie sochy Karla IV. z pražské Staroměstské věže. Jedná se o dar československé vlády už ze 30. let 20. století. Stejně jako v případě kopie bust stavitelů Matyáše z Arrasu a Petra Parléře na vedlejší stěně.

Audienční sál v Papežském paláci

Kopie soch významných osobností v Papežském paláci. Karel IV. je napravo od sochy francouzského krále s chotí.

Přítomnost těchto tří osobností zde není nijak nahodilá. Karel IV. Avignon, stejně jako Papežský palác, několikrát navštívil z pozice významného panovníka. Matyáš z Arrasu u papežského dvora působil jako stavitel. Právě zde se potkal s českým králem a císařem, který mu svěřil stavbu katedrály svatého Víta v Praze. Po jeho smrti ve stavbě jako stavitel pokračoval Parléř.

Papežové dlouhé věky sídlili v Římě, než roku 1309 Klement V. na přání francouzského krále Filipa IV. Augusta přestěhoval papežskou rezidenci do Avignonu. Původně bydlel v biskupském paláci, ale velikostí mu nevyhovoval, tak jej nechal zbořit a v roce 1335 se začal stavět Papežský palác. Postupně se velikostí zdvojnásobil a do roku 1377, kdy se papežové vrátili zpět do Říma, zde žilo pět hlav katolické církve. A po nich ještě čtyři vzdoropapežové v době, kdy současně vládli z Říma a Avignonu papežové dva.

Od 15. století palác další stovky let patřil církvi, jen zde místo papežů sídlili papežští legáti zmocnění jednat v papežově jménu jako jeho osobní reprezentanti. Relativně poklidné časy skončily nástupem Velké francouzské revoluce (1789-1799), během které bylo vybavení zničeno nebo zcela odstraněno. Dílo zkázy pak dokonala přeměna paláce na vojenská kasárna v roce 1810. Až na počátku 20. století byl palác otevřen veřejnosti. 

Papežský palác v Avignonu, vlevo katedrála Notre-Dame.

Papežský palác byl jednou z největších staveb své doby a i po letech symbolizuje obrovskou moc, kterou církev požívala a požívá. Dnes patří do světového kulturního dědictví UNESCO a je jednou z nejnavštěvovanějších památek ve Francii. Kromě turistických prohlídek slouží i kulturním akcím – ve velké kapli se pravidelně konají výstavy a velké nádvoří každý červenec už od roku 1947 hostí proslulý divadelní festival.

Nedílnou součástí Avignonu je také katedrála Notre-Dames des Doms z 15. století s velkou pozlacenou sochou Panny Marie na vrcholku věže. Stojí hned vedle Papežského paláce a okrasné zahrady s jezírkem a umělou jeskyní, odkud je hezký výhled na město. A to i na proslulý Avignonský most, který po povodni v roce 1668 už nebyl opraven, a zbyly z něj jen poslední čtyři oblouky.

Karel IV a Avignon

Už jako malý chlapec byl poslán na výchovu k francouzskému královskému dvoru, kde byl jeho učitelem i kardinál Pierre de Rosieres. Ten se stal později papežem Klementem VI. a v letech 1342-1352 obýval právě papežský palác v Avignonu .

Tam byl Karel IV pozván v roce 1344 a při své návštěvě mimojiné vyjednal povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. Papež a Lucemburkové se zde také dohodli na Karlově kandidatuře ve volbě nového římského krále. Tím se stal v roce 1355.

V roce 1365 přijel do Avignonu už jako císař Svaté říše římské s okázalým průvodem až tří tisíc osob. Tehdy navštívil papeže Urbana V., kterého přesvědčil k návratu do Říma, aby ho vymanil z francouzského vlivu.