mapa Austrálie

mapa Austrálie

Autostopem kolem Austrálie

  • 8
Nápad projet autostopem Austrálii považují místní u cizinců obvykle za přechodný výplod mozku vyvolaný příliš dlouhým pobytem na spalujícím sluníčku. "Zblázníte se. Nikdo vám nezastaví a na silnici se upečete nebo vás někdo zabije," slyšeli jsme mnohokrát před odjezdem ze Sydney na dvacet tisíc kilometrů dlouhou cestu po nejmenším kontinentu světa. Skutečnost byla trošku jiná. Potkali jsme spoustu milých Australanů od myčů aut až po soudkyni Nejvyššího soudu či experta na ponorky, viděli neskutečně úchvatnou krajinu i děsivě nudné tisícikilometrové úseky bez nebo s minimální vegetací.

A samozřejmě jsme několikrát "vytuhli" na kraji silnice.  Autostop není v Austrálii zrovna běžný. Počet stopařů, které jsme za celou cestu potkali se dá spočítat na prstech ruky a většina z nich podle svého zevnějšku možná čeká na svůj “taxík” ještě teď. Fronty a hádky s ostatními kolegy tedy nehrozí. To ale neznamená, že nefunguje. Pomineme-li občasné čekání (rekord devět hodin (způsobené hlavně malou hustotou dopravy, obvykle jsme zmizeli ze silnice do jedné hodin. Ve většině státu Australské federace je stopování ilegální. Setkání s policií vypadá obvykle takto (pokud vůbec zastaví): “Víte, že tady nesmíte stopovat?” “Opravdu?” “Ano, ale stejně žádný autobus nejede, tak se jenom moc nepleťte do silnice a hodně štěstí.”

Na zdvižený palec podle našich zkušeností reagovali nejlépe řidiči v obydlených částech, zejména na venkově. Geograficky řečeno, stop jde velmi dobře okolo celého východního pobřeží a odpovídajícímu pásu do vnitrozemí, s vyjímkou severu a západu. Šance na odvoz jsou přímo úměrné s kvalitou silnic: cesty pro 4WD jsou někdy krajně nevyzpytatelné. V naprosto odlehlých regionech, jako například Kimberleys, nejezdí navíc nikdo jiný než turisti ve čtyřkolkách, jejichž vozidla jsou zcela naplněná k prasknutí a místo jednoduše nemají.

Austrálie nemá mnoho velkých měst a tak nemusíte často čelit problémům, jak se dostat z jednoho konce města na druhý. Ze všech měst jsme se  dostali na výpadovku městskou dopravou!

Nepřítelem číslo jedna jsou vzdálenosti. Naplánovat cestu okolo Austrálie se jeví poměrně jednoduché, až do té doby, než zjistíte že každodenní “polykání” stovek kilometrů je hrozně únavné. Dva měsíce jsou minimum pro cestu kolem celé Austrálie, ale doporučujeme více. Druhým nepřítelem je sluníčko, které je zvláště v letních měsících vražedné. Vybavit se množstvím vody, zejména před cestou mimo civilizaci, je více než rozumné.

Příliš velkým objevem není fakt, že smíšené páry mají největší šanci na úspěch. Výhody není třeba zdůrazňovat. Jednoznačně je to bezpečnější, při dlouhých čekáních netrpíte samomluvou (v případě krize doporučuji hru Kámen, nůžky, papír nebo házení kamínků na prostřední čáru) a hlavně vám lidé staví. Několikrát nám bylo zdůrazněno, že kdybych na stopu stál jen já, tak by mi nezastavili. I přesto mají samotní kluci docela šanci, známe dva muže, kteří Austrálii rovněž obstopovali.

Dva kluci mají šanci možná tak na Oxford Street v Sydney v době festivalu Mardi Gras pro čtyřprocentní menšinu. Australani vám nezapomenou připomenout sérii vražd stopařek, která před lety otřásla celou zemí. Autor hrůzného činu sice již sedí v posledním patře věznice v Golbournu, ale na jeho zrůdnosti Australané nezapomínají. Bezpečnost není opravdu radno podceňovat. Austrálie je natolik velká země, že gangster se může schovat někam do outbacku a policisté ho v životě nevypátrají. O tom, že se v Austrálii krade, jsme se přesvědčili dokonce osobně.

Jsou určité typy lidí, které vám skoro nikdy nezastaví. Připravte se na naprostou nenávist vůči karavanistům. Obvykle důchodci, kteří celý život šetřili, aby si mohli konečně koupit obří dům na kolech, který pak vláčí křížem krážem po Austrálii. Takto poznává svoji vlast většina obyvatel. Fungují jako spolehlivá předpověď počasí. V zimě si nahřívají kosti na severu, v létě brázdí s pojízdným domovem svoje domovské státy na jihu. V řídce obydlených oblastech tvoří až dvě třetiny dopravy.  Něktěří za sebou táhnou ještě loďku.

Pokud vás potkají někde v bezpečí kempinku nebo benzínky, tak bývají strašně milí. Na silnici se tváří, že vás nevidí nebo že nemají místo. Nejvíce jich jezdí, když tuhnete. Většinou jsou strašně nudní, jedou maximálně 80 km/h a mají tendence neustále poučovat. Povneste se na ně a svůj vztek si vybíjejte házením kamenů do značek.

Nečekejte ani, že projedete Austrálii kamiónem. Většina firem zakazuje braní stopařů a řidiči se bojí i kvůli pojištění. Nicméně se dá kamióny jezdit, zejména tam, kde není téměř jiná doprava. Trucky neodchytíte, pokud jsou v pohybu. Proto máte jedině šanci tam, kde stojí. Vyhlášený je motorest Three Ways v NT nebo Norseman v WA na pokraji Nullarbor Plain. Tam totiž drsný řidiči obvykle zastavují na jídlo a sprchu. Zkuste si s nimi přímo promluvit, dvakrát se nám stalo, že se řidiči nabídli i sami. Jízda 60 metrů dlouhým road trainem je zážitek na celý život, i když se připravte, že řidiči patří mezi sortu lidí, kterým budete rozumět ze všeho nejméně. Ale jezdí dlouhé štreky, navíc téměř nonstop.