Kdysi dávno Kateřina stopla sdrátovanou rozhrkanou škodovku plnou rozveselených mladíků. Jeden z nich zavolal: "Pojď dovnitř holka, než tě někdo zabije." Kupodivu ji zavezli tam, kam potřebovala. O pár týdnů později jí zastavil jiný muž. Jenže ten ji už nedovezl. Zahnul s autem mezi pole...a bylo to.
Kateřině se tenkrát vymstil jindy tak spásonosný záchranný pás. Pomohl totiž muži stopařku přidržet, aby ji znásilnil. "Kdybych nebyla v pásech, asi bych ještě stihla z toho auta vylítnout. Pamatuju si hlavně to, že mu bylo cítit z pusy a celkově tak nepříjemně smrděl. To ostatní se už léta snažím zapomenout. Na policii jsem však nešla a dodnes toho lituju," uzavírá své vzpomínky na autostop mladá žena.
Většina obětí se stydí
Znásilnění při stopu nenahlásilo policii stejně jako Kateřina P. určitě mnohem více stopařek. Za letošní rok to zatím udělaly jen dvě oběti - patnáctiletá dívka a šestatřicetiletá žena. Loni se na policii obrátilo celkem devět žen.
"Ani se tomu moc nedivím," podotýká psycholožka policejní akademie Ludmila Čírtková. "Ženy často kvůli studu neohlásí jakékoli znásilnění. A říct, že se to stalo při autostopu? Taková chuděra si vyslouží jen poznámky typu: A co jsi, prosím tě, od stopování čekala? Vždyť jsi tomu jen pomohla."
Policisté tvrdí, že autostop je vždycky obrovské riziko, a psychologové k tomu dodávají, že zvláště v létě se kombinují různé rizikové faktory: je teplo, lidé chodí málo oblečeni, někteří odborníci dokonce poukazují na dráždivý vliv lehkého natřásání jedoucího auta. I to prý může rozpoutat sexuální fantazie. "K této třaskavé směsi se ještě přidá další faktor v podobě naprosté anonymity. Řidiči si snadno mohou myslet, že jim ledacos projde," upozorňuje policejní psycholožka.
Nebezpečí nehrozí jen osamělým dívkám...
Je řada dívek, které by samy na stop nešly, ale když je s nimi jejich partner, kamarád nebo sourozenec, mají pocit, že se jim nemůže nic stát. To je však omyl.
|
Vzít stopaře, či nevzít Mám tomu nevinně vyhlížejícímu chlapci či děvčeti zastavit? Ta otázka je na místě. Zkušenosti ukazují, že nejen stopař, ale i řidič musí dobře zvažovat rizika autostopu. Nebezpečí - jak ukazují následující dva příběhy - hrozí ze dvou stran: 1. stopař může řidiče okrást, v horším případě zranit či zabít; 2. stopařka může muže nařknout, že ji znásilnil, případně rovnou na místě ztropit scénu - třeba si strhat oblečení a volat o pomoc. I když nakonec vyjde pravda najevo, zažije automobilista krušné chvíle a leckdy se podezření, "že na tom možná něco bylo", dlouho nezbaví. Podobné martyrium zažil muž z Českolipska, kterého osmnáctiletá studentka obvinila ze znásilnění. Muž pak dokonce strávil asi týden ve vyšetřovací vazbě, dokud se vše nevysvětlilo. Rozuzlení bylo prosté: dívka si znásilnění vymyslela, protože tehdy přijela domů pozdě a potřebovala se na něco vymluvit. Mnohem hůře však dopadl padesátiletý řidič, který u Mariánských Lázní vzal do auta dva mladé stopaře. Vojenský zběh a jeho sedmnáctiletý kamarád si počkali, až jejich dobrodinec pojede kolem lesa nedaleko Plané na Tachovsku, a přikázali mu odbočit na lesní cestu. Tam ho umlátili kulečníkovou koulí vloženou do punčochy a mu ještě probodli krk. Pak oběť naložili do kufru vozu a odjeli. Později auto prodali za osm a půl tisíce korun. Policisté nejprve podezírali z vraždy pasáka krav, který mrtvolu v lese objevil. Muž byl dokonce několik týdnů v cele. Když nakonec vyšetřovatelé přišli na dvojici mladíků, ti začali svalovat vinu jeden na druhého. Staršího z nich soud poslal do vězení na osmnáct let, protože už byl v minulosti několikrát trestán. Mladší, teprve šestnáctiletý vrah dostal deset let. |
"Ze své praxe znám případy, které boří mýty o tom, že se nemůže nic stát třeba při cestě na krátkou vzdálenost. Nebo když stopuje dvojice - chlapec s dívkou," upozorňuje Čírtková. A vypráví o dívce, která chtěla jet domů do vesnice vzdálené sedm kilometrů a zastavil jí muž ze sousední vsi, kterého od vidění znala. Přesto ji brutálně znásilnil za použití nářadí z auta, francouzského klíče.
A o bratrovi a sestře, jimž zastavil řidič nákladního auta, odvezl je na neznámé místo a přinutil k vzájemným sexuálním hrátkám. Poté ještě sám dívku znásilnil.
V bezpečí však nejsou ani stopující muži. Že by nějakého znásilnila žena, o tom policejní anály nepodávají žádné zprávy, zato útok ze strany muže nemusí být tak neobvyklý. "Jel jsem stopem do Švýcarska," vypráví Libor P. z Olomouce. "Nastoupil jsem do auta k řidiči, který po nějaké době pojal úmysl, že bychom si spolu mohli trochu užít. Ale dopadlo to dobře, podařilo se mi ho přesvědčit, že se mnou to tedy zrovna nepůjde."
"Divní" řidiči
Existuje nějaký recept, podle kterého by se dalo odhalit blížící se nebezpečí? Přesný popis podezřelého řidiče není. Ale je pár záchytných bodů, podle kterých by stopařka (nebo i stopař) měla zbystřit pozornost.
"Významným společným rysem 'divných řidičů', o kterých oběti u nás vyprávějí, je spíše zamlklost a neochota komunikovat," upozorňuje prezidentka Bílého kruhu bezpečí Petra Vitoušová. "Jako by měli v hlavě svůj scénář a byli upnuti na jeho realizaci, takže už nestíhají být uvolnění a bezprostřední. To by mělo stopařky určitě varovat."
Jindy se zase během cesty může násilníkovo chování začít měnit. "Znamením bývá, když muž začne mluvit rychleji nebo naopak pomaleji: třeba začne zadrhávat v řeči," upřesňuje kriminalista Zdeněk Smola z policejního prezidia. "Jindy ho prozradí rychlejší pohyby při řízení auta - pachatel prostě ví, že má konečně oběť, na kterou se těšil, na dosah."
Psycholožka Čírtková upozorňuje na další možný způsob, jak řidič sonduje, zda je vezená stopařka vhodnou obětí.
"Může začít pokukovat a zavést hovor na hodně osobní téma. Opatrně třeba napřed dívku pochválí, že jí to sluší, pak se zeptá, jestli má přítele. Postupně může takto přejít až k hovoru o sexu. To jsou jasné signály, že něco není v pořádku," popisuje Čírtková. V tom okamžiku je nutné podobné řeči rázně utnout a nechat si zastavit na místě, kde jsou lidé, třeba u benzinové pumpy nebo u obchodu.
Následky na celý život
Trauma na celý život nemusí způsobit jen znásilnění. O život jde i v případě, nastoupí-li stopař třeba do auta, za jehož volantem sedí řidič-hazardér. Rázem jde také o život.
"Stopem jsem skoro nikdy nejela. Fakt ne," dušuje se Stanislava R. Ale když jela do Plzně na brigádu, na auto si mávla. "Zastavilo mi už třetí. Pršelo. Řidič se asi chtěl přede mnou vytahovat, a jel tak strašně rychle. Po pár minutách dostal smyk - a pak už si nic nepamatuju. První pocit, který jsem po probuzení měla, byl obrovský, příšerný strach."
Dívku ukrutně bolela hlava a záda. Pořád se snažila hýbat nohama, nedovedla si představit, že by třeba měla něco s páteří. Měla však "štěstí", zlomila si "jen" dva hrudní obratle. V nemocnici ležela měsíc, další dva pak nosila speciální korzet. Následovala zdlouhavá rehabilitace.
"Záda mě dodnes bolí. Tomu řidiči se nestalo nic," konstatuje Stanislava R. V takovém případě sice může řidič vyváznout na silnici, nikoli však u soudu. Pokud totiž nehodu zaviní, čeká ho trestní stíhání za ublížení na zdraví z nedbalosti. Za to může strávit až dva roky ve vězení.
|
NĚKOLIK RAD, co dělat, když hrozí nebezpečí... Odrazovat zastánce autostopu nemá asi smysl. "Je to jako upozorňovat horolezce, že by mohli spadnout ze skály," říká nadšený stopař Dušan Janovský ze Slaného, který má na internetu vlastní webovou stránku o autostopu. Proto alespoň několik rad, jak předcházet sexuálnímu obtěžování či znásilnění: Když už není úniku... |
 Nebojí se, ale možná by měly. Osamocené stopařce vždy hrozí, že narazí na muže, který se během cesty nespokojí jen se společenskou konverzací. |
