Baška Voda

Baška Voda | foto: Profimedia.cz

Autem do Chorvatska 2014: tipy na nejšikovnější cestu na Jadran

  • 131
Před vaším putováním za chorvatskými krásami máme dvě zprávy - dobrou a špatnou. Dobrá je, že silnice se na této trase zlepšují. Špatná, že jedinou výjimkou jsou ty české. Problémy přicházejí hned na dálnici D1, kde je několik zúžených míst. Tady je pár užitečných rad pro cestu na Jadran i zpátky.

Rakouskem to jde dobře

Cesta autem 2015

Aktualizovaný návod pro jízdu na Jadran v letní sezoně roku 2015

Na první skutečnou kolonu narážíme až těsně před Brnem, posunujeme se asi deset minut, do Mikulova pak už je cesta hladká.

Hned za česko-rakouskou hranicí zastavujeme, abychom koupili rakouskou dálniční známku. Tradičně jsme to dělávali na čerpací stanici BP, teď však stojí ještě před ní zbrusu nová budova se svítivým nápisem Republik Österreich a tam známky vedou. Oproti loňsku "viněta" podražila o 20 centů na 8,50 eura.

Mapa a omezení na trase

Infografika s mapkou projeté trasy, cenami benzinu a nafty, upozorněními na dopravní omezení na cestě i možnostmi ubytování na trase. STAHUJTE ZDE.

Infografika Autem na Jadran 2014

První rakouské kilometry plynou velmi příjemně, zadrháváme se až ve Vídni, kde postojíme pět minut ve frontě na mostě přes Dunaj. V sezoně je to tady horší, ale podle našich zkušeností se moc nevyplatí tenhle neuralgický bod objíždět.

Na konci obchvatu směrem na Graz (29. km) jsou podobně zúžené pruhy jako na D1, ovšem hned tři, takže se jede lépe. Do Grazu jedeme ve zúžených pruzích dvakrát, jinak ale nenarážíme ani na jeden opravdu problematický bod. Loni rozebraná dálnice A9 do Slovinska je letos zbrusu nová. Z ní jsme odbočili na výjezdu 226 směrem na Gersdorf-Mureck.

Slovinsko: raději objížďkou

Na konci Murecku to bereme doprava přes hraniční most nad řekou Murou a vjíždíme do Slovinska. Z vesnice Trate míříme směrem na Lenart (silnice 433), vyhýbáme se předražené dálnici. Letos je to s placením ještě horší než loni: slovinská vláda zavedla novou kategorii aut, jejichž výška nad přední nápravou je více než 1,3 metru. Za větší MPV, osobní dodávky typu VW Transporter, ale i vozy typu SUV tak zaplatíte místo 15 eur rovných 40! Kupon je navíc jen sedmidenní. Ještě víc než dříve tak platí, že placenou dálnici je lepší objet.

Prázdniny v Evropě

Pokud se zrovna strefíte do začátku dovolených v některé ze spolkových zemí Německa, v Rakousku nebo ve Slovinsku, můžete zažít na dálnicích peklo. Užitečný web www.schoolholidayseurope.eu vás informuje o začátku prázdnin ve všech zemích EU, můžete si tak cestu lépe naplánovat.

Silnice na Lenart je rok od roku hrbolatější. Ve Ptuji se nedá zabloudit, odbočíte hned na prvních světlech vlevo, před křižovatkou je směrová tabule a v ní ještě malá šipka Zagreb. Přes kruhové objezdy (přes první rovně, na druhém doprava) pojedete kolem obchodního centra Tuš přes další "kruháče" (první rovně, druhý doprava) na most přes řeku Drávu. Po dalším objezdu už míříte na samotný konec slovinské dálnice (křižovatka Draženci). Značka dálnice na tabulích je už tady přeškrtnutá. Celá objížďka trvá zhruba 40 minut.

Odbočka z rakouské dálnice na slovinskou objížďku

Čekání na teplou vodu

Pomoc ENC: Předplacené mýto

  • Loni jsme věnovali pozornost možnosti předplacení výhodnějšího mýta ENC. Chorvatský provozovatel většiny dálnic HAC nabízel několik výhodných balíčků, v jejichž rámci bylo možné získat samotný přístroj zdarma. Letos to už neplatí, krabička ENC stojí 122 kun, tedy 470 korun. To znamená, že se už jednorázovému cestovateli prakticky nevyplatí: za nejdelší cestu, kterou můžete v Chorvatsku po dálnici absolvovat, ze Záhřebu-Lučka na poslední sjezd Čarapine před Ploče, zaplatíte 223 kun, totéž zpět. Z těchto 446 kun ušetříte díky slevě na mýtném ve výši 21,74 procenta přesně 96 kun, do ceny ENC tedy zbývá ještě 26 kun.
  • Pokud budete po zemi jezdit více nebo se plánujete vracet, už druhý rok se vám ENC zaplatí. Navíc přístroj můžete půjčit komukoli, je anonymní a z výpisu účtu na internetu pak odečtete, kolik vám má dát. Nezapomeňte však částku ponížit o oněch 22 procent, protože sleva se načítá jednorázově při nákupu ENC nebo jeho dobíjení, na výpisech (i na mýtných branách) se odečítá mýtné v plné výši.
  • Dobíjení je snadné, stačí zadat na stránce prodaja.hac.hr uživatelské jméno a heslo, které dostanete při nákupu, a pomocí platební karty on-line nabijete kredit. ENC se prodává na mýtných branách 24 hodin, a to na dálnicích ATZ i HAC. Na mýtnici je vždy přítomen někdo, kdo objednávku vyřídí.
  • *** Pokud máte problémy s přihlášením na web a dobitím kreditu ENC, přečtěte si další užitečné informace v rámečku na konci článku

Na dálnici navazuje hlavní silnice číslo 9 a ta nás dovádí až na chorvatskou hranici v Macejlu. Z té od loňska, kdy Chorvatsko vstoupilo do EU, zmizeli celníci, zbyla jen pohraniční policie. Kontrola dokladů je formalita - stačí ukázat občanky, doklady od auta ani zelenou kartu nikdo vidět nechtěl.

Po dálnici A2 míříme na jih, hned za hranicí bereme z mýtnice kartičku, před Záhřebem platíme 48 kun hotově. U Záhřebu se pak napojujeme na páteřní tah A1, který nás dovede až k moři. Na mýtnici Lučko poprvé vytahujeme náš přístroj ENC na předplacené mýtné (o 22 procent levnější než to hotovostní). Na téhle největší mýtnici jsou pro ENC vyhrazeny tři zvláštní pruhy, takže se vyhnete kolonám před běžnými branami. Systém nás načetl, ukázal zůstatek 913 kun; a můžeme svištět. Ale jen do Karlovacu, pokračovat budeme až zítra.

Po 800 kilometrech hledáme nocleh. První dům u silnice s nápisem "sobe" čili pokoje má plno, druhý naproti přes cestu je volný. Pokoje za 220 kun (790 korun) jsou malé, ale čisté, vyspali by se tady dva dospělí a dítě. Jen teplé vody se dočkáme až po nekonečných pěti minutách odpouštění studené. A také nechtějí brát eura, je třeba mít vyměněné chorvatské kuny, na placení kartou zapomeňte.

V létě se pracovat (skoro) nebude

Ráno znovu najíždíme na dálnici směr Split a Dubrovník. Zpomalujeme jen na několika opravovaných úsecích. V Chorvatsku platí zákaz stavebních prací na dálnici v průběhu turistické sezony, takže všechny práce na údržbě dálnice budou ukončeny do 15. června. Pokud se něco přece jen opravuje, musí ministerstvo udělit výjimku. Ta letos platí pro opravy dálnice A4 z Goričanu (přechod z Maďarska) do Záhřebu mezi Svetou Helenou a Popovcem či Ludbregem a Čakovcem.

Dalších šestnáct kilometrů dálnice

Po 400 kilometrech klidné jízdy opouštíme na výjezdu číslo 29 autostrádu, abychom vyzkoušeli loni otevřený 4,2kilometrový tunel Sv. Ilja-Biokovo, který zkracuje cestu na Makarskou riviéru. Za průjezd se platí poplatek 20 kun v každém směru (společná mýtnice pro oba je nahoře, za sjezdem z dálnice). Po malé odbočce se vracíme zpět.

První nocleh Karlovac

Za dalších 30 kilometrů dálnice loni končila, sjíždělo se na 466. km u Vrgoracu - letos pokračujeme dál. A to ještě 16 kilometrů, až do sjezdu Ploče-Karamati - tento nový úsek byl zprovozněn 20. prosince 2013. Přesně po deseti kilometrech autostrády však musíme sjet na modře značenou silnici směrem na Ploče.

Na konci nás čeká mýtnice, z našeho ENC se odečítá 27 kun (z Makarské). "Čtyřpruh" ještě chvíli vydrží, končí až za tunelem Petrovac, to už pod sebou vidíme přístav Rogotin a deltu řeky Neretvy. Řídíme se dále směrovkami, které nás navádějí hned za dalším tunelem Medak na starou silnici. Do Dubrovníku zbývá 92 "nedálničních" kilometrů.

Bosna: nejlevnější tankování

Kde natankovat

  • Ve srovnání s loňskem se pobyt v Chorvatsku prodraží. Kvůli slabší koruně prodávají české směnárny chorvatskou kunu o dvacet až čtyřicet haléřů dráž. Citelné je to v kombinaci s dražším benzinem (v síti INA je litr benzinu v přepočtu za 37 korun, nafta za 33,50).
  • "Náplastí" je zlevnění mýtného o necelá čtyři procenta. Na rozdíl od loňska platí, že nejvýhodnější je natankovat plnou doma v Česku.
  • Aktuální ceny benzinu
    www.tolls.eu/cs/fuel-prices

Až do cíle našeho putování není na silnici žádný "zásek" - kromě dvou bosensko-chorvatských hraničních přechodů před a za městem Neum. V Neumu se vyplatí zdržet na zdejší benzince, nafta i benzin jsou tady nejlevnější na celé cestě. Neplaťte za palivo eury či kunami, obsluha je sice vezme, ale napočítá vám nepříznivý kurz - a platební karty fungují spolehlivě. Ani s kvalitou nafty jsme neměli po cestě žádný problém, natankovali jsme zde i cestou zpátky.

Jediným, co nás zdrží, je výstavba kanalizace v obci Slano - provoz v jednom pruhu tady řídí semafor, čekáme asi pět minut. A pak už naprosto hladce dojíždíme do nejjižnější chorvatské metropole, loni ještě děravá silnice u obce Lozica je opravená. Jsme v cíli.

Nádherné vodopády i hrad

Odbočkami přes poloostrov Pelješac a ostrov Korčula míříme zpátky, tentokrát na Istrii. Cestou nenarážíme na žádné problémy, na noc zastavujeme v městečku Skradin - ráno chceme prozkoumat Národní park Krka s jeho vodopády. Opravdu nás nadchnou, jen bychom příště nejeli lodí ze Skradinu, byť je to v ceně vstupenky, ale autem - pak bychom se totiž mohli přesouvat mezi jednotlivými částmi parku, jež jsou od sebe dost vzdálené.

Později po poledni vyrážíme ze Skradinu dále na sever. Po 200 kilometrech dálnice nás upoutá impozantní stavba na kopci v údolí. Odbočujeme tedy na příštím výjezdu Brinje a vracíme se "po čuchu" zpátky po paralelní silnici. Po několika minutách a pěti ujetých kilometrech už hrad vidíme. Zastavujeme přímo pod ním a šplháme nahoru, je to kousek. Kdo miluje středověké stavby, bude nadšen. Hrad Sokolac byl tak mohutně opevněný, že jej nikdy nedobyla ani turecká vojska.

Pak už míříme na Istrijský poloostrov. Chceme projet cestu, kterou v opačném směru putují tisíce Čechů.

Hrad Sokolac

Istrie: málo dálnic, hodně placení

Istrie nás vítá průjezdem tunelem Učka, je placený (29 kun), my ale budeme platit až na konci dálnice při sjezdu. No, dálnice - ukazuje se, že většina trasy má pouze jeden pruh v každém směru a rychlost na 80 km/h. A když asi padesát kilometrů před Pulou najíždíme na opravdovou autostrádu, zjišťujeme, že rychlost je tady omezená na pouhých 110 km/h.

Za chvíli jsme na konci dálnice a se zatajeným dechem dojíždíme na mýtnou bránu vyhrazenou pro ENC. Všichni nás ujišťovali, že bude fungovat i na Istrii. Ta co? Nic. Závora se nezvedne, musíme vytáhnout platební kartu a pumpnout ji o 51 kun.

V Pule strávíme krásný den a po něm vyrážíme zpátky domů. S dálnicí je to o něco lepší. Zaplatíme posledních 41 kun a vítá nás slovinská hranice.

Informační tabule někdy lžou

Peníze vyměňte předem

  • Neustále omílaná rada "plaťte v cizině kartou, je to výhodnější než měnit ve směnárně" už neplatí. Zatímco v české směnárně bychom nakoupili chorvatské kuny za 3,72 Kč, při zaplacení nafty běžnou platební kartou vedenou k účtu u mBank nás kuna přišla o deset haléřů dráže.
  • Ještě horší je to s eurem: směnárna ho nabídne za 27,60 Kč - z karty nás ovšem přišlo přesně o korunu dráže! Banky totiž při platbě kartou strhávají podle kurzu devizy-prodej, který je sice o pár haléřů nižší, než když nakoupíte v jejich vlastní směnárně, ale vyšší, než za kolik byste koupili ve směnárně nezávislé. Navíc se kurzy jednotlivých bank od sebe liší - a to třeba mezi ČSOB a mBank o třicet haléřů na každém euru.

Když jsme se předtím radili s navigací, spočítala nám jako nejkratší trasu přes Lublaň, Villach, Salzburg, Linz a České Budějovice. Tudy jsme ještě nikdy nejeli, do Prahy to má být pouhých 860 kilometrů, zatímco modifikovaná "klasika" přes Graz a Vídeň asi 920 km. Na chorvatsko-slovinské hranici ale stojí solidní kolona. Hned za celnicí je krámek se směnárnou a prodejnou dálničních známek, kde pořizujeme drahý 15eurový kupon, protože ho tentokrát využijeme.

Pokračujeme zatím po obyčejné silnici, na níž musíme předjíždět spoustu malých traktůrků i cyklistů. A to celých deset kilometrů do města Koper. Tady narážíme na problém: navigace nás žene doprava na dálnici A1 Lublaň/Terst, směrové cedule jsou ale přelepené, zdá se, že cesta je neprůjezdná. Jaké je naše překvapení, když se ukazuje, že pouze na nájezdu na autostrádu je omezení rychlosti na 40 km/h a krátké zúžení, pak už je vše naprosto normální - dojedeme až do Lublaně. Ještě že jsme se nenechali zmást!

Přes Salzburg raději ne

Přijíždíme k obrovské mýtnici, na niž koukáme udiveně, protože ve Slovinsku přece platí ty drahé známky! Jenže tahle v Grušici slouží k výběru poplatku přes tunel Karawanky. To jsme netušili, takže platíme, ale netušíme, proč hned za bránou stojí auta ve třech frontách a ani se nehnou. Ani my se 25 minut nehneme, protože, jak zjišťujeme vzápětí, tunel se opravuje a doprava se pouští kyvadlově. A tak by to mělo být až do 20. června, v létě tedy snad nebezpečí půlhodinového čekání nehrozí. Poplatek ovšem ano.

A není sám. Dalších 11 eur platíme za průjezd Tauernskou dálnicí A10 v úseku Flachau-Rennweg. Navíc přichází krupobití, teplota padá ke dvěma stupňům a najednou sněží. Opravdová chumelenice, všechno kolem je bílé - po pětadvaceti stupních v Chorvatsku jsme trochu v šoku...

Na posledním úseku dálnice ze Salzburgu na Linz žádné omezení není, autostráda však končí 36 kilometrů před českou hranicí v Unterweitersdorfu. Už jsme tudy nejeli několik let, takže nás mile překvapilo, jak Rakušané pokročili s výstavbou rychlostní silnice S10. Hotovo by mělo být v roce 2016, už v příštím roce však budeme moci objet poslední větší rakouské město na trase, Freistadt, po novém obchvatu. Jsme v Česku. Příště bychom jeli raději jinudy - jak pak doma počítáme, alternativní trasa přes Maribor, Graz a Linz je delší jen o pět kilometrů. A ušetříte 18 eur...

Může se hodit

Cesta do Chorvatska i jinak než autem

LETADLEM

Novinkou letního letového řádu 2014 z Letiště Václava Havla v Ruzyni je linka SmartWings do Puly (4x týdně). Pula je po Dubrovníku (lety 3x týdně) a Splitu (denně) třetí destinací v Chorvatsku, kam SmartWings nabízejí přímé lety z Prahy. Na chorvatské pobřeží budou SmartWings provozovat 14 letů týdně. Ceny za zpáteční cestu startují u všech destinací od 4 000 Kč.

VLAKEM 

Z Prahy do Splitu pojede letos přímý lůžkový vůz 2x týdně od 13. června do 30. srpna. Odjezdy z Prahy budou v úterý a v pátek, ze Splitu ve středu a v sobotu. Odjezd z Prahy bude v 9:39 spojem EC 277 Slovan přes Pardubice a Brno. Ze Splitu vlak odjede v 17:40. Doba jízdy je 24 hodin.

Při nákupu zpáteční jízdenky CityStar aspoň 3 dny před cestou tam je cena pro 1 osobu cca 5 051 Kč, pokud cestující vlastní In Kartu ČD, cena klesne na 3 979 Kč. Rodina o dvou dospělých a dvou dětech ve věku kolem 10 let za zpáteční jízdenku CityStar zaplatí 11 390 Kč, v případě, že jedna osoba má In Kartu, pak se celá rodina (skupina) dostane na cenu 8 926 Kč. K tomu je třeba připočítat cenu lůžka, která činí pro jeden směr a jednu osobu ve trojmístném kupé 21 eur, tedy necelých 600 Kč.

AUTOBUSEM

Bohatou nabídku spojů z Česka do mnoha chorvatských destinací má například společnost Tourbus, která jednou týdně obsluhuje Dubrovník, Pulu, Rijeku, Záhřeb, Zadar, Split, Makarskou a další lokality. Zpáteční jízdné se pohybuje podle místa mezi 2 000 Kč a 3 000 Kč.

Eurolines jezdí jednou týdně do Záhřebu, cena začíná na 770Kč za jednosměrnou "Promo jízdenku". Autobusy jezdí přes noc, cesta zabere podle cíle přibližně 16 až 22 hodin.

---------------------------------------------------------------------------------------------

Pokud máte problémy se zařízením ENC - přihlášení na web a dobití

  • Poměrně dost čtenářů, kteří si loni koupili ENC, se nedokázali přihlásit na internetové stránky a dobít kredit. Nedostali totiž od obsluhy mýtné brány smlouvu s uvedením uživatelského jména a hesla. Podle informací na stránkách hac.hr, které jsme v praxi ověřili, je uživatelským jménem i heslem pro anonymní uživatele prvních 10 čísel na krabičce ENC. Tím se dostanete na svůj účet, uvidíte zůstatek a budete moci nabít pomocí platební karty. Pozor, stává se, že platební brána nefunguje při přepnutí do angličtiny, v chorvatštině už ano.
  • Důležité je také vědět, u kterého provozovatele jste ENC koupili - zda od ARZ (Autocesta Rijeka-Zagreb) nebo HAC (Hrvatske autoceste) - registraci musíte provést na jejich stránkách, tedy https://prodaja.hac.hr nebo www.enc.arz.hr.
    Pokud by to stále nešlo, může být problém v zablokovaném přístupu - HAC totiž loni avizoval, že ti, co nejsou registrovaní, to musejí udělat do 4. 12. 2013 (neregistrovaní jsou největšími dlužníky systému). V případě, že by byl přístroj skutečně blokovaný (není to moc pravděpodobné), napište na info-naplata@hac.hr, info@hac.hr či arz@arz.hr, info@arz.hr , vysvětlete situaci a požádejte o odblokování.