Rakouskem to jde dobře
Cesta autem 2015Aktualizovaný návod pro jízdu na Jadran v letní sezoně roku 2015 |
Na první skutečnou kolonu narážíme až těsně před Brnem, posunujeme se asi deset minut, do Mikulova pak už je cesta hladká.
Hned za česko-rakouskou hranicí zastavujeme, abychom koupili rakouskou dálniční známku. Tradičně jsme to dělávali na čerpací stanici BP, teď však stojí ještě před ní zbrusu nová budova se svítivým nápisem Republik Österreich a tam známky vedou. Oproti loňsku "viněta" podražila o 20 centů na 8,50 eura.
Mapa a omezení na traseInfografika s mapkou projeté trasy, cenami benzinu a nafty, upozorněními na dopravní omezení na cestě i možnostmi ubytování na trase. STAHUJTE ZDE. |
První rakouské kilometry plynou velmi příjemně, zadrháváme se až ve Vídni, kde postojíme pět minut ve frontě na mostě přes Dunaj. V sezoně je to tady horší, ale podle našich zkušeností se moc nevyplatí tenhle neuralgický bod objíždět.
Na konci obchvatu směrem na Graz (29. km) jsou podobně zúžené pruhy jako na D1, ovšem hned tři, takže se jede lépe. Do Grazu jedeme ve zúžených pruzích dvakrát, jinak ale nenarážíme ani na jeden opravdu problematický bod. Loni rozebraná dálnice A9 do Slovinska je letos zbrusu nová. Z ní jsme odbočili na výjezdu 226 směrem na Gersdorf-Mureck.
Slovinsko: raději objížďkou
Na konci Murecku to bereme doprava přes hraniční most nad řekou Murou a vjíždíme do Slovinska. Z vesnice Trate míříme směrem na Lenart (silnice 433), vyhýbáme se předražené dálnici. Letos je to s placením ještě horší než loni: slovinská vláda zavedla novou kategorii aut, jejichž výška nad přední nápravou je více než 1,3 metru. Za větší MPV, osobní dodávky typu VW Transporter, ale i vozy typu SUV tak zaplatíte místo 15 eur rovných 40! Kupon je navíc jen sedmidenní. Ještě víc než dříve tak platí, že placenou dálnici je lepší objet.
Prázdniny v EvropěPokud se zrovna strefíte do začátku dovolených v některé ze spolkových zemí Německa, v Rakousku nebo ve Slovinsku, můžete zažít na dálnicích peklo. Užitečný web www.schoolholidayseurope.eu vás informuje o začátku prázdnin ve všech zemích EU, můžete si tak cestu lépe naplánovat. |
Silnice na Lenart je rok od roku hrbolatější. Ve Ptuji se nedá zabloudit, odbočíte hned na prvních světlech vlevo, před křižovatkou je směrová tabule a v ní ještě malá šipka Zagreb. Přes kruhové objezdy (přes první rovně, na druhém doprava) pojedete kolem obchodního centra Tuš přes další "kruháče" (první rovně, druhý doprava) na most přes řeku Drávu. Po dalším objezdu už míříte na samotný konec slovinské dálnice (křižovatka Draženci). Značka dálnice na tabulích je už tady přeškrtnutá. Celá objížďka trvá zhruba 40 minut.
Čekání na teplou vodu
Pomoc ENC: Předplacené mýto
|
Na dálnici navazuje hlavní silnice číslo 9 a ta nás dovádí až na chorvatskou hranici v Macejlu. Z té od loňska, kdy Chorvatsko vstoupilo do EU, zmizeli celníci, zbyla jen pohraniční policie. Kontrola dokladů je formalita - stačí ukázat občanky, doklady od auta ani zelenou kartu nikdo vidět nechtěl.
Po dálnici A2 míříme na jih, hned za hranicí bereme z mýtnice kartičku, před Záhřebem platíme 48 kun hotově. U Záhřebu se pak napojujeme na páteřní tah A1, který nás dovede až k moři. Na mýtnici Lučko poprvé vytahujeme náš přístroj ENC na předplacené mýtné (o 22 procent levnější než to hotovostní). Na téhle největší mýtnici jsou pro ENC vyhrazeny tři zvláštní pruhy, takže se vyhnete kolonám před běžnými branami. Systém nás načetl, ukázal zůstatek 913 kun; a můžeme svištět. Ale jen do Karlovacu, pokračovat budeme až zítra.
Po 800 kilometrech hledáme nocleh. První dům u silnice s nápisem "sobe" čili pokoje má plno, druhý naproti přes cestu je volný. Pokoje za 220 kun (790 korun) jsou malé, ale čisté, vyspali by se tady dva dospělí a dítě. Jen teplé vody se dočkáme až po nekonečných pěti minutách odpouštění studené. A také nechtějí brát eura, je třeba mít vyměněné chorvatské kuny, na placení kartou zapomeňte.
V létě se pracovat (skoro) nebude
Ráno znovu najíždíme na dálnici směr Split a Dubrovník. Zpomalujeme jen na několika opravovaných úsecích. V Chorvatsku platí zákaz stavebních prací na dálnici v průběhu turistické sezony, takže všechny práce na údržbě dálnice budou ukončeny do 15. června. Pokud se něco přece jen opravuje, musí ministerstvo udělit výjimku. Ta letos platí pro opravy dálnice A4 z Goričanu (přechod z Maďarska) do Záhřebu mezi Svetou Helenou a Popovcem či Ludbregem a Čakovcem.
Dalších šestnáct kilometrů dálnice
Po 400 kilometrech klidné jízdy opouštíme na výjezdu číslo 29 autostrádu, abychom vyzkoušeli loni otevřený 4,2kilometrový tunel Sv. Ilja-Biokovo, který zkracuje cestu na Makarskou riviéru. Za průjezd se platí poplatek 20 kun v každém směru (společná mýtnice pro oba je nahoře, za sjezdem z dálnice). Po malé odbočce se vracíme zpět.
Za dalších 30 kilometrů dálnice loni končila, sjíždělo se na 466. km u Vrgoracu - letos pokračujeme dál. A to ještě 16 kilometrů, až do sjezdu Ploče-Karamati - tento nový úsek byl zprovozněn 20. prosince 2013. Přesně po deseti kilometrech autostrády však musíme sjet na modře značenou silnici směrem na Ploče.
Na konci nás čeká mýtnice, z našeho ENC se odečítá 27 kun (z Makarské). "Čtyřpruh" ještě chvíli vydrží, končí až za tunelem Petrovac, to už pod sebou vidíme přístav Rogotin a deltu řeky Neretvy. Řídíme se dále směrovkami, které nás navádějí hned za dalším tunelem Medak na starou silnici. Do Dubrovníku zbývá 92 "nedálničních" kilometrů.
Bosna: nejlevnější tankování
Kde natankovat
|
Až do cíle našeho putování není na silnici žádný "zásek" - kromě dvou bosensko-chorvatských hraničních přechodů před a za městem Neum. V Neumu se vyplatí zdržet na zdejší benzince, nafta i benzin jsou tady nejlevnější na celé cestě. Neplaťte za palivo eury či kunami, obsluha je sice vezme, ale napočítá vám nepříznivý kurz - a platební karty fungují spolehlivě. Ani s kvalitou nafty jsme neměli po cestě žádný problém, natankovali jsme zde i cestou zpátky.
Jediným, co nás zdrží, je výstavba kanalizace v obci Slano - provoz v jednom pruhu tady řídí semafor, čekáme asi pět minut. A pak už naprosto hladce dojíždíme do nejjižnější chorvatské metropole, loni ještě děravá silnice u obce Lozica je opravená. Jsme v cíli.
Nádherné vodopády i hrad
Odbočkami přes poloostrov Pelješac a ostrov Korčula míříme zpátky, tentokrát na Istrii. Cestou nenarážíme na žádné problémy, na noc zastavujeme v městečku Skradin - ráno chceme prozkoumat Národní park Krka s jeho vodopády. Opravdu nás nadchnou, jen bychom příště nejeli lodí ze Skradinu, byť je to v ceně vstupenky, ale autem - pak bychom se totiž mohli přesouvat mezi jednotlivými částmi parku, jež jsou od sebe dost vzdálené.
Později po poledni vyrážíme ze Skradinu dále na sever. Po 200 kilometrech dálnice nás upoutá impozantní stavba na kopci v údolí. Odbočujeme tedy na příštím výjezdu Brinje a vracíme se "po čuchu" zpátky po paralelní silnici. Po několika minutách a pěti ujetých kilometrech už hrad vidíme. Zastavujeme přímo pod ním a šplháme nahoru, je to kousek. Kdo miluje středověké stavby, bude nadšen. Hrad Sokolac byl tak mohutně opevněný, že jej nikdy nedobyla ani turecká vojska.
Pak už míříme na Istrijský poloostrov. Chceme projet cestu, kterou v opačném směru putují tisíce Čechů.
Istrie: málo dálnic, hodně placení
Istrie nás vítá průjezdem tunelem Učka, je placený (29 kun), my ale budeme platit až na konci dálnice při sjezdu. No, dálnice - ukazuje se, že většina trasy má pouze jeden pruh v každém směru a rychlost na 80 km/h. A když asi padesát kilometrů před Pulou najíždíme na opravdovou autostrádu, zjišťujeme, že rychlost je tady omezená na pouhých 110 km/h.
Za chvíli jsme na konci dálnice a se zatajeným dechem dojíždíme na mýtnou bránu vyhrazenou pro ENC. Všichni nás ujišťovali, že bude fungovat i na Istrii. Ta co? Nic. Závora se nezvedne, musíme vytáhnout platební kartu a pumpnout ji o 51 kun.
V Pule strávíme krásný den a po něm vyrážíme zpátky domů. S dálnicí je to o něco lepší. Zaplatíme posledních 41 kun a vítá nás slovinská hranice.
Informační tabule někdy lžou
Peníze vyměňte předem
|
Když jsme se předtím radili s navigací, spočítala nám jako nejkratší trasu přes Lublaň, Villach, Salzburg, Linz a České Budějovice. Tudy jsme ještě nikdy nejeli, do Prahy to má být pouhých 860 kilometrů, zatímco modifikovaná "klasika" přes Graz a Vídeň asi 920 km. Na chorvatsko-slovinské hranici ale stojí solidní kolona. Hned za celnicí je krámek se směnárnou a prodejnou dálničních známek, kde pořizujeme drahý 15eurový kupon, protože ho tentokrát využijeme.
Pokračujeme zatím po obyčejné silnici, na níž musíme předjíždět spoustu malých traktůrků i cyklistů. A to celých deset kilometrů do města Koper. Tady narážíme na problém: navigace nás žene doprava na dálnici A1 Lublaň/Terst, směrové cedule jsou ale přelepené, zdá se, že cesta je neprůjezdná. Jaké je naše překvapení, když se ukazuje, že pouze na nájezdu na autostrádu je omezení rychlosti na 40 km/h a krátké zúžení, pak už je vše naprosto normální - dojedeme až do Lublaně. Ještě že jsme se nenechali zmást!
Přes Salzburg raději ne
Přijíždíme k obrovské mýtnici, na niž koukáme udiveně, protože ve Slovinsku přece platí ty drahé známky! Jenže tahle v Grušici slouží k výběru poplatku přes tunel Karawanky. To jsme netušili, takže platíme, ale netušíme, proč hned za bránou stojí auta ve třech frontách a ani se nehnou. Ani my se 25 minut nehneme, protože, jak zjišťujeme vzápětí, tunel se opravuje a doprava se pouští kyvadlově. A tak by to mělo být až do 20. června, v létě tedy snad nebezpečí půlhodinového čekání nehrozí. Poplatek ovšem ano.
A není sám. Dalších 11 eur platíme za průjezd Tauernskou dálnicí A10 v úseku Flachau-Rennweg. Navíc přichází krupobití, teplota padá ke dvěma stupňům a najednou sněží. Opravdová chumelenice, všechno kolem je bílé - po pětadvaceti stupních v Chorvatsku jsme trochu v šoku...
Na posledním úseku dálnice ze Salzburgu na Linz žádné omezení není, autostráda však končí 36 kilometrů před českou hranicí v Unterweitersdorfu. Už jsme tudy nejeli několik let, takže nás mile překvapilo, jak Rakušané pokročili s výstavbou rychlostní silnice S10. Hotovo by mělo být v roce 2016, už v příštím roce však budeme moci objet poslední větší rakouské město na trase, Freistadt, po novém obchvatu. Jsme v Česku. Příště bychom jeli raději jinudy - jak pak doma počítáme, alternativní trasa přes Maribor, Graz a Linz je delší jen o pět kilometrů. A ušetříte 18 eur...
Může se hoditCesta do Chorvatska i jinak než autem LETADLEM Novinkou letního letového řádu 2014 z Letiště Václava Havla v Ruzyni je linka SmartWings do Puly (4x týdně). Pula je po Dubrovníku (lety 3x týdně) a Splitu (denně) třetí destinací v Chorvatsku, kam SmartWings nabízejí přímé lety z Prahy. Na chorvatské pobřeží budou SmartWings provozovat 14 letů týdně. Ceny za zpáteční cestu startují u všech destinací od 4 000 Kč. VLAKEM Z Prahy do Splitu pojede letos přímý lůžkový vůz 2x týdně od 13. června do 30. srpna. Odjezdy z Prahy budou v úterý a v pátek, ze Splitu ve středu a v sobotu. Odjezd z Prahy bude v 9:39 spojem EC 277 Slovan přes Pardubice a Brno. Ze Splitu vlak odjede v 17:40. Doba jízdy je 24 hodin. Při nákupu zpáteční jízdenky CityStar aspoň 3 dny před cestou tam je cena pro 1 osobu cca 5 051 Kč, pokud cestující vlastní In Kartu ČD, cena klesne na 3 979 Kč. Rodina o dvou dospělých a dvou dětech ve věku kolem 10 let za zpáteční jízdenku CityStar zaplatí 11 390 Kč, v případě, že jedna osoba má In Kartu, pak se celá rodina (skupina) dostane na cenu 8 926 Kč. K tomu je třeba připočítat cenu lůžka, která činí pro jeden směr a jednu osobu ve trojmístném kupé 21 eur, tedy necelých 600 Kč. AUTOBUSEM Bohatou nabídku spojů z Česka do mnoha chorvatských destinací má například společnost Tourbus, která jednou týdně obsluhuje Dubrovník, Pulu, Rijeku, Záhřeb, Zadar, Split, Makarskou a další lokality. Zpáteční jízdné se pohybuje podle místa mezi 2 000 Kč a 3 000 Kč. Eurolines jezdí jednou týdně do Záhřebu, cena začíná na 770Kč za jednosměrnou "Promo jízdenku". Autobusy jezdí přes noc, cesta zabere podle cíle přibližně 16 až 22 hodin. --------------------------------------------------------------------------------------------- Pokud máte problémy se zařízením ENC - přihlášení na web a dobití
|