Austrálie je plovoucím botanickým muzeem

Austrálie je plovoucím botanickým muzeem - Botanici rozlišují v Austrálii přes 20 tisíc druhů vyšších rostlin. Stále však se vynořují nové otázky, odkud australská flóra pochází. Je její kolébkou Austrálie nebo jiné části světa? (29. 3. 2002) | foto: Australis

Austrálie: plovoucí botanické muzeum

Austrálie připomíná obrovské plovoucí botanické muzeum. Botanický záliv, jméno používané pro vstupní mořskou bránu u Sydney, prozrazuje, že už první osadníci měli zájem o bohatou flóru v zemi. Na malém světadílu, ležícím uprostřed jižních oceánů asi 9000 km od Afriky a 13 000 km od Jižní Ameriky, dnes přírodovědci rozlišují přes 20 tisíc vyšších, t.j. kvetoucích rostlin.

Botanikové jsou schopní rozlišovat v australské flóře asi 20 000 druhů vyšších tj. kvetoucích rostlin. I skromný odhad však naznačuje, že po úplném zpracování může mít tato květena přes 25 000 druhů. Asi 75 procent z nich jsou rostliny endemické, které se liší od forem rostoucích v Eurasii, Africe nebo Americe.

Australská krajina je na ploše značně proměnlivá. Zvláštní růstové formy bylin a dřevin s odlišnou kůrou, listy a květy vyvolávají u většiny návštěvníků představu velké botanické zahrady nebo plovoucího botanického muzea.

Je kolébkou fauny je Austrálie nebo jiné části světa?
Znovu
a znovu se vynořují podobné otázky: Odkud ta druhově bohatá květena pochází? Jaké jsou příčiny její odlišnosti od rostlinstva ostatního světa? Zákonitosti evoluce svědčí pro to, že určitý druh se rodí přestavbou (mutací) genů a následně přírodním výběrem pouze na jednom místě a jen jednou v určitém čase. Nutno tedy předpokládat, že všechny rostliny a živočichové Austrálie buď mají kolébku ve své dnešní domovině, nebo se přistěhovali z jiných částí světa.

Pokud nás zajímá původní kolébka, musíme přeskočit přes geologický čas několika milionů let starohor a prvohor, kdy na neznámém pobřeží na suchou zem vystoupily jednoduché mořské organismy a kdy se z těchto prarodičů začaly vyvíjet složitější formy suchozemských rostlin. Dosud známé zkameněliny nám dovolují alespoň přibližně uvažovat o botanickém jevišti Austrálie v dávných dobách, kdy rozložení světadílů a oceánů se podstatně lišilo od stavby, který zobrazují současné atlasy.

Badatelé zkoumají stav kontinentů před 200 miliony lety
Ještě v Juře, před dvěma sty miliony lety, byla souš rozdělena na dva velké kontinenty. Jeden z nich, jménem Gondwana, spojoval souš dnešní Austrálie s částmi, ze kterých se posléze vyvinula Antarktida, Afrika, Jižní Amerika, Indie a Nový Zéland. Ještě před dvěma sty miliony let byla Gondwana pokrytá poměrně stejnotvárnými porosty, v nichž převládaly pradávné nahosemenné (jehličnaté) stromy. K nim se postupně přidružovaly pokročilejší krytosemenné rostliny.

Podle geofyzikálních údajů se kontinenty i dnes pozvolna posouvají vlivem tlaku desek položených hluboce v zemské kůře. I když tento posun obnáší jenom pár milimetrů za rok, za milion let to bylo už pár desítek kilometrů a do současné doby tedy tisíce kilometrů!

Austrálie se spojila s Gondwanou
Ještě před 60 miliony lety, v pozdní křídě a časných třetihorách, byla Austrálie připojena k postupně se rozštěpující Gondwaně, jejíž teplé a vlhké klima skýtalo příznivé prostředí pro deštné lesy složené z původních araukárií, starých zástupců čeledi myrtovitých (předchůdců blahovičníků), pabuků a rostlin luštinatých. Teprve s počátkem třetihor se australský kontinent plně oddělil a izoloval od ostatní souše.

V průběhu věků se Austrálie přibližovala a dočasně i spojovala s ostrovní jihovýchodní Asií a Novou Guineou a toto spojení se opakovalo také během chladných období čtvrtohor, kdy poklesala hladina moří.

Zdánlivě nepochopitelné vztahy australské květeny, na jedné straně ke vzdálené Jižní Americe, a na druhé straně až k Africe, vedly k předpokladu existence suchozemského napojení prostřednictvím dočasných "mostů" přes Indický oceán, potažmo přes Tichý oceán. Moderní geofyzika a oceánografie však tyto teorie nepotvrdily.

Výzkumy však potvrdily, že květena tropické Austrálie byla obohacena nastěhováním rostlin z ostrovní jihovýchodní Asie a Nové Guinee při kolizi pevnin v třetihorách a během několika spojení při snížení mořské hladiny ve čtvrtohorách.

Historický objev neznámého jehličnanu
K pozoruhodné události došlo v roce 1994, když byla zvláštnost australského prostředí a původní květeny osvětlena novým nálezem. V hluboké rokli 200 km, severozápadně od Sydney, botanikové nalezli 40 stromů doposud neznámého jehličnanu. Návazné studie potvrdily, že patří nejen novému druhu, ale dokonce vědě neznámému rodu z čeledi blahočetů čili araukárií (Araucariaceae).

Požáry byly po dlouhé věky v Austrálii významným přírodním činitelem, jak to dosvědčují nalezené uhlíky v třetihorních usazeninách; jejich četnost se podstatně zvýšila od doby, kdy na tento kontinent přišli první lidští obyvatelé a zvláště od doby evropské kolonizace.

Když byly porovnány se současnými jehličnany a zkamenělinami z jurské a křídové doby, byly nově popsány pod vědeckým jménen Wollemia nobilis (wolemie vznešená). Jejich nejbližšími příbuznými jsou damaroně (Agathis ) a blahočety (Araucaria ) dosud zastoupené ve flóře jižní polokoule, od nichž se wolemie odštěpily pravděpodobně již v druhohorách, tj. před více než sto milionem let. Útočiště, na kterém se wolemie vznešená přežila až dodnes, má velmi stálou přízemní teplotu i trvale vlhký vzduch a je chráněné před náporem požárů z okolí.

Nepochybně také dlouhodobá nepřístupnost rokle pro lidi hrála rozhodující úlohu v záchraně tohoto reliktu z dávných dob. 

Bohatá naleziště starobylých rostlin

Početná útočiště starobylých rostlin má Austrálie v jihozápadním rohu Západní Austrálie a v hornatých tropických oblastech podél severovýchodního pobřeží, kde si mnoho druhů podrželo orgány s primitivními znaky. V severním Queenslandu rostou mnohé krytosemenné rostliny neznámé z jiných míst Země, dokonce i takové, pro něž musely být vytvořeny botanické systémy nové zvláštní čeledě: například pro dvě různé vždyzelené liány čeleď Austrobaileyaceae, a pro jeden tropický druh stromu čeleď Idiospermaceae.