Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Austrálie: plovoucí botanické muzeum

  17:53aktualizováno  17:53
Austrálie připomíná obrovské plovoucí botanické muzeum. Botanický záliv, jméno používané pro vstupní mořskou bránu u Sydney, prozrazuje, že už první osadníci měli zájem o bohatou flóru v zemi. Na malém světadílu, ležícím uprostřed jižních oceánů asi 9000 km od Afriky a 13 000 km od Jižní Ameriky, dnes přírodovědci rozlišují přes 20 tisíc vyšších, t.j. kvetoucích rostlin.
Austrálie je plovoucím botanickým muzeem

Austrálie je plovoucím botanickým muzeem - Botanici rozlišují v Austrálii přes 20 tisíc druhů vyšších rostlin. Stále však se vynořují nové otázky, odkud australská flóra pochází. Je její kolébkou Austrálie nebo jiné části světa? (29. 3. 2002) | foto: Australis

Botanikové jsou schopní rozlišovat v australské flóře asi 20 000 druhů vyšších tj. kvetoucích rostlin. I skromný odhad však naznačuje, že po úplném zpracování může mít tato květena přes 25 000 druhů. Asi 75 procent z nich jsou rostliny endemické, které se liší od forem rostoucích v Eurasii, Africe nebo Americe.

Australská krajina je na ploše značně proměnlivá. Zvláštní růstové formy bylin a dřevin s odlišnou kůrou, listy a květy vyvolávají u většiny návštěvníků představu velké botanické zahrady nebo plovoucího botanického muzea.

Je kolébkou fauny je Austrálie nebo jiné části světa?
Znovu
a znovu se vynořují podobné otázky: Odkud ta druhově bohatá květena pochází? Jaké jsou příčiny její odlišnosti od rostlinstva ostatního světa? Zákonitosti evoluce svědčí pro to, že určitý druh se rodí přestavbou (mutací) genů a následně přírodním výběrem pouze na jednom místě a jen jednou v určitém čase. Nutno tedy předpokládat, že všechny rostliny a živočichové Austrálie buď mají kolébku ve své dnešní domovině, nebo se přistěhovali z jiných částí světa.

Pokud nás zajímá původní kolébka, musíme přeskočit přes geologický čas několika milionů let starohor a prvohor, kdy na neznámém pobřeží na suchou zem vystoupily jednoduché mořské organismy a kdy se z těchto prarodičů začaly vyvíjet složitější formy suchozemských rostlin. Dosud známé zkameněliny nám dovolují alespoň přibližně uvažovat o botanickém jevišti Austrálie v dávných dobách, kdy rozložení světadílů a oceánů se podstatně lišilo od stavby, který zobrazují současné atlasy.

Badatelé zkoumají stav kontinentů před 200 miliony lety
Ještě v Juře, před dvěma sty miliony lety, byla souš rozdělena na dva velké kontinenty. Jeden z nich, jménem Gondwana, spojoval souš dnešní Austrálie s částmi, ze kterých se posléze vyvinula Antarktida, Afrika, Jižní Amerika, Indie a Nový Zéland. Ještě před dvěma sty miliony let byla Gondwana pokrytá poměrně stejnotvárnými porosty, v nichž převládaly pradávné nahosemenné (jehličnaté) stromy. K nim se postupně přidružovaly pokročilejší krytosemenné rostliny.

Podle geofyzikálních údajů se kontinenty i dnes pozvolna posouvají vlivem tlaku desek položených hluboce v zemské kůře. I když tento posun obnáší jenom pár milimetrů za rok, za milion let to bylo už pár desítek kilometrů a do současné doby tedy tisíce kilometrů!

Austrálie se spojila s Gondwanou
Ještě před 60 miliony lety, v pozdní křídě a časných třetihorách, byla Austrálie připojena k postupně se rozštěpující Gondwaně, jejíž teplé a vlhké klima skýtalo příznivé prostředí pro deštné lesy složené z původních araukárií, starých zástupců čeledi myrtovitých (předchůdců blahovičníků), pabuků a rostlin luštinatých. Teprve s počátkem třetihor se australský kontinent plně oddělil a izoloval od ostatní souše.

V průběhu věků se Austrálie přibližovala a dočasně i spojovala s ostrovní jihovýchodní Asií a Novou Guineou a toto spojení se opakovalo také během chladných období čtvrtohor, kdy poklesala hladina moří.

Zdánlivě nepochopitelné vztahy australské květeny, na jedné straně ke vzdálené Jižní Americe, a na druhé straně až k Africe, vedly k předpokladu existence suchozemského napojení prostřednictvím dočasných "mostů" přes Indický oceán, potažmo přes Tichý oceán. Moderní geofyzika a oceánografie však tyto teorie nepotvrdily.

Výzkumy však potvrdily, že květena tropické Austrálie byla obohacena nastěhováním rostlin z ostrovní jihovýchodní Asie a Nové Guinee při kolizi pevnin v třetihorách a během několika spojení při snížení mořské hladiny ve čtvrtohorách.

Historický objev neznámého jehličnanu
K pozoruhodné události došlo v roce 1994, když byla zvláštnost australského prostředí a původní květeny osvětlena novým nálezem. V hluboké rokli 200 km, severozápadně od Sydney, botanikové nalezli 40 stromů doposud neznámého jehličnanu. Návazné studie potvrdily, že patří nejen novému druhu, ale dokonce vědě neznámému rodu z čeledi blahočetů čili araukárií (Araucariaceae).

Požáry byly po dlouhé věky v Austrálii významným přírodním činitelem, jak to dosvědčují nalezené uhlíky v třetihorních usazeninách; jejich četnost se podstatně zvýšila od doby, kdy na tento kontinent přišli první lidští obyvatelé a zvláště od doby evropské kolonizace.

Když byly porovnány se současnými jehličnany a zkamenělinami z jurské a křídové doby, byly nově popsány pod vědeckým jménen Wollemia nobilis (wolemie vznešená). Jejich nejbližšími příbuznými jsou damaroně (Agathis ) a blahočety (Araucaria ) dosud zastoupené ve flóře jižní polokoule, od nichž se wolemie odštěpily pravděpodobně již v druhohorách, tj. před více než sto milionem let. Útočiště, na kterém se wolemie vznešená přežila až dodnes, má velmi stálou přízemní teplotu i trvale vlhký vzduch a je chráněné před náporem požárů z okolí.

Nepochybně také dlouhodobá nepřístupnost rokle pro lidi hrála rozhodující úlohu v záchraně tohoto reliktu z dávných dob. 

Bohatá naleziště starobylých rostlin

Početná útočiště starobylých rostlin má Austrálie v jihozápadním rohu Západní Austrálie a v hornatých tropických oblastech podél severovýchodního pobřeží, kde si mnoho druhů podrželo orgány s primitivními znaky. V severním Queenslandu rostou mnohé krytosemenné rostliny neznámé z jiných míst Země, dokonce i takové, pro něž musely být vytvořeny botanické systémy nové zvláštní čeledě: například pro dvě různé vždyzelené liány čeleď Austrobaileyaceae, a pro jeden tropický druh stromu čeleď Idiospermaceae.

Autor:




Nejčtenější

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Tyrkysová hladina jezera Iskanderkul
Odpočívejte, vodky popijem. Tádžické Fanské hory překypují vstřícností

Fanské hory v severozápadní části Tádžikistánu jsou vyhlášené svými tyrkysovými jezery a dechberoucími scenériemi. Díky své kráse byly hojně navštěvovány již v...  celý článek

Přistání na řece Hudson
Zázrak na řece Hudson. Přistání, které se zapsalo do letecké historie

Úžasná přirozená ranvej. Široká, rovná. Ne příliš rušná. Až na to, že její povrch tvoří vodní hladina, na níž neplánovaně přistál airbus se 150 pasažéry. Po...  celý článek

Další z rubriky

Tyrkysová hladina jezera Iskanderkul
Odpočívejte, vodky popijem. Tádžické Fanské hory překypují vstřícností

Fanské hory v severozápadní části Tádžikistánu jsou vyhlášené svými tyrkysovými jezery a dechberoucími scenériemi. Díky své kráse byly hojně navštěvovány již v...  celý článek

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Sedlo Zbojská
Divoký výlet do historie. Malý Slovenský ráj zbojníka Jakuba Surovca

Ve stínu legendárního Juraje Jánošíka působil v 18. století na Slovensku zbojník nemilosrdného jména Jakub Surovec. Jeho domovským rajonem byla oblast...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.