V Austrálii žije i Igorova sestra. Protože jsou ale oba, jak sám přiznává, velmi fixovaní na rodinu, zvou rodiče často do Austrálie a na prázdniny se snaží jezdit za nimi do Čech. Při jedné takové návštěvě vznikl nápad, že dají otci k 60. narozeninám cestu australskou divočinou na motorce.
„Na každý věcný dárek se dříve nebo později začne prášit. To, co ale zůstává na vždy v naší živé vzpomínce, jsou zážitky. Proto, pokud můžete, darujte svým blízký a lidem, na kterých vám záleží, spíše zážitky, které si budou pamatovat napořád,“ říká Čechoaustralan Igor Bílek. A tak se s tátou vypravil na dva měsíce do australské pouště.
70denní dovolená pro dva „jen“ za 100 tisíc korun
Cesta byla dlouhá 14 tisíc kilometrů, vedla ze Sydney přes Sunshine Coast, Alice Springs až do Melbourne a pak zpět do Sydney. Trvala sedmdesát dní a včetně všech nákladů vyšla zhruba na sto tisíc korun pro otce i syna dohromady. Je pravdou, že výrazně ušetřili na ubytování, protože australská poušť nenabízí luxusnější ubytování. Spali tedy většinou ve stanech, případně ve spacáku venku.
Potraviny vozili s sebou, hlavně ovoce a zeleninu. Rovněž museli vozit zásoby vody, která je, zcela logicky, ve vyprahlém vnitrozemí země nedostatková. Osobní hygienu řešili pomocí plastového vaku s vodou. „Ohřáli jsme si vodu na vařiči, naplnili jí plastový vak, a navzájem jsme si ji drželi, aby se ten druhý mohl pod proudem vody umývat. Nešlo to dělat jinak, protože tam nebyly žádné stromy,“ popisuje netradiční koupele Igor Bílek.
Nebezpečný písek a emu
Ne vždy byla trasa zcela bezproblémová a v pořádku. Většinou byl povrch cest štěrkový nebo kamenitý, klasické asfaltové silnice jsou jen na hlavních spojích.
„Zastihla nás také písečná bouře, kdy se naše viditelnost snížila zhruba na 40 centimetrů a prakticky jsme neviděli, kam jedeme. Silné poryvy větru mohly motorku snadno smést ze silnice. Tímhle jsme jeli asi 50 kilometrů a byli jsme rádi, že jsme to přežili víceméně bez problémů,“ popisuje Bílek nepříjemný zážitek. A dodává, že jemný pouštní písek se jim pochopitelně dostal do očí, nosu, zubů.
Nebezpečí na takové cestě představují i volně žijící zvířata. Poměrně nebezpečný je volně pobíhající dobytek a emu. Igorův otec jen o vlásek unikl srážce s téměř dvoumetrovým emu.
„Všechna zvířata, když vidí a slyší motorku, tak utíkají pryč. Emu ne. Klidně se postaví doprostřed silnice a stojí a dívá se, jak na něj jedete. Táta málem do jednoho narazil, protože byl docela problém to tak narychlo ubrzdit. Zastavil doslova pár centimetrů před ním. A emu se ani nehnul a vesele mu koukal do očí. Až po chvíli odkráčel. Táta z toho měl málem infarkt,“ popisuje Igor.
V poušti se opravdu nedovoláte. Ani pomoci
Dále se v Austrálii vyskytuje celá řada jedovatých a nebezpečných hadů. „Museli jsme dávat pozor, a to hlavně ráno a večer, když jsou hadi v největší aktivitě a loví,“ říká Igor. A hned dodává, že kdyby se cokoli stalo, pomoci se nedovolají. V poušti totiž pochopitelně není internet a ani signál na mobil. Nejbližší lékař může být vzdálen i několik dní cesty.
Více informací o napínavé cestě otce a syna napříč australskou pouští přináší dokumentární cyklus Australský Sen na internetové televizi Playtvak.
