Andrlův chlum stojí stranou od zvídavých pohledů cestujících, kteří sviští rychlíky k Praze, do Brna, nebo na Ostravu. Přitom jen málokterý kopec u nás doprovází tolik starých pověstí a dávných příběhů. Oproti němu se i mnohá slavná města, kde se bouřlivě vyřádily staleté dějiny, ocitnou na vedlejší koleji.
Jestliže se říká, že všechny cesty vedou do Říma, tak z Ústí nad Orlicí téměř všechny směřují právě na Andrlův chlum. Proto tady existuje řada přitažlivých tras k přímému výstupu, půldennímu toulání i okružnímu výletu. Záleží pouze na vaší náladě a předpovědi počasí. A také i na osobní kondici, protože výšlap doprovází takřka čtvrtkilometrové převýšení. Já jsem prvně vyrazil po žluté trase, která se brzy zakousla do Vlčího dolu.
Kdysi se tu nacházela ústecká rasovna. Byl to domek, ve kterém nejprve bydlel místní kat a po zrušení hrdelního práva městský ras. Obě povolání tehdejší společnost považovala za „špinavá“, a proto bydleli stranou od města. Kat obvykle dělal i rasa.
Osamělému stavení daleko za periférií se počestní občané zdaleka vyhýbali. Zato se však pod střechou rasovny scházeli vyvrhelové všeho druhu: zloději, násilníci, divné ženské a spodina z okraje společnosti. Surové rvačky zde byly na denním pořádku. Prý občas tu i některý ze zlosynů vypustil duši, když došlo na nože.
Není divu, že rasovna měla cejch prokletého domu. Zpustlou stavbu koupil po letech kovářský mistr z Kerhartic, který budovu přestavěl na kovárnu, ale necítil se v ní dobře, a ve finále byla pak zbořena.
Nejcennější poklad
Úplně v samém závěru Vlčího dolu vyvěrá Vlčí studánka. Obě pojmenování dokazují, že kdysi dávno poskytovaly okolní lesy namísto prostoru pro turistiku útočiště dravým šelmám. Dnes je jejich návrat do naší přírody žádoucí a v přiměřeném počtu vítán. Tehdy lidé vlky usilovně pronásledovali a líčili na ně důmyslné pasti, výstižně nazývané „vlčí jámy“.
Vlčí studánka v závěru Vlčího dolu. Mezi dvěma světovými válkami tady existovalo letní divadlo pod širým nebem.
Jednou se do takové dobře zamaskované vlčí jámy údajně propadl muzikant, který se rozjařený vracel uprostřed noci ze zábavy. Určitě by se po vystřízlivění pohodlně vyškrábal ven, ale na dně jámy už byli chyceni dva statní vlci. Hudebník duchapřítomně popadl skřipky a začal vlkům vyhrávat. Vlci hlasitě vyli ostošest, muzikant bez přerušení přidával do úmoru, až ho ráno šťastně vysvobodil hajný. Na skřipkách mu zůstala jen jedna celá struna a chudák šumař celý zešedivěl.
Vlčí studánka připomíná, že Andrlův chlum ukrývá nejcennější poklad světa. Každý pocestný si z něj může nabrat tolik, kolik unese. A to úplně zdarma. Bohatstvím Andrlova chlumu je totiž čistá pramenitá voda. Vlčí studánka není jediná, na kterou během výletu natrefíte. Hned o kousek výše se nachází Vicenova studánka. I ona je krásně upravená. Takže tahat v batohu větší zásoby vody bude zcela zbytečné.
Roztomilý čertoušek
Po úvodním úseku existuje více možností, jak pokračovat dál. Buď nepolevit v prudkém stoupání a po žluté se ubírat přímo k vrcholu, nebo lze zvolnit tempo a nejprve se zaměřit na průzkum okolních zajímavostí. Od rozcestí u Vicenovy studánky vychází západním směrem slepé rameno modře značené stezky. Trasa pohodlně sleduje vrstevnici a prochází poblíž altánu Janderovy vyhlídky. Tu nyní ovšem obklopují vzrostlé stromy.
Rozcestí U loučení krášlí také socha muzikanta, která se vztahuje k pověsti.
Opodál se pak v přítmí lesa za silnici skrývá jeden z „jubilejních“ lichtenštejnských památníků, které tento šlechtický rod instaloval na svých panstvích. Zdejší památník připomíná čtyřicáté výročí panování knížete Jana II. z Lichtenštejnu. Do zašlého památníku kdosi nedávno vyryl svastiku. Každý máme právo na názor, avšak existují lepší způsoby, jak ho prezentovat.
Naopak východní pokračování modré nejprve turisty přivede od Vicenovy studánky k horní hraně Vlčího dolu. Tam se tyčí socha nebohého muzikanta, který chycený do pasti hrál vlkům. Opodál pak na kmeni stromu visí svatý obrázek.
Přilehlá křižovatka lesních cest nese neobvyklé pojmenování U loučení. Kořeny místního názvu tkví v dobách, kdy po staré silničce do Litomyšle jezdili nanejvýš formani. Ti si před prudkým stoupáním v poslední ústecké hospodě dole pod Andrlovým chlumem obvykle na výpomoc najímali přípřež koní a druhého kočího. Když úvodní těžký úsek vystřídala rovinka, vypřáhli přípřež a s kočím se rozloučili.
Modrá pak odtud klesá dolů do k městu. Sestup začíná za zlomem návrší, kde uprostřed lesa od dávných dob visel na stromě obrázek s duchovním motivem „ďábel pokouší Krista“. Tomuto místu se lidově říká U čertouška. Obrázek byl nedávno znovu obnoven a k němu přibyla odpočívka. Je vidět, že tu byl obávaný vládce pekel degradován na dobrácké strašidýlko, ze kterého má každý nanejvýš legraci.
Čechy i Morava jako na dlani
Od rozcestí U loučení jsem se po odskoku k čertouškovi přesunul po úzké silnici ke klasicistní kapli Božího hrobu. Ta uzavírá starou křížovou cestu vroubenou kapličkami.
Tudy vede další přímá trasa na Andrlův chlum, a to zeleně značná stezka. Já jsem si u kaple zvolil žlutou, která mě doprovodila do bočního údolí s Poustevníkovou studánkou. Tam koncem 17. století přebýval v prosté chýši poustevník Řehoř. Krátce poté tu dokonce chvíli fungovaly malé jednoduché lázně. Teď asketického Řehoře připomíná kamenná vousatá hlava obrostlá řasami, z níž tryská lahodná voda.
Křížovou cestu uzavírá kaple „Božího hrobu“. Také se jí říká Kalvárie. Vysvěcena byla roku 1755.
U Poustevníkovy studánky se přesouvám na modrou, která mě svižně přivedla k rozcestí U zabitého. Rozzuřený býk tady měl zabít řezníka Jakuba Nováka, který vedl zvíře do Ústí na porážku. Tragickou událost připomíná tajemný smírčí kříž skrčený v mlází u oplocenky. Těžko se hledá, ale stojí za zhlédnutí. Za „Zabitým“ mě čeká už jen necelá čtvrthodina chůze na samý vrchol Andrlova chlumu.
Zde vyhladovělé výletníky okamžitě zláká turistická chata Hvězda s restaurací, za kterou se tyčí elegantní vysoká rozhledna. Motoristům je k dispozici parkoviště. Kdo sem přiharcuje na koni, ten může svého oře uvázat u dřevěné ohrady s cedulí „horse parking“.
První rozhledna zatraktivnila Andrlův chlum už roku 1905. Ta současná pochází z půle devadesátých let minulého století. A bývá nazývána „Stříbrná krasavice“.
Tady začíná zóna pohádek.
Děti se pravděpodobně hned vrhnou na krátkou vtipnou stezku, kde je přivítají pohádková zákoutí inspirovaná Třemi veterány. Ovšem tu nejkrásnější odměnu za výstup představují panoramata z rozhledny.
Nahoru sice vede úctyhodných 183 schodů, ale ty výhledy! Uvidíte od Polabí přes Krkonoše, Orlické hory, Králický Sněžník, až po Jeseníky. Z menších pohoří se v dálce rýsují Železné hory a na protilehlé straně ostré hřbety u Moravské Třebové.
I za slabého vánku je cítit, že vyhlídková plošina se nepatrně chvěje. Dálavy jsou krásné. Mně však nejvíce zalahodil pohled na blízký průlom Tiché Orlice, který z ptačí perspektivy působí mnohem impozantněji než během jízdy vlakem.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditAndrlův chlum představuje všestranný výletní cíl. Na jeho vrchol lze putovat mnoha výstupovými variantami pěšky, dostupný je rovněž na kole a také po klikaté silnici. To se zase bude hodit motoristům. U všech zajímavostí byly instalovány informační tabule. Andrlův chlum tvoří součást Turistického poznávacího okruhu městem Ústí nad Orlicí a ke smírčímu kříži U zabitého směřuje okružní naučná stezka Okolo Řetové. Ústí nad Orlicí zároveň leží na hlavním železničním koridoru. Nicméně pozor!!! Letos zde v souvislosti s rekonstrukcí a úpravami tratě začaly rozsáhlé výluky. Regionální osobní vlaky jsou momentálně nahrazeny autobusy, tudíž je potřeba před cestou pečlivě prověřit aktuální situaci. Internet: |
