Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Ostrovní oáza, kterou začínají objevovat sami Řekové. Ammouliani

aktualizováno 
Nesnášíte pláže poseté lesem slunečníků? Navštivte rybářský ostrov Ammouliani, který se teprve učí objevovat i samotní Řekové. Stihněte to dřív, než se jeho osamělé písčité pláže propadnou do pekla lehátek velkých turistických destinací.

Hlavní molo v Ammouliani. Tady se po svítání setkávají rybářské lodě po nočním lovu. | foto: Marek Burza

Ammouliani je malý ostrůvek ležící co by kamenem dohodil od Trypiti nebo Ouranoupoli na poloostrově Athos v oblasti Chalkidiki. Při vyhledávání místa zkoušejte různé transkripce originálního názvu. V mapách je najdete i pod názvem Amuliani či Amouliani, tedy s fonetickým přepisem a jedním "m".

Řekové a krize

Z pohledu turisty máte pocit, že pro Řeky je současná krize v nedohlednu. Na silnicích tu nepotkáte mnoho malých úsporných aut, převažují velké silné automobily.

Během návštěvy kláštera jsme ale zapředli řeč s řeckým důchodcem, který tvrdil, že původní důchod 2 100 eur mu vláda snížila o šest stovek. Jeho ženě z minimálních čtyř set na tři sta. Z našeho pohledu jim zbývá sice ještě dost, zásah do rodinného rozpočtu je ale drsný (když si člověk zvykne na určitý standard).

Řecký poloostrov Athos patří k nejméně navštěvovaným oblastem jinak oblíbené oblasti Řecka, turisticky nasycenější jsou poloostrovy Sithonía a Kassándra. Bodejť ne, když převážnou část poloostrova tvoří stát ve státě: mnišský stát Agion Oros neboli Svatá Hora, který patří pravoslavným mnichům. Do oblasti nesmí vstoupit ženská noha, mužská exkurze do některého z klášterů je možná až po několikaměsíčním schvalování.

Jak na Athos

Na předním výběžku Athosu v oblasti Ouranoupoli najdete několik hotelů, pobyt lze koupit i u nás. Ale ostrov Ammouliani je pro nás "území, kde jsou lvi". Pobyt v panenském prostředí je vykoupený tím, že si svoji dovolenou musíte zajistit sami, české cestovky tam jezdí jen výjimečně.

Kolem Ammouliani je hodně malých ostrůvků, skoro na každém najdete opuštěné

Kolem Ammouliani je hodně malých ostrůvků, skoro na každém najdete opuštěné písčité pláže.

Obří trajekt je stavěný i pro přepravu nákladních aut.

Obří trajekt je stavěný i pro přepravu nákladních aut.

Není to ale zase až tak nesnadné. Stačí pořídit letenku do Soluně. Pak je nutné absolvovat cestu do Ouranoupoli. Máte několik možností. Na letišti si můžete vzít taxíka, který vás odveze na autobusovou zastávku (asi čtvrthodinová cesta) a odtud několikrát denně jede autobus, který stojí 12 eur za osobu. Cesta trvá asi dvě a půl hodiny.

Kdo cestuje s dětmi a dá přednost většímu komfortu, může si přímo na internetových stránkách města objednat taxíka, který přiveze turisty za jednotnou cenu 145 eur. Jen nahlásíte číslo letu a řidič vás bude čekat na letišti. Podle našich zkušeností vládne dobrou angličtinou a jezdí obří limuzínou. I kdybyste jeli ve čtyřech, nebudete se ve velkém mercedesu tlačit. Navíc je cesta o hodinu kratší.

Služby raději už v Ouranoupoli

Ammouliani je malá rybářská ostrovní vesnice s necelými 600 obyvateli, která na první pohled vypadá jako obří téměř neobsazený hotel čekající na hosty, ale se službami je to zatím horší. Proto je výhodnější vše potřebné vyjednat už na pevnině v Ouranoupoli.

Hotel Sun Rise, jeden z větších hotelů

Hotel Sun Rise, jeden z větších hotelů

Tip na dovolenou

Stále nevíte kam na dovolenou? U nás si jistě vyberete. Dovolená.iDNES.cz

Abyste si užili osamělých ostrovních písečných pláží, je výhodné půjčit si auto už na pevnině v Ouranoupoli. Trajekt na ostrov jezdí několikrát denně a převoz auta stojí jen deset eur. To samé platí i o půjčení loďky, kterou můžete ostrov obeplouvat zvenčí a navíc si pak můžete vybírat i z osamělých lokalit na malých ostrůvcích v okolí.

Na pevnině najdete i kancelář, kde vám navrhnou vhodné ubytování. My jsme na ostrově spali v hotelu, kde se za dvoulůžkový pokoj a noc platilo 70 eur, můžete ale bydlet i v soukromí. Stejně jako všude v Řecku se tu rodinné domky stavějí tak, aby v nich mimo místa pro rodinu zbyl i nějaký ten pokojík pro hosty.

Podle místních se ceny za ubytování zvyšují směrem k vrcholku osady, tam najdete prestižní ubytovací lokality. Například úplně nový, supermoderně a designově zařízený hotel na hlavním náměstí chce v sezoně 120 eur za třílůžkový pokoj. Naproti tomu za ubytování v soukromí na ostrově zaplatíte polovic.

Hlavní přístav v Ammouliani slouží hlavně rybářským bárkám.

Hlavní přístav v Ammouliani slouží hlavně rybářským bárkám.

Přímo na ostrově je jen půjčovna skútrů, najdete ji na "hlavní" třídě. Nechoďte tam ale v době siesty. Když se zeptáte domorodce, řekne vám, že je to "za sámoškou doleva", ale na domě nevisí obvyklý poutač. A protože po obědě se nemaká, nemáte se ani koho zeptat na upřesnění cesty.

Zato děti se tu vyřádí, celou sezonu funguje lunapark s kolotoči či autíčky.

Místo informací klimbající dědci

Trajekty přistávají na ostrově u hlavního mola. Místní vypadají, jako by po turistech moc netoužili. Nedostanete zde přehlednou mapu ostrova s přehledem pláží, nezahlédnete směrovku k místní cestovní agentuře. Uvidíte jen pohodové štamgasty upíjející nad novinami své frappé v přístavních tavernách.

Rybáři po noční šichtě skládají sítě.

Rybáři po noční šichtě skládají sítě.

"Místní nežijí z cestovního ruchu, berou ho jen jako doplněk ke svému hlavnímu zdroji příjmů, jímž je rybolov – stejně, jako tomu bylo už před sto lety," vysvětluje naše průvodkyně Mara Sideridi. Jestli někde chcete zažít řeckou pohodičku, kde se současná státní krize nijak neprojevuje (alespoň z pohledu turisty), jste na tom pravém místě. "Navíc místní jsou ještě cestovním ruchem nezkažení, rozhodně se na vás nevrhnou jen proto, aby vás vyždímali až do posledního eura," dodává.

Proto se vyplatí pečlivě předem prostudovat internetové stránky ostrova. Jsou nové a předělané. Konečně se na nich objevilo alespoň několik adres hotelů a privátů, rozpis časů, kdy přijíždí trajekt nebo autobus ze Soluně (Thessaloniki).

Připravte se ale na řecký klídek: někdy jede na minutu přesně, někdy ne. Trajekty přijíždějí z přístavu Trypiti (několik kilometrů před Ouranoupoli směrem od Soluně), u obou přístavů je ale kde zasednout do kavárny, zklidnit tep a u vína vyčkat příjezdu lodi.

Kam za poznáním

Když už vás koupání a průzkum famózní přírody okolních ostrovů omrzí, vyzkoušejte několik výletů do okolí. Jen se předem pocvičte ve čtení řecké abecedy, ne všechny silniční rozcestníky jsou psané i latinkou. Můžete se například vrátit zpět do vnitrozemí směrem k Soluni a navštívit rodinnou farmu Platanorema. V překladu to znamená něco jako říčka mezi platany.

Velká venkovní restaurace v ekologickém statku Platanorema

Velká venkovní restaurace v ekologickém statku Platanorema

Místní býček se čile stará o další generace.

Místní býček se čile stará o další generace.

Na statku najdete i

Na statku najdete i opičí dráhu.

Její majitel Janis tu vystavěl mimo restaurace a malého penzionu něco jako ekofarmu, jaké známe třeba z Rakouska. Jezdí sem i děti ze Soluně, aby se podívaly, jak vlastně vypadá slepice, koza, kráva nebo kůň. A k tomu velké hřiště pro děti a překážkovou dráhu pro dospělé. Ale hlavně: výborně se tu jí. Vaří zde výhradně ze zeleniny, kterou si sami vypěstují.

Velmi zajímavá je i zastávka v malém městečku Arnea, které tak trochu připomíná skanzen Zlaté uličky. Křivolaké ulice ctí starou mykénskou architekturu, zaujme vás způsob dřevěného hrázdění, které se tu dochovalo v tradiční podobě jako účinná pomůcka chránící domy proti zemětřesení.

Dřevěné vložky ve zdivu mělo odolávat zemětřesení.

Dřevěné vložky ve zdivu mělo odolávat zemětřesení.

Nezapomeňte se zastavit na náměstí v medařském krámku, kde nabízejí desítky druhů medu – podle toho, zda ho včely sbíraly na piniích, olivách, v lesích... Vlídná prodavačka nechá ochutnat.

I kdybyste nevystrčili nos z Ouranoupoli, nevynechejte krátkou, dvaapůlkilometrovou cestu k hranici s církevním státem Agion Oros. Plot s ostnatým dráte tu jasně dává najevo, jakým způsobem si mniši hájí své soukromí a výsady.

Hranice mezi Řeckem a autonomním mnišským státem

Hranice mezi Řeckem a autonomním mnišským státem

Uličky Ouranoupoli jsou přecpané krámky, které profitují z pověsti mnišského

Uličky Ouranoupoli jsou přecpané krámky, které profitují z pověsti mnišského státu. Koupíte v nich "zaručeně pravých" obrázků svatých a tisíce dalších suvenýrů.

Byl by ale hřích opomenou hlavní historickou atrakci přímo na Ammouliani. Na vrcholku přístavního městečka najdete hlavní náměstí a místní muzeum, které dřív sloužilo jako škola. Tak trochu připomíná muzeum Járy Cimrmana, jak ho známe z filmu. Ve starobylé kamenné budově objevíte několik cimřiček, kde si místní nadšenci připomínají svůj původ.

Místní rybáři sem totiž přišli ve dvacátých letech minulého století z ostrovního domova ležícího v Marmarském moři, z území, které kdysi patřilo Řekům, nyní Turecku. V té době se obě vlády dohodly, že se původní Řekové mohou vrátit do vlasti.

Kostel v Ammouliani pochází z roku 1896, je to jedna z nejstarších místních

Kostel v Ammouliani pochází z roku 1896, je to jedna z nejstarších místních kamenných staveb.

Muzeum je sice malé, ale místní obyvatelé jsou na něj hrdi - vždyť ho sestavili

Muzeum je sice malé, ale místní obyvatelé jsou na ně hrdi – vždyť ho sestavili ze svých vzpomínek.

V muzeu vystavují věci, které si při stěhování z Turecka odnesli zpět do vlasti.

V muzeu vystavují věci, které si při stěhování z Turecka odnesli zpět do vlasti.

Po několika neúspěšných pokusech se rybáři usídlili právě na ostrově Ammouliani, který byl do té doby majetkem mnichů z Agion Oros. Muzeum leží v jedné z mála původních budov, jinak na ostrově přebývalo jen několik rybářů pracujících pro kláštery. Noví usedlíci si tu začali budovat nový domov a do dneška se živí svým původním řemeslem, rybářstvím.

Zhruba před dvěma lety vyzvali místní radní občany, aby věnovali památky po svých předcích do městského muzea, a tak tu vzniklo působivé svědectví o těžké cestě směrem na západ do původní vlasti.

Cesta za mnichy

Jste-li muž a chcete se podívat, jak žijí mniši v některém ze zhruba dvacítky klášterů, kontaktujte nejlépe Řeckou organizaci pro cestovní ruch v Praze v Helénské ulici, kde sídlí pobočka řecké ambasády. Tady dostanete kontakty, kam můžete posílat žádost o návštěvu některého z klášterů. "Řízení je velmi přísné, raději se vůbec nepřiznávejte, pokud jste bezvěrec. Největší šanci mají samozřejmě lidé pravoslavného vyznání," radí Irini Tasioula a dodává, že i pro Řeky je návštěva kláštera na Athosu cestou, jakou podnikají jednou za život. Ženám je návštěva mnišské enklávy zapovězena.

V Ouranoupoli pak navštívíte církevní pasový úřad a za 30 eur dostanete pas, pravoslavní mají pětieurovou slevu. Tato cena zahrnuje ubytování v některém z klášterů. Ale je mnoho věřících, kteří za stejnou cenu na poloostrově stráví třeba i týden a po hornatých pěšinkách putují od kláštera ke klášteru.

Stavby vypadají impozantně, většinou v nich ale žije jen několik desítek mnichů.

Stavby vypadají impozantně, většinou v nich ale žije jen několik desítek mnichů.

Některé kláštery jsou až na hřebenech hor.

Některé kláštery jsou až na hřebenech hor.

Na výletě kolem poloostrova Athos si můžete prohlédnou jednotlivé kláštery.

Na výletě kolem poloostrova Athos si můžete prohlédnou jednotlivé kláštery.

Při putování si dejte pozor na kamery a fotoaparáty, ty mniši vidí jen neradi. "Zvenčí to není žádný problém," radí naše průvodkyně po Athosu Mara Sideridi, když nás vyprovázela k lodi plující do klášterního "království", "ale uvnitř kláštera raději neprovokujte. Nedávno tu natočili Američani dokument, ze kterého vyplývalo, že mniši si tu žijí na vysoké noze díky poplatkům za udělení víza, takže nejsou novinářům příliš nakloněni," vysvětluje a s ustaranou tváří připomíná číslo svého mobilu, kdyby nastal jakýkoliv problém. A zároveň nás nabádá, ať se nezapomeneme obléknout (ve čtyřicetistupňovém vedru) do dlouhých kalhot, jinak nás nepustí ani na trajekt ke klášteru.

Pojem vysoká noha tu ale neobstojí. My jsme strávili jednu noc v klášteře svatého Pavla, který stojí skoro až na konci poloostrova. Cesta lodí, která postupně objíždí jeden pobřežní klášter za druhým, trvá asi čtyři hodiny.

Klášter svatého Pavla se pyšní mikrobusem, který zhruba dvacítku "poutníků" vyveze do svahů až k bráně kláštera, jiné kláštery jsou ale zařízené daleko střídměji. Nejenže tam mniši chodí bosi, ale nemají ani zavedenou elektřinu.

Klášter v sevření hor

Klášter v sevření hor

Klášter svatého Pavla se

Klášter svatého Pavla se "krčí" v podhůří hory Athos, symbolu poloostrova.

Čekali jsme, že nás mniši provedou klášterem, aby nám ukázali staré tisky a originály ikon svých svatých, to se ale nekonalo. Zato jsme s nimi směli absolvovat podvečerní bohoslužbu. Z kaple rovnou na jídlo – byl talíř těstovinové polévky s chlebem a hrstkou oliv.

Pak do devíti volno. Ubytovali nás v čistých čtyřlůžkových pokojích, dvě sprchy pro všechny poutníky.

Po šotolinové cestě poutníky vyveze do kláštera autobus.

Po šotolinové cestě poutníky vyveze do kláštera autobus.

Kaple je těsně uzavřena mezi kamenné zdi kláštera.

Kaple je těsně uzavřena mezi kamenné zdi kláštera.

Vstup do kaple v klášteře svatého Pavla

Vstup do kaple v klášteře svatého Pavla

Ve čtyři ráno se koná hlavní bohoslužba – probudí vás zvon a typické klepání na dřevo zvoucí k bohoslužbě. Toto kázání pro nás naštěstí nebylo povinné, a tak jsme čekali do osmi ráno, než skončí. Následovala snídaně – jiná varianta večerní polévky a hlavní denní jídlo.

Jen tak mimochodem: s jídlem se neloudejte. Jeden z mnichů během jídla předčítá z bible a jakmile skončí, následuje vztyk a pozor jako na vojně. Kdo nestačí dojíst, má smůlu, zůstane o hladu.

Ammouliani

Ammouliani

Autor:




Nejčtenější

Tyrkysová hladina jezera Iskanderkul
Odpočívejte, vodky popijem. Tádžické Fanské hory překypují vstřícností

Fanské hory v severozápadní části Tádžikistánu jsou vyhlášené svými tyrkysovými jezery a dechberoucími scenériemi. Díky své kráse byly hojně navštěvovány již v...  celý článek

Přistání na řece Hudson
Zázrak na řece Hudson. Přistání, které se zapsalo do letecké historie

Úžasná přirozená ranvej. Široká, rovná. Ne příliš rušná. Až na to, že její povrch tvoří vodní hladina, na níž neplánovaně přistál airbus se 150 pasažéry. Po...  celý článek

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Další z rubriky

Sedlo Zbojská
Divoký výlet do historie. Malý Slovenský ráj zbojníka Jakuba Surovca

Ve stínu legendárního Juraje Jánošíka působil v 18. století na Slovensku zbojník nemilosrdného jména Jakub Surovec. Jeho domovským rajonem byla oblast...  celý článek

Pohled z Ostré na hřeben mezi Ostrou a Zadnou ostrou
Podzimní ráj bez lidí. Projděte si nejhezčí celodenní túru ve Velké Fatře

Slovenské pohoří Velká Fatra je opravdu velké. Naplánovat tady jednodenní výšlap, který by ukázal tyto pusté a divoké hory v celé své kráse není jednoduché....  celý článek

Karaoke z Islandu
Přijeďte a zlomíte si jazyk. Nejtěžší karaoke píseň má přilákat turisty

Že je váš rodný jazyk komplikovaný a turisté vás nedokážou ve vaší řeči ani pozdravit? Udělejte z toho výhodu. Originální karaoke písnička s komplikovanými...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.