Snad všichni Američané nosí kecky. Všelijaké reeboky, aviae, New Balance a nikey, prostě sportovní boty nejrůznějších značek. Na Broadwayi potkáte starce belhajícího se o holi - v teniskách.
Vidíte půlroční dítě v kočárku, jak s velkou chutí ocumlává své miniaturní reeboky. Decentní dáma na velké rodinné oslavě přizvedne dlouhou sukni své společenské róby a má pod ní kecky. Také v Praze v koncertní síni Rudolfina či v Národním divadle spolehlivě poznáte zaoceánské turisty podle bot. Okeckovaní Američané tvrdí, že není nad pohodlnou obuv. Vůbec si na pohodlí velmi potrpí. Americké ženy se proto dokonce ani příliš často nemalují a mnohé se pohybují uvolněným, širokým, kolébavým, ba přímo mužným krokem, jak je keckomanie vycvičila. Jste-li v Americe poprvé, divíte se: "Kam se poděly všechny ty krásky a okouzlující svalovci, jak je znám z tolika filmů a seriálů?" To spíš na ulicích potkáte neuvěřitelné množství tlusťochů. Krásky a svalovci jsou koncentrováni jen v Hollywoodu. A tam také uvidíte na většině nohou obuté spíše střevíčky na vysokých podpatcích a lakýrky než tenisky. Stejně jako ruští turisté,milují Američané nejen kecky, ale i tepláky a jsou v nich schopni přijít téměř kamkoliv. V oblékání se totiž moc nežinýrují. Až na úředníky. Proto jsou kecky přísně podpultové právě na úřadech. Tam lidé po příchodu do práce obouvají jen elegantní lodě a lodičky, zatímco pohodlné kecky číhají na svou příležitost, ukryté v taškách a krabicích pod stolem. Jejich první chvíle přichází obvykle o polední pauze, kdy účetní, referenti i senátoři svlékají své šedé uniformy, aby vyrazili joggovat. Je-li však parné vedro, kecky se nemusejí své aktivity dočkat, neboť jejich majitelé se vypotácejí z postranních vchodů administrativních budov, povolí jen kravaty a ulehnou na trávník do stínu strom ů s hlavami podloženými diplomatickými kufříky. Jistě pak ovšem na jogging dojde po pracovní době, protože patří k americkému stylu života, stejně jako ovesné vločky, zeleninový džus, káva bez kofeinu a potraviny označené nálepkou "bez cholesterolu". Všichni šílí po správné výživě a pravidelném pohybu, neboť - jak známo - ve zdravém těle zdravý duch. Proto v parcích běhají stovky lidí a berou to hodně vážně. Většinou klušou osamoceni s walkmanem na hlavě, každý svým tempem. Muži, ženy, děti, starci (méně už stařenky - ty se snaží alespoň o rychlou chůzi), hodně tlusťochů a lidí na pohled nepříliš sportovních. Nutno ještě dodat, že američtí tlouštíci bývají docela milí. Třeba Mary. Sympatická kulatá paní s dvojitou bradičkou, vážící určitě ke sto kilům, je přímo prototypem disneyovské pohádkové babičky. V osmdesáti letech netrpí žádným komplexem stáří a běžně vítá hosty v teniskách, šortkách a pánské proužkované košili s ležérně vyhrnutými rukávy. Když se chystá na party, vkouzne do růžového kostýmku. Pak oblékne kecky, nasedne do obrovského stařičkého chevroletu a hlemýždí rychlostí mizí v dáli. Ráda připomíná, že manželův cadillac, který je ještě větší a delší, nechce řídit, protože se s ním "blbě parkuje".<BR><B></B><BR><B>Autorka je spolupracovnicí redakce</B><BR><B></B><BR>
Dana Emingerová
